Martin Kupka FOTO: ODS / se souhlasem
FOTO: ODS / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Digitalizace je v Česku tak trochu magické slovo. Zejména politici jej používají podobně jako Harry Potter svoje kouzla. Ve skutečnosti se ale zdá, že o digitalizaci vlastně nikdo z nich nestojí. Ze všeho nejméně státní správa, jak jsme se mohli přesvědčit na příkladu nepodařené digitalizace stavebního řízení. Není možné jakkoli zpochybnit, že tým kolem Ivana Bartoše projekt nezvládl. Současně ale přístup mnoha pracovníků státní správy neúspěchu tohoto kroku více než pomohl.
Ovšem na konci roku jsme se dočkali skvělé zprávy od ministra dopravy Martina Kupky. „Zjednodušujeme a digitalizujeme dopravní agendu!“ hlásá radostně na síti X. Těšíte se na snadnější registraci vozu, možnost vyřídit úkony digitálně? Omyl. Digitalizace v tomto podání znamená, že vám Česká pošta doručí plastovou kartičku do poštovní schránky. Všiml si pan ministr, jaký se píše rok? Končíme první čtvrtinu 21. století. Tohle opravdu není digitalizace.
V Česku to vypadá, jako by se všichni politici a zejména úředníci řídili heslem sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře!. Ten totiž s oblibou doporučoval zbavit se nepříjemné věci hned v názvu dokumentu. „Dále už se s ní pak nemusíme zabývat,“ konstatoval. Zákon o právu na digitální službu platí již čtyři roky. Ovšem dožadovat se na většině úřadů jeho skutečného uplatnění, to je jen pro silné povahy. Kam na úředníky s nějakou digitalizací, šanony a papíry, to je to, co platí. Kdo má papír, má i moc. Je zábavné si někdy přečíst starší fejetony o fungování státních úředníků v době Rakouska-Uherska. Člověk by si klidně mohl myslet, že jsou psané dnes. Mnoho se toho nezměnilo, snad jen klotové rukávy zmizely.
Sláva! Nemusíte na úřad
Ta obrovská změna, která ministra dopravy tak nadchla, ve skutečnosti spočívá v tom, že úřad zrušil jednu absolutně nesmyslnou buzeraci. Věc, která nedávala smysl už mnoho let. Oč tedy jde. Ještě před pár lety bylo nutné při každé výměně řidičského průkazu dorazit na úřad v místě trvaléo bydliště. A to hned dvakrát. Poprvé při podání žádosti, podruhé při vyzvednutí průkazu.
První úkon spočíval v předložení dokladu, o kterém má úřad už od jeho vydání všechny potřebné informace. Stejně tak z té doby disponuje vaší fotografií a je schopen si vás ztotožnit z centrálního registru obyvatel. Ovšem pozor, všechny údaje bylo nutné pěkně vyplnit znovu! Samozřejmě na papír. Úředník si ho pěkně založil a vyplnil žádost o vytištění plastové kartičky. Kartičky, která v sobě nemá ani jen čip pro rychlejší načtení. Prostě kus plastu. Znovu jste si pak museli vystát frontu při vyzvednutí hotového průkazu. Proč, to se chápe jen velmi těžko.
Zjednodušujeme a digitalizujeme dopravní agendu! 🖥️✅
— Martin Kupka (@makupka) December 29, 2024
Od poloviny příštího roku si nebudeme muset pro řidičák dojít až na úřad, ale můžeme si ho nechat poslat do schránky nebo do boxu, který si zvolíme. Ušetříme tak mnoho času a vyhneme se frontám na úřadech.
Dosud bylo možné v… pic.twitter.com/0RLT7Vts4N
Pak přišla obrovská revoluce. Úřady si – nejspíše omylem – všimly existence datových schránek, a tak od roku 2021 již bylo možné požádat o nový řidičský průkaz pomocí datové schránky. Což tedy obnášelo vyplnění formuláře jako původně na úřadě a jeho odeslání na úřad. Loni jsme zaznamenali další pokrok – už je k dispozici opravdu digitální žádost a přes Portál dopravy je vše otázkou pár minut. Pak je ovšem stejně nutno posečkat několik týdnů, aby se vytiskl onen kus plastu, a pak si pro něj přijít na úřad. Úředník za přepážkou přece musí mít nějakou práci, co bychom bez něj dělali.
Na začátku letošního roku si stát, těžko říct, jakým zázrakem, uvědomil další překvapivou věc. Totiž že pokud vás při silniční kontrole zastaví policie, ještě dříve, než stáhnete okénko, má policista ve svém počítači všechny údaje o vašem autě i vašem řidičském průkazu. Neradujte se, plastové kartičky se nezbavíte. Jen už ale nedostanete nesmyslnou pokutu za to, že jednu (řidičský průkaz), či druhou (technický průkaz) nemáte u sebe.
Byly doby, kdy jste za to mohli vyfasovat i zákaz řízení, protože policie interpretovala stav stejně, jako kdybyste žádné řidičské oprávnění neměli. Přesto pozor, pořád bylo nutné si plastovou kartičku na úřadu osobně vyzvednout. I když jste ji mohli nechat doma v šuplíku. A máme tu začátek roku 2025 a s ním velkou digitální revoluci. Ne, plastové kartičky se pochopitelně nezbavíme. Pořád budeme muset čekat zhruba měsíc na její vytištění. Ovšem pak nám dorazí Českou poštou. Takže budeme čekat celý den doma a pak si pro zásilku zajdeme na poštu. Opravdu tomu může někdo soudný říkat digitalizace?
