Ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček je mimořádně citlivý, když někdo poukazuje na jeho mimořádnou náklonnost k čínským představitelům. Problém je v tom, že jeho slova a činy jsou zdokumentovány. Pak se musíme jinak dívat i na to, když třeba tvrdí, že senátoři činili nátlak na Jaroslava Kuberu, aby jel na Tchaj-wan.
Vztahy s čínskými soudruhy musel Hamáček vysvětlovat už před několika lety. V roce 2016 ho citovalo Mezinárodní oddělení ÚV KS Číny, a to takovým způsobem, že Hamáček se pak musel bránit, že nikdy nic takového neřekl. V té zprávě jsme se mohli dočíst: „Ve dnech 14. až 16. listopadu Li Ťün, pomocný vedoucí Oddělení pro mezinárodní styky Ústředního výboru Komunistické strany Číny, který se v čele přátelské delegace Komunistické strany Číny zúčastnil pražského Čínského investičního fóra, představil z různých úhlů pohledu ducha 6. plenárního zasedání 18. sjezdu Ústředního výboru Komunistické strany Číny.
Český prezident Miloš Zeman se vyjádřil, že ‚politické zřízení s čínskými rysy je příhodné pro zrod velkých politiků a současně poskytuje stabilní prostředí, aby velcí politici mohli rozvinout své velkolepé plány na správu země a její povznesení‘… Předseda Poslanecké sněmovny a místopředseda ČSSD Jan Hamáček řekl, že institucionální rámec KS Číny pro pevné řízení strany si zaslouží být zdrojem inspirace pro české vládnoucí politické strany.“
Tuto zprávu přinesl server Sinopsis.cz, který pak 30. 11. 2016 napsal: „Po publikaci článku ,Zeman a Hamáček: Čína, náš vzor‘ a jeho následném ohlasu v českých médiích … se na nás obrátil pan Jan Hamáček se žádostí o zveřejnění následujícího vyjádření: Jan Hamáček na základě zveřejněné tiskové zprávy Mezinárodního oddělení ÚV KS Číny již protestoval vůči použití svého údajného výroku, který nikdy nevyslovil. Na základě toho byla tisková zpráva z čínského serveru stažena. Jan Hamáček nikdy nic podobného neřekl a důrazně se proti tomuto obsahu ohrazuje.“
Pak je otázka, jak se tam ty výroky ocitly. „Mezinárodní oddělení není nějaké bulvární médium, ale jeden z klíčových orgánů čínské mocenské hierarchie. Pokud by skutečně podsouvalo nejvyšším českým ústavním činitelům smyšlené výroky, nesvědčilo by to o přílišné úctě k těmto představitelům ani o funkční vzájemné komunikaci mezi českou a čínskou politickou reprezentací.“
Sinopsis.cz sleduje Hamáčka a další ohledně jejich kontaktů průběžně a Hamáček patří k těm, které to nejvíc rozčiluje. Dne 17. 7. 2019 jsme se mohli dočíst: „Čínská delegace z města a zvláštní ekonomické zóny Tchien-ťin navštívila ve dnech 8. až 11. července Prahu. Učinila tak podle Lidového deníku (Žen-min ž’-pao) ‚na pozvání ČSSD‘. Stranický tajemník města Li Chung-čung se setkal s ministrem vnitra a vicepremiérem Janem Hamáčkem, předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem (ANO) a předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Bývalý šéf oddílu lidových milicí města Šen-jang na severovýchodě Číny je přitom členem politbyra KS Číny a ukázkový aparátčík… V českých médiích, na stránkách příslušných úřadů ani na sociálních sítích politiků přitom o setkání s čínskou delegací nelze nic dohledat. Jedinou zprávu v češtině k návštěvě vydala česká verze Čínského mezinárodního rozhlasu… Jan Hamáček na otázky ohledně setkání s čínskými straníky neodpovídá. Přitom se podobně ‚potají‘ setkal z pozice ministra vnitra s již druhou stranickou delegací za poslední dva měsíce. Na konci května totiž v Praze přijal stranického tajemníka provincie Če-ťiang Čche Ťüna. Ten přitom ‚v letech 2010–2015 působil jako politický komisař v organizaci Sinťiangské výrobní a stavební sbory, známé zkráceně jako ping-tchuan, což je ekonomická a polovojenská organizace v provincii Sin-ťiang‘.“
Nejde o to, že Hamáček udržuje přátelské kontakty s čínskými komunisty. Nikdo jiný v Číně nevládne a kdo má nějaké kontakty s ČLR, má je s komunisty. Jde o to, jaké tamní instituce ti komunisté představují, a hlavně, jak se pak někteří naši politici chovají doma. Třeba jaké probíhají obchody a jak se vylepšuje obraz komunistického pekingského režimu.
Ať se tedy Jan Hamáček netváří jako někdo, kdo je neutrální, a ať nechce, abychom mu věřili jeho historky o tom, kdo vykonával ve skutečnosti nátlak na Jaroslava Kuberu. Je to už podobný manévr, jako když Čína nejdřív zamořila svět svým virem, a pak ze sebe dělá zachránce. U nás čínská ambasáda a Hrad tlačili na Kuberu, a najednou za to mohou senátoři, kteří stáli na jeho straně. Takové kouzelnictví ať si nechá ministr pro své skalní fanoušky.
