Jan Hamáček FOTO: webové stránky ČSSD
FOTO: webové stránky ČSSD
Ministr a šéf ČSSD Jan Hamáček odhalil, kdo může za současné stížnosti ohledně roušek. Ty byly pečlivě vybaleny z původních obalů a vloženy ručně do obálek. Jak je zdokumentováno, balili to pracovníci, kterým občas jejich vlastní rouška plandala pod nosem. Obálky docházely potrhané. Hamáček ale tyto zvláštní manévry hájí.
V Právu se Hamáčka zeptali, co na to říká, když Česká pošta patří pod jeho resort. Dozvěděli jsme se něco pozoruhodného: „Tvrdím, že to byl pan Cikrt (šéfredaktor Zdravotnického deníku), který o tom psal. Z našeho pohledu Česká pošta nedistribuuje žádný zdravotnický materiál, ale ochranné prostředky. A zákon o zdravotnických prostředcích se na to vůbec nevztahuje. Takže z mého pohledu se na to nevztahuje ani kontrola Státního ústavu pro kontrolu léčiv.“
Pak pokračuje tím, že jinde je to přece ještě horší: „Pokud si dnes půjdete koupit roušku do obchodu, třeba na vesnici, tak v drtivé většině z nich se tyto roušky prodávají způsobem, že je tam krabice, ze které prodavač nebo vy roušky vytáhnete. Diskutuje o tom někdo? Nediskutuje. Pokud bychom brali tento případ ad absurdum, tak tyto jednorázové roušky jsou baleny po padesáti kusech, takže když je stát distribuuje, tak by je měl vyhodit?“
Takže viník ušmudlaných roušek v potrhaných obálkách je odhalen. Může za to Tomáš Cikrt. Ideální terč. Za ministra zdravotnictví Tomáše Julínka působil jako jeho mluvčí a tak je spojen s tehdejším třicetikorunovým poplatkem u lékaře. Ten měl podle tehdejšího šéfa ČSSD Jiřího Paroubka zdravotně zlikvidovat a ekonomicky odepsat nebohé seniory a třicet korun se stalo jedním z hlavních témat voleb. Zřejmě proto, že je to číslo, které si určitý typ voliče umí představit.
Tomáš Cikrt na to už na svém Facebooku odpověděl:
Měl jsem celý den jinou práci, takže se vyjadřuji až nyní. Tohle o mně řekl místopředseda vlády a ministr vnitra pan Červený svetr Hamáček. Tak v bodech: 1. Házet vlastní chyby na novináře znamená uznat, že má vláda průšvih. 2. Tvrdit, že rouška není zdravotnický prostředek, je neznalost a lež. A dokonce i kdyby to byla ochranná pomůcka, přesto s ní zacházela pošta na rozkaz vlády v rozporu se zákonem. Výrobce ručí vždycky jen za výrobek s původním balením, jakmile s tím pak někdo jiný dělá kejkle, ručí za poškození zdraví on – tedy ne výrobce. 3. Ty roušky jsou nějaký divný, bylo by dobré se podívat na jejich kvalitu, certifikáty, označení. Protože by si jeden mohl myslet, že se pan Hamáček snaží ze skladů rychle vylifrovat mizernej čínskej šunt. 4. Trochu mě děsí, že člověk, který ignoruje zákony, bude sedět v čele krizového štábu a omezovat naše práva. Mám pocit, že kvůli volbám nezná míru.
Jak je vidět, univerzální zloduch pokračuje v rozvratné činnosti a nelíbí se mu, že geniální vláda chce zachránit další tisíce životů. Naštěstí bdělý Hamáček odhalil pikle včas. Ne nadarmo je ministrem vnitra, tam se člověk naučí posvítit si na temné síly.
Neúnavný zločinec Cikrt má ale kolem sebe zjevně spiklenecké centrum. To teď zamořuje sociální sítě fotografiemi potrhaných obálek a roušek zajímavých odstínů. Kdyby o tom nepsal pan Cikrt, tak by se to nedělo. Cikrtové by neměli psát, ještě v lidu naroste neklid. Lid by si roušku, pokud možno čínskou, připlácl na obličej, byl by šťastný a nikdo by nereptal.
Z nejhoršího se ale možná dostaneme. Sociálně a i jinak slabý Jiří Ovčáček se odhodlal zabránit nejhoršímu a vyzval lidi, „kterými zmítá nenávist“, aby mu roušky poslali na Hrad. Až se to tam Ovčáčkovi zmítanému láskou začne hromadit, mohlo by třeba pana bezprověrkového kancléře Mynáře napadnout, že by je mohl prodávat v nějakém stánku u svého načerno postaveného rybníka. Když tomu bude rafinovaně říkat třeba „kapesníky se šňůrkou“, bude na něj každý krátký. Jenže lidé zmítaní nenávistí už to posílají Andreji Babišovi, tak se mezi sebou budou muset příslušné složky nějak domluvit. Při schopnosti našich orgánů komunikovat mezi sebou se obáváme, jestli se to stihne do příchodu nějakého COVIDU-20, kočičí chřipky a nemoci šílených králíků.
