Generální tajemník Organizace spojených národů (OSN) António Guterres FOTO: U.S. Mission Photo by Eric Bridiers / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: U.S. Mission Photo by Eric Bridiers / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Licoměrný brazilský levicový prezident Lula da Silva se nakonec vymluvil z návštěvy Ruska během kontroverzního summitu skupiny BRICS (hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jižní Afriky, Egypta, Etiopie, Íránu a Spojených arabských emirátů) v Kazani. To generální tajemník OSN Antonio Guterres je jinší kanón. Ruského diktátora stíhaného Mezinárodním soudním dvorem za genocidu Ukrajinců přijel navštívit osobně.
Šéf OSN se odmítl účastnit švýcarské mírové konference pořádané Ukrajinou. Avšak přijet do Ruska? Žádný problém.
Zjevně zaujatý přístup k válčícím stranám vyvolává nelibost. Ukrajinci také už dlouho vidí, jak zásadně odlišně přistupuje OSN k údajům o počtu jejich válečných obětí ve srovnání s nekritickým přebíráním účelové válečné propagandy Íránem řízeného Hamásu.
Jeho zástupci mimochodem dorazili do Moskvy ve stejný den, kdy generální tajemník světové organizace přiletěl na summit do Tatarstánu. Věčná škoda, že Guterres návštěvu nenaplánoval lépe. Mohl si též přátelsky potřást pravicí s Músou Abú Marzúkem, který byl v minulosti v USA zatčen za terorismus.
Guterresovo podbízení se Putinovi je živoucím důkazem, že organizace, jíž stojí v čele, neplní své poslání a úkoly. Zakládací dokumenty předpokládaly, že se bude stavět proti ozbrojené agresi a bránit oběti útlaku. Avšak již na přelomu 50. a 60. let, kdy v čele stál tragicky zahynuvší švédský diplomat Dag Hammarskjöld, se základní mise OSN vlivem špinavé vnitřní politiky postupně začínala měnit ve frašku.
V současnosti je pak těžké rozhodnout, zda spolek, který nechá své lidskoprávní komisi předsedat fundamentalistický režim v Íránu, popravující lidi jako na běžícím páse, zatímco trvá na tom, že „sionismus je rasismus“, je spíše k smíchu, nebo k pláči.
Zjevné protiukrajinské zaujetí vedoucího představitele OSN se dnes snoubí s takovými „úspěchy“ jím řízené instituce, jako je faktické kofinancování programu vyvražďování a vyhánění sunnitských muslimů v Sýrii, k němuž dochází s plným vědomím kanceláře OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA).
OSN jako bašta reakcionářských ideologií
Francouzský filozof Alain Finkielkraut, který mimo jiné vystupuje proti tzv. wokeismu coby kultu smrti a nenávisti k Západu, už v roce 1987 publikoval knihu nazvanou Porážka myšlení (česky vyšla jako Destrukce myšlení).
V ní mezi prvními kritizoval posun od původních cílů OSN, jimiž byla podpora individuálních lidských práv ve světě a politická emancipace, k podpoře tyranských reakcionářských ideologií vydávaných za nástroj osvobození lidstva. Je přitom nanejvýš ironické, že v tehdejším historickém kontextu většina utlačitelských režimů třetího světa odkazovala na Marxe, zatímco Finkielkraut proti nim obratem použil argumenty, které formuloval Karl Marx při kritice německé historickoprávní školy.
Sedmatřicet let po napsání Finkielkrautova kniha rozhodně nezastarala. Přechod od patosu lidských práv k nefalšované oslavě tmářské kmenovosti, která nemá žádný problém akceptovat politický útlak, jen když probíhá v kontextu Západ očerňující antikoloniální propagandy, byl dokončen – a dost možná už není cesty zpět.
Francouzský politolog a arabista Gilles Kepel (rozhovor s ním čtěte zde), který nedávno navštívil Českou republiku, zde za sebou zanechal řadu „skandálních“ vyjádření na adresu současné situace ve světě. Jedním z nich je i následující komentář k současné evropské politice v podcastu 5:59: „Už vlastně nejde o spor mezi levicovým a pravicovým pohledem na svět, ale spíš o to, jestli jste pro islám, nebo proti němu.“
Kepel, stejně jako Finkielkraut, ovšem rozhodně nevyzývá ke štvanicím na pokojně žijící muslimy, jejichž prioritou je bezproblémové soužití se spoluobčany západních zemí. Vymezuje se nicméně proti pseudotoleranci k extrémistickým ideologiím, která své sebevražedné úsilí opírá o nikdy nekončící sebemrskačství za mrtvou koloniální historii Západu.
Guterres na oslavách ruského kolonialismu
Kontroverzní summit skupiny BRICS, která pod čínským a (rádoby) ruským vedením mimo jiné pěstuje ambice na zničení amerického dolaru, mimochodem probíhá v Kazani na pozadí glorifikace ruského útlaku muslimských Tatarů a systematických snah podkopat poslední zbytky relativně nezávislého postavení Tatarstánu v rámci Ruské federace.
Myslíte si snad, že generální tajemník OSN Antonio Guterres přijel do Kazaně připomenout Putinovi, že místo oslavování dobyvatelů Kazaně by mělo Rusko Tatary emancipovat? Nebo dokonce přitáhnout pozornost ke smutnému osudu okupovaných krymských Tatarů? To by ovšem bylo stejně bláhové jako předpokládat, že ruskému diktátorovi osud utlačovaných muslimů připomene delegace palestinských islamistů. Nebo z jiného konce, že se Erdoganovo islamistické Turecko vymezí proti čínské genocidě muslimských Ujgurů.
Ve skutečnosti hlavním důvodem, proč Guterres přispěchal za Putinem, je vědomí, že ve své organizaci, stále důkladněji kontrolované protizápadními režimy, na prvním místě Čínou, si napříště neudrží vliv, pokud klíčovým hráčům poníženě nepoleze kamsi.
Z pohledu dnešní OSN existují dva druhy kolonialismu. Starý, vetchý západní, který je už jen vzpomínkou, představuje předepsaný terč rozhořčené kritiky. Kdežto nový, provozovaný „antikoloniálními“ mocnostmi, jako Čína, Rusko či Írán, je přece naprosto v pořádku.
Místo toho, aby šéf OSN dělal svou práci a usilovně dřel na naléhavě potřebné reformě světové organizace, zaletěl si do Kazaně podívat se, jak se Putinovi vede při stále nepřátelštějším neokoloniálním tažení proti Tatarům. Při příletu jej ovšem nevítali podle tatarských zvyků. Místo toho mu dívka v ruském kroji nabídla tradiční ornamentální ruský chléb se solí.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
