Informace o útoku agentů GRU na muniční sklad ve Vrběticích odstartovaly záplavu událostí, z nichž musí jít běžnému občanovi hlava kolem. Poslední zpráva, podle níž měl Jan Hamáček v plánu ututlat působení ruských agentů za dodávku vakcíny Sputnik V, dává celé kauze nový rozměr. Možná velezrada, respektive vlastizrada, by se tak už netýkala pouze prezidenta, ale i předsedy ČSSD. Dokázal by však on sám vymyslet až takovou „záškodnickou” akci?
O Hamáčkovi je známo několik věcí. Mimo jiné i to, že vlastní názor je pro něj zbytečným přepychem a všechna důležitá rozhodnutí dělá po poradě s někým dalším. Bývá to grémium ČSSD, premiér Babiš nebo prezident Zeman. Vicepremiér pak má zřejmě pocit, že v možném nastalém problému nebude sám, ale může část odpovědnosti hodit na někoho dalšího.
Proto je velmi nepravděpodobné, že by sám od sebe vymyslel tajnou výměnu s Rusy. Takový plán by se zrodil v hlavě někoho, komu nejsou cizí intriky vůči vlastnímu státu. Navíc takovou akci z ruské strany určitě neřídí nějací podřadní byrokrati, kteří jen tak mění vakcíny za informace mezinárodního významu.
Vypadá to spíš, že se ministr vnitra stal jen poslem, jenž měl v Moskvě vykonat úkoly, které mu zadal někdo, komu nedělá problém zvednout telefon a v Rusku domluvit téměř cokoliv.
Sled událostí však jasně ukazuje, že Hamáček sehrál větší roli, než se zprvu zdálo. Když to vezmeme postupně, tak se zdá, že plán byl jasný, ale zmařil ho fakt, že informace o Vrběticích unikly do médií a Babiš s Hamáčkem museli s pravdou rychle ven.
Dnes už totiž víme, že vicepremiér znepokojivou zprávu BIS znal od 7. dubna. Když tedy 12. 4. odstranil Tomáše Petříčka z funkce ministra zahraničních věcí, nejednalo se o náhodu. Ve světle úterních informací Seznam Zprávy se zdá, že zřejmě i šaráda s Lubomírem Zaorálkem byla předem domluvena, aby měl Hamáček dostatek prostoru úřadovat jako šéf diplomacie.
Vždyť stihl naplánovat cestu do Moskvy, přestože věděl o útoku ruských agentů na českém území, nabídnout Prahu jako místo summitu Biden–Putin, zrušit cestu do Moskvy a situaci na ruské ambasádě přehodit na nového ministra zahraničí Kulhánka.
Ať se na tyto události podíváme z jakéhokoliv úhlu, vždy se zdá podezřelé, proč Hamáček, vicepremiér a ministr vnitra, najednou tak intenzivně řešil agendu šéfa diplomacie. Navíc v době, kdy o Vrběticích veřejnost nevěděla, takže neexistoval problém v česko-ruských vztazích a vakcíny měl v gesci jiný člen vlády.
Podobně, jako si z ničeho nic vzpomněl ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček, že je třeba oslovit kvůli dostavbě Dukovan i Rosatom, Hamáček také začal dělat věci, o kterých předtím nikdy nemluvil.
Opět se tedy nabízí otázka, kdo by z takového jednání obou ministrů profitoval nejvíc? Odpovědí se zas a vždy stane – Miloš Zeman. Ten, jako největší zastánce ruských zájmů u nás, potřeboval několik věcí. Prvotně to bylo dostat Sputnik V do České republiky, ve druhém sledu pak mohla přibýt i nutnost zahladit veškeré stopy, spojující výbuch v muničním skladu s ruskou tajnou službou.
Z minulosti navíc víme, že Jan Hamáček má k prezidentovi respekt hraničící se strachem, a pokud dostane nějaký povel z Hradu, snaží se ho splnit. Bylo by velmi zvláštní, kdyby to tentokrát bylo jinak.
Jestli jsou informace o zamýšleném Hamáčkově handlu pravdivé, je to špatný signál nejen pro české občany. Pro naše spojence ve světě, které žádáme o pomoc, už napořád budeme kolaboranti, kteří hrají na obě strany a čekají, odkud dokáží získat více výhod a bonusů.