Obnova mariánského sloupu, jehož repliku Česko po 102 letech postavilo na pražském Staroměstském náměstí, snad ani nemohly provázet rozporuplnější nálady. Kněz, filozof a držitel Templetonovy ceny Tomáš Halík se v rozhovoru pro Českou televizi vysmál „duu“ jeho odpůrců Zahradil – Semelová, a popsal svůj smířlivý postoj k tomuto počinu. Zároveň u té příležitosti i ostře zkritizoval povrchní a samoúčelný přístup k víře, který si osvojují některé osobnosti veřejného života.
Podoba sloupu, jejž už ve stadiu návrhu odmítlo 26 kunsthistoriků coby „zcela nevěrohodnou, banální atrakci,“ Halíka nijak neruší. Tento druh barokní architektury na Staroměstské náměstí patří, potvrzuje, a potíž nevidí ani v tom, že se jedná o repliku (a to ještě volnější, neboť žádná podrobná dokumentace k originálu se nedochovala). Halík poukazuje na to, že i na Karlově mostě jsou staré sochy nahrazené replikami. „Svým způsobem byla odčiněna jedna barbarská aféra z roku 1918,“ vyzdvihuje jeden z nejdiskutovanějších aspektů obnovy předmětného díla s tím, že si je vědom i nepříjemných historických asociací, které obnovený sloup vzbuzuje.
Argument, že sloup může evangelíkům připomínat násilnou rekatolizaci země, zlehčuje. Je přesvědčený, že český národ nebude kvůli sloupu ani o fous zbožnější, katoličtější nebo mariánštější. „Strachy z toho, že katolická církev dostane nějakou velkou moc, když tam bude sloup, to je samozřejmě nesmysl,“ dodává.
Jako vyloženě hloupé smetl argumenty těch odpůrců sloupu, podle nichž má být náměstí oproštěné od jakékoli náboženské symboliky. „Ti odpůrci mi přišli trochu legrační, takové to zvláštní nové duo – pan poslanec Zahradil a paní poslankyně Semelová, kteří v takovém dojemném duetu říkali, že náměstí má být sekulární. Kdyby to domysleli, tak by spolu s mariánským sloupem musel zmizet i pomník mistra Jana Husa – katolického kněze, musel by zmizet Týnský chrám, kostel sv. Mikuláše i dvanáct apoštolů na orloji – pak by to byl tedy sekulární ‘plac’, bylo by to takové parkoviště, se kterým by snad byli spokojeni,“ konstatoval Halík.
V souvislosti s tahanicemi, které obnovu sloupu provázely, Halík odmítá argumenty i části zastánců obnoveného sloupu. Upozorňuje totiž na to, že za druhé republiky fašizující část pravicově zaměřených katolíků využívala symbol zničeného sloupu při svých nenávistných výpadech proti první republice. „Tenhle typ fašizujícího katolicismu bez křesťanství je něco, co se malinko vrací do naší reality. A toho já se bojím; těch lidí, kteří se najednou hlásí ke katolické církvi, i když nedávno byli na úplně jiném poli,“ poznamenal Halík. Koho konkrétně má na mysli, odmítl upřesnit s tím, že je to beztak zjevné. „Doprovázel jsem při vstupu do katolické církve několik tisíc lidí, takže vím, že ta konverze vypadá trošku jinak a je to trošku složitější proces, než že někdo se z jedné pozice hned ‘překabátí’ do druhé,“ namítl s tím, že u jistých nejmenovaných osobností veřejného života hlásících se k církvi upřímnost víry nepozoruje (jakkoliv si uvědomuje, že do jejich srdcí nevidí).
Ohledně lidí, kteří Duku v souvislosti se sloupem obklopili a s tím souvisejícím sporem o dokument, který měl být uložen v mariánském sloupu, pak Halík poznamenal: „Mně by přišlo zvláštní, kdybychom jaksi pana prezidenta Zemana a paní Bobošíkovou a spol., resp. jejich jména zazdili do toho sloupu… nemusí být všechna jména na všech sloupích,“ dodal v odkazu na známé úsloví.
