Jan Hamáček ve vládě politiků