Profesor Tomáš Halík opakovaně hovoří o tom, jak hluboce je otřesen stavem české společnosti. Její nálady vůči migraci považuje doslova za šílené. Je znepokojen tím, jak se „některým demagogům včetně prezidenta republiky podařilo morálně zkazit klima v naší společnosti“. Proč mezi tyto demagogy neřadí populistického oligarchu Andreje Babiše?

[ctete]68919[/ctete]

V časech opoziční smlouvy

Halík je v očích svých stoupenců nezpochybnitelnou autoritou, navazující na odkaz Václava Havla. Stav společnosti glosuje už od devadesátých let. Nastavuje jí nemilosrdně kritické zrcadlo a je stavěn do role „svědomí národa“. Kvůli svým názorům neváhá jít do veřejné konfrontace s čelnými politiky i autoritami katolické církve, kterou reprezentuje.

Neváhá se i občansky angažovat. Stal se jedním z nejviditelnějších mluvčích iniciativy Impuls 99. Ostatně její text jako by platil i dnes. „Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci. Ve veřejném životě narůstá atmosféra konfrontace a arogance, která zhoršuje soudržnost české společnosti,“ píše se mimo jiné v prohlášení Impulsu z července 1999.

Proto je s podivem, že nedokáže ve svých pronikavých pohledech reflektovat současný stav společnosti v plné šíři. Jako by stále žil v dobách opoziční smlouvy a jejích tehdejších hlavních protagonistů. Jenže ta už je čtrnáct let passé. Nevnímá nebo nechce vnímat, jak hlubokou proměnou prochází domácí politická a mediální scéna v posledních několika letech. Jak hluboce se posouvají hodnotová měřítka, která v dobách, kdy byl veřejně mnohem aktivnější, nebyla myslitelná.

Není to tak dávno, co sžíravě pohlížel na estébáky. „Oni kvůli lustračnímu zákonu nemohli přejít přímo do politiky, ale okamžitě nastoupili do podnikatelské sféry. A tam postupně vytvořili mocenské kliky, které de facto dodnes ovlivňují politiku. Došlo k propojení podnikatelské a politické sféry, struktury toho někdy až, jak říkal Havel, mafiánského kapitalismu si začaly pronajímat politiky. Politici se stávali bílým koněm na šachovnici úplně jiných zájmů.“

Dnes už to kupodivu neříká, a tím méně adresně. Jak se mezitím doba posunula?

Hlavním terčem Zeman

Nejde jen o částečný obrat země směrem na Východ, který ovšem nelze přičítat jen viditelnému prezidentovi, který nemá exekutivní pravomoc. Jde i o efektivní mutaci „mafiánského kapitalismu“, která se projevuje „transparentním“ včleněním oligarchických skupin do státní správy.

Jde ale i o intenzivní rozvoj estébácké kultury, která se projevuje postupným ukrajováním podnikatelských a občanských svobod. Žijeme v éře výběrových kauz často šitých na míru, a složek vytvářených na názorové oponenty, ve vhodných chvílích vytahovaných na světlo. Tento špinavý boj se stává každodenním chlebem tuzemské politiky, a stává se už jakousi samozřejmostí. O ničem takovém se páter Halík ve svých veřejných projevech nezmiňuje.

Hlavním problémem současnosti je pro něj růst xenofobie a náboženské nesnášenlivosti, přičemž je často zaměňuje za přirozené obavy veřejnosti z měnících se bezpečnostních podmínek v Evropě. Islámský extremismus a terorismus už není jen abstraktní pojem týkající se vzdálených oblastí, ale vstoupil do Evropy.

A když už jmenuje „demagogy, odpovědné za mravní zkaženost společnosti“, které považuje za symbol netolerance a islamofobie, zaměřuje se na prezidenta Miloše Zemana, obskurního Martina Konvičku, jehož hnutí prochází vnitřním sebezhroucením, a v poslední době i na pražské arcibiskupství. To potvrdil ve svém aktuálním prohlášení k brutální vraždě kněze Jacquese Hamela v kostele ve francouzské obci Saint-Étienne-du-Rouvray.

Proč ne Babiš?

Pokud takto glosuje poslední vývoj v Evropě, je skutečnou záhadou, že i v této oblasti, kterou veřejně komentuje nejintenzívněji, vynechává šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. První místopředseda vlády má, na rozdíl od prezidenta republiky, exekutivní a legislativní kompetence, kterými může ovlivňovat postoje vlády například k migraci nebo Rusku.

Babiš považuje současnou migrační vlnu za největší ohrožení Evropy a nedávno zopakoval, že je proti přijímání jakéhokoli počtu uprchlíků. V jeho případě problém spočívá v tom, že neustále mění názory podle vývoje veřejného mínění. Zapomněl, že už loni se vláda za jeho přispění dobrovolně zavázala, že přijme 1100 uprchlíků do roku 2017.

Babišovy a Zemanovy pohledy se dnes v této věci neliší. Rozdíl spočívá v tom, že Halík považuje Zemanovy názory za nepřijatelné, kdežto totožné Babišovy názory nekomentuje. Oba politiky spojuje i společný názor na protiruské sankce, které považují za zbytečné a nefunkční. Za postoj k Rusku je ovšem Halíkem tepán zase jen Zeman.

Nepozoruje ani, jak se proměnily Lidové noviny. Že už zcela nepokrytě slouží jako nástroj politického boje svého majitele. Dokonce tomu dodává jakýsi punc vahou své osobnosti, protože přispívá do pátečního magazínu Lidových novin. Lidové noviny mu také na oplátku tu a tam v oslavných článcích podkuřují.

Halíkův příklad snad nejvýmluvněji ukazuje současnou rozpolcenost části intelektuální scény. Za hlavní zlo současnosti považují „šílený stav“ české společnosti a postoje prezidenta Zemana. Oligarcha ve vládě s každodenním konfliktem zájmů jim nestojí za komentář. Zřejmě proto, že jeho přítomnost v politice jako problém nevidí.

[ctete]58171[/ctete]