Andrej Babiš, náš trestně stíhaný premiér momentálně bez evropských dotací, se před časem velmi rozzlobil na slovenský Ústavní soud. A to proto, že jeho rozhodnutím byl zrušen výrok předešlého soudu, a sice, že Babiš alias agent Bureš je ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti veden neoprávněně. Protože pokud platí, že někdo není zapsán neoprávněně, tak tam zkrátka je oprávněně. Sorryjako.

Ještě před několika měsíci, na schůzi Sněmovny, kde jeho současná vláda žádala o důvěru, ovšem hystericky vřískal:

„Vy mi tady nebudete nadávat do estébáků. Já jsem zažaloval Slovenskou republiku na Evropský soud pro lidská práva a vyhraju to!“

No, nevyhrál. Evropský soud pro lidská práva rozhodl nečekaně brzy. Čímž možná zklamal Babišovy naděje, že se to jako věc neurgentní potáhne měsíce či roky, během nichž bude moci své věrné dokolečka ujišťovat, že to „vyhrá“. Už v prosinci soud jeho žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Rozsudek slovenského Ústavního soudu tedy platí a žádný jiný verdikt neexistuje. Natožpak takový, který by říkal, že byl Babiš coby Bureš veden neoprávněně.

A kdo by o tom chtěl pochybovat, tak pro toho tu jsou slova Ondreje Krajňáka, bývalého ředitele slovenského Ústavu paměti národa:

„Příslušníci Státní bezpečnosti museli evidovat podle určitého protokolu, který podléhal kontrole. Konkrétně ve svazku Bureš je 40 kontrolních podpisů. Jeho rekonstrukcí se navíc zjistilo, že se agent Bureš objevuje ve 12 různých spisech. To znamená, že pokud bychom řekli, že třeba ve dvou spisech by si agenti vymýšleli, tak ty další svazky to popírají,“ uvedl pro iRozhlas.

Otázka tedy zní: Na co ještě čekají členové ANO, poslanci, ministři, bývalí ministři atd., kteří poměrně nedávno vyvolávali do prostoru, že pokud se Babišovo estébáctví potvrdí, řady jeho hnutí opustí?

Bývalý ministr financí Ivan Pilný se například vyslovil jasně: „Pokud lhal o StB, odejdu z ANO.“

Právě tak silná slova použil Martin Kolovratník, poslanec za ANO, už v roce 2013. „Spolupráce s StB je pro mě nepřijatelná. Znamenalo by to pro mě konec.“

Ještě na začátku roku 2018 ovšem „nepředpokládal, že by soudy Babišovu spolupráci potvrdily“.

Další význačné tváře hnutí ANO se pak daly slyšet, že čekají na výrok soudu ze Štrasburku čili Evropského soudu pro lidská práva. Toho, který se svým výrokem aktuálně přišel, takže už by na nic čekat nemuseli.

Pro různá média se takto vyjádřili například Richard Brabec, ministr životního prostředí, poslanec a místopředseda hnutí ANO i vlády; Jaroslav Faltýnek, poslanec a 1. místopředseda ANO; Radek Vondráček, předseda sněmovny; Radka Maxová, poslankyně za hnutí ANO.

Tak teď už se tedy všichni dočkali. Proč tudíž stále ještě nevidíme hromadný odchod jmenovaných? Naučili se snad od svého předsedy a majitele hnutí, že je možno říkat cokoli, ale dodržet už se to nemusí? Že vyřčené slovo neplatí, protože se přece vždycky dá nějak „okecat“?

Možná nám aktuálně objasní, že odteď budou pro změnu čekat na něco jiného. Třeba na další soudy, které Andrej Babiš podle vlastních slov povede až do smrti. A to přesto, že podle právnických expertů se jeho šance na výhru v případných dalších soudních sporech blíží nule. Svědectví bývalých estébáků, nemorálních a nedůvěryhodných svědků, kteří buď lhali tenkrát, nebo lžou teď, už jsou definitivně nepřípustná. A proti Babišovu zapírání „Já tam nebyl!“, což ovšem nijak dokázat nemůže, stojí drtivé důkazy v podobě vyjádření odporníků a mnoha stran dokumentů.

Nejlepší by tedy asi bylo, kdyby všichni řekli, že jsme to špatně pochopili. Z ANO přece samozřejmě a ve jménu své cti odejdou okamžitě, a to ve chvíli, kdy se Babiš obrátí na Boží soud a tato poslední instance mu dá za pravdu. Dokud z nebes nezazní „Něbol to nijaký Bureš!“, zůstanou. To přece musí každý chápat. Ne?