Předseda ČSSD průběžně dokazuje, že už dávno není šéfem suverénní politické strany, ale pouze vedoucím partaje, která chystá začlenění do holdingu. V Janu Hamáčkovi už není ani špetka vzdoru proti politice Andreje Babiše a prohlubují se i dobré vztahy s Hradem. Sociálnědemokratický politik si ovšem neuvědomuje, že si tím kope politický hrob.

Když Hamáček vstupoval do holportu s hnutím ANO, občas to vypadalo, že některé názory jsou pro něj důležité a některé meze by nepřekročil. Po pár měsících ve vládě, v níž se mu náramně líbí a kde si našel nové kamarády z politické firmy Andreje Babiše, je vše jinak.

Šéf socialistů, nadšený z toho, že může vést dvě ministerstva a nikdo, kromě premiéra, mu to nemůže překazit, poslušně začal dělat Babišovi advokáta. Prokázalo se to i v nedělní Partii na Primě, kde jakákoliv narážka na možný neúspěch předsedy vlády byla Hamáčkem okamžitě uvedena na „pravou míru“.

Stejně tak se vstřícně vyjadřuje vicepremiér i směrem k Miloši Zemanovi, jehož zahraniční politika mu přijde naprosto v pořádku a najednou i Hamáček chce debatovat o možném zrušení protiruských sankcí.

Dokonce i problém zvaný Miroslav Poche není podle předsedy ČSSD tak akutním, jak by se mohlo zdát poté, co před týdnem Babiš jasně řekl, že kandidát sociální demokracie ministrem zahraničí nebude. Místo toho, aby se Hamáček postavil za svého kolegu, kterého do funkce sliboval před stranickým referendem o vstupu do vlády s ANO, mlžil.

Opět se posouvá doba, kdy se o šéfovi české diplomacie rozhodne, nyní totiž Hamáček nechce „rušit“ kampaň do komunálních a senátních voleb. Nástupce Bohuslava Sobotky v čele ČSSD si ovšem neuvědomuje, že tímto svým jednáním dosáhne jediného.

Voliči sociálních demokratů zcela bez sentimentu přejdou k hnutí ANO. Vždyť Babiš je snad ještě větší levičák než Hamáček a hlavně podle vystupování se zdá, že stejně všechno dokáže zařídit pouze on. Proč tedy volit nějaké „béčko“ ANO, když mohou voliči podpořit přímo „první tým?