Když šel majitel hnutí ANO do koalice se sociálními demokraty pod vedením Jana Hamáčka, trochu riskoval. V té době nový šéf ČSSD byl přece jen dostatečně spjat s vládou Bohuslava Sobotky a Babiš nemohl tušit, jak moc může být bývalý předseda poslanecké sněmovny odbojný. Po pár měsících ve vládě už má Hamáček Babišovu důvěru a premiér by si teď měl pojistil, aby se ve vedení ČSSD nic velkého nedělo.

V počátcích spolupráce předsedů dvou koaličních stran bylo cítit, že si Andrej Babiš potřebuje oťukat, jak moc ho může šéf socialistů ohrožovat. Proto mu bez diskuzí svěřil dvě ministerstva, aby si ho otestoval. Potřeboval totiž vědět, jestli je Jan Hamáček „uplatitelný“ náznakem získané moci, nebo bude muset Babiš ještě něco přihodit.

Jak se ukázalo, předseda ČSSD je relativně skromný člověk a skutečně v něm, aby podlehl kouzlu oligarchy, stačilo jen vzbudit dojem, že bude důležitý. Když se k tomu přidalo hezké a přátelské chování kolegů ve vládě, kteří říkají Babišovi „pane“, bylo hotovo.

Hamáček najednou zapomněl na všechno, co sliboval svým spolustraníkům, když v souboji s Milanem Chovancem zápolil o post šéfa zdecimované strany. Jenže přišly komunální a senátní volby a předseda ČSSD se musel probrat ze snu o tom, jak všechno skvěle klape a díky němu se partaj zase nadechuje k politickému znovuzrození.

Realita je totiž naprosto opačná, sociální demokracie je v klinické smrti a Hamáček se jako kvalitní lékař skutečně neprosadil. Sám si to sice nepřipouští a zmateně hovoří o tom, že se strana odrazila, ale jediný, kdo tomu asi věří, je on sám.

Ve skutečnosti se nyní jedná o Hamáčkově politickém osudu ve straně, kterou měl spasit. Věčně nespokojené křídlo ČSSD v čele s Michalem Haškem a Jiřím Zimolou, kteří budou spokojeni, pouze pokud obsadí nějaké vysoké funkce, volá po změnách, z nichž jednou může být i sesazení Hamáčka z šéfovské funkce.

Chce to ovšem Andrej Babiš? Ten, který v reále určuje, jak poslední měsíce sociální demokracie, která pozvolna vstupuje do holdingu, funguje? Na jednu stranu by se mu určitě se Zimolou dobře spolupracovalo, protože vzájemné sympatie jsou zřejmé. Na stranu druhou je ovšem velmi ošemetné měnit něco, co se ukázalo jako funkční.

Hamáček je na rozdíl od Zimoly daleko poddajnější a pokud se někdy snaží tvářit jako rázný, vyznívá to spíš směšně než opravdově. A to přesně Babiš potřebuje. Když už musí bojovat s „otravnou“ opozicí a názorem ulice, alespoň v koaličním partnerovi potřebuje mít na slovo poslouchajícího sluhu.

Pokud však Babiš Hamáčkovi pomůže a zachrání ho v čele ČSSD, může se předseda sociálních demokratů připravit na to, že bude muset na oplátku také něco nabídnout. A nebude to jen tak. Za velkou službu musí přijít i velká protislužba.