V pátek proběhlo jednání předsedy odborářů Josefa Středuly se zástupci vlády. Překvapivě se však k ministryni práce a sociálních věcí Maláčové nepřidala šéfka státní kasy Schillerová nebo premiér Babiš, ale Jan Hamáček. Ten je sice předsedou ČSSD, tedy partaje dlouhodobě spřátelené s ČMKOS, ale tím jeho důležitost ve vyjednáváních končí. Na penězích totiž sedí Babiš a on rozhodne, kolik si odbory zaslouží přidat. Deset procent, na nichž trvá Středula, to rozhodně nebude.

Zatím to moc pozitivně pro státní zaměstnance nevypadá. Klasicky lakomý Babiš totiž nasliboval při svých výjezdech do krajů kromě hodinek s vodotryskem snad všechno, a pokud už mu nedošly imaginární peníze, které by potřeboval, aby alespoň v náznaku něco splnil, tak se to stane velmi brzo. Není tedy čas a prostor nabízet ještě zvýšení platů odborářům.

Na druhou stranu si premiér uvědomuje, že pokud si někoho nechce rozzlobit, jsou to právě lidé, které řídí Josef Středula. Hněv odborářů je totiž vždy velmi viditelný a hlasitý. Nemusí jít ani o stávky, stačí, když se sejde „pár tisíc“ lidí demonstrovat. To skutečně nedělá dobrý mediální obraz a Andrej Babiš si nemůže před komunálními a senátními volbami dovolit jakoukoliv revoltu.

Jak ovšem nepřidat a přitom nenaštvat? Velmi jednoduše. Stačí použít někoho, na jehož slovo ještě odboráři mohou dát a hlavně, komu důvěřují. Takoví lidé však existují pouze v ČSSD a nikde jinde.

Proto padla volba na Jana Hamáčka. Stále je totiž oficiálně členem a předsedou sociálních demokratů, ale zároveň je už dost začleněn do holdingu, aby neodporoval při plnění úkolu. A ten je jasný, přesvědčit Josefa Středulu, že je vše zalité sluncem a poslední, co by bylo nutné, je rozviřovat emoce.

Po schůzce se zdá, že šéf Českomoravské konfederace odborových svazů uvěřil, nebo alespoň na chvíli podlehl představě, že se může s Hamáčkem bavit na stejně profesionální úrovni, jako to dělával s Bohuslavem Sobotkou. Každopádně je to dobrý vzkaz do Průhonic.

Přestože Babiš nehodlá přidat odborářům víc než tolik, kolik už si pro ně dávno připravil, zatím mu nehrozí, že by se pod okny Strakovy akademie demonstrovalo nebo se veřejně hovořilo o nějaké výrazné stávce. Svým pátečním angažmá v rozhovorech se Středulou totiž do role „slibovače“ sám sebe obsadil Jan Hamáček.

Je jedno, jestli to udělal předseda sociálních demokratů na příkaz Babiše, nebo z vlastní vůle. Tak či tak jde už nyní celá „akce odboráři“ za ním. Premiér se opět zdatně vyhnul problému, který by ho mohl stát přízeň voličů, a přehodil ho na předsedu ČSSD.

Dopadne to jako již několikrát. Pokud peníze pro odboráře Babiš někde „najde“, bude to prezentovat jako svůj velký úspěch. Když se finance nenajdou, viníkem je Hamáček. Nikdo mu přece neříkal, aby něco sliboval.