Slyšeli na „dopravě“ o eDokladech?
Z působení piráta Ivana Bartoše na ministerstvu pro místní rozvoj zůstane chtě nechtě pachuť. Pustil se do projektu, který několik ministrů před ním odkládalo. Měli k tomu dobrý důvod. Protože představa, že by snad po stavebních úřadech někdo chtěl, aby jejich rozhodování bylo konzistentní, je pro úředníky velmi iritující. Dokonce i napříč republikou? Aby nemohly stavebníka s chutí odesílat na desítky dalších úřadů? Kolikrát jsme od listopadu 1989 slyšeli mantru o tom, jak mají obíhat papíry, a ne lidé? Kdeže! Stavební dokumentace pěkně trojmo v papírových deskách. Co na tom, že dnes už asi neexistuje projektant, který by kreslil tuší. Takže projektová dokumentace je elektronicky, ovšem je třeba ji vytisknout. Úředník si ji založí. Jedna věc vám třeba v Praze projde, v Turnově vám kvůli tomu stavební úřad odmítne vydat povolení.
Vše bude trvat měsíce, či spíše roky. I obyčejný rodinný dům. Protože tu se úřadu nelíbí jedno, tu druhé. Tu chybí nezbytný papír, že nestavíte na pozemku jaderné elektrárny. Přesto to Bartoš zkusil, dlouho bojoval s pasivní rezistencí na vlastním ministerstvu (úředníci ministru nepodléhají). Nakonec se začalo. Vše se protáhlo, takže se systém spouštěl vlastně rovnou naostro. Je nepopiratelné, že měl obrovské chyby. Bartoš a jeho tým podcenili skutečnost, že vývoj běžného komerčního softwaru a počítačového softwaru pro úředníky jsou úplně odlišné disciplíny.
„Největší zklamání tohoto roku? Jednoznačně digitalizace stavebního řízení. Projekt, který exministr Ivan Bartoš popisoval jako ‚užitečný technický nástroj‘, který ‚pomůže urychlit povolování a ulehčí práci stavebníkům i úředníkům‘, z tohoto popisu ve finále nenaplnil ani jedno,“ rýpl si celkem oprávněně na svém facebookovém profilu poslanec za ANO Robert Králíček. Pro ilustraci ale přidejme ještě jeden pohled: za celé dva měsíce se do systému zhruba 40 procent stavebních úřadů ani nezkusilo přihlásit. Téměř polovina. Dokonalá ukázka, jak urputný umí být odpor veřejné správy proti čemukoli digitálnímu.
Podobně to ukázal i jinak povedený Bartošův projekt eDokladů. Systém, který je kompatibilní s připravovaným řešením na úrovni Evropské unie, prosadil Bartoš na konci roku 2023. Tenhle souboj tedy úředníci prohráli. Ale přesto si to dokázali zařídit tak, že prvního půl roku akceptovaly elektronický doklad jen nejvyšší orgány státní správy (tedy ministerstva).
Schválně, kolikrát v životě kdo z čtenářů předkládal občanský průkaz na ministerstvu? Teprve po půl roce začaly být eDoklady akceptovány i ostatními úřady (a dodnes jen velmi nerady a mnohé stále trvají na kartičce) a policií (ano, tou, která má všechny údaje o vás při kontrole u sebe). A po roce, od 1. ledna 2025, můžeme elektronický doklad ukázat třeba na poště nebo volební komisi. Na tohle byl třeba rok? Opravdu?
No a tím se vracíme na začátek. Ministr dopravy zařídil doručení plastové kartičky po měsíci poštou. To, že bychom mohli mít řidičský průkaz vedle toho občanského v eDokladech, zřejmě nikoho nenapadlo. Mimochodem, v Estonsku klidně požádáte on-line o elektronické občanství a podle Jaana Saara, ředitele oddělení Digitálního stavebnictví na ministerstvu pro ekonomické záležitosti a komunikaci, je vyřízení stavebního povolení otázkou několika dní, podání – pochopitelně on-line – trvá pár minut.
Ve Spojených arabských emirátech pak kartičku osvědčující rezidenční status získáte na libovolném digitálním kontaktním místě. Spojení s úředníkem je přes připravený videoterminál. Kartička – ne nepodobná našemu řidičskému průkazu – se vytiskne přímo na místě speciální tiskárnou. Vše trvá maximálně 15 minut.
Na ministerstvu dopravy by se možná mohli rozhlédnout kolem sebe. Zjistí, že svět už je jinde než plastové kartičky a Česká pošta. Ano, do zahraničí jsou zatím pořád potřeba, ale i to se nejspíše brzy změní, aspoň v rámci EU a přidružených zemí. Co kdybychom třeba nový řidičák měli v eDokladech za pár minut, možná hodin po podání žádosti? Kartička pak může klidně dorazit za měsíc či dva. Ale to už by asi byla příliš velká revoluce, pro některé české politiky skoro anarchie.
