Předseda ČSSD Jan Hamáček se už nemohl dočkat, až skončí vnitrostranické referendum, aby nastoupil do služby k Andreji Babišovi a začal poslouchat bolševiky. Patrně si však myslel, že se k němu budou chovat koaliční partneři daleko lépe a třeba i dodrží něco z toho, co mu naslibovali. Druhý den po vyhlášení výsledků referenda však znamenal druhý direkt, se kterým Hamáček nepočítal. A on je z toho, podle svých slov, smutný.

Jak se ukázalo, jméno Miroslava Pocheho bude ještě několik dní rezonovat veřejným prostorem. Miloš Zeman si ho vybral jako člověka, kvůli kterému bude, aby se nenudil mezi vymýšlením hloupostí typu pálení trenek, „házet vidle“ do sestavování vlády, Andrej Babiš při svém nekomentování do médií Právu řekl, že ho do vlády nechce, a komunisté se samozřejmě museli přidat. Hradní pán i designovaný premiér jsou přece bývalí spolustraníci a s těmi se musí držet, i když už pro svůj profit změnili kabát.

Když se v přímém televizním vysílání předseda sociální demokracie dozvěděl o schůzce, na níž měl slíbit, že Pocheho do vlády nominovat nebude, nestačil se divit. Nic takového se prý nestalo. Ale dokažte to, když dalšími účastníky sedánku byli komunisté Filip s Kováčikem a bývalý spolupracovník StB, toho času designovaný premiér České republiky.

Šéfovi sociální demokracie je z toho smutno. Snad alespoň stejně tak, jako všem demokraticky smýšlejícím občanům naší země, kteří se musí dívat na to, jak socialisté bez jakéhokoliv náznaku obrany hodlají pomáhat Babišovi k získání absolutní moci.

Pokud si Hamáček ještě na poslední chvíli nerozmyslí svůj úmysl vejít ve služby velkého oligarchy, současné dny budou pro jeho psychiku na dlouho to nejlepší, co ho potkalo. Nynější smutek, který cítí, se totiž za pár týdnů či měsíců změní v beznaděj a možná i strach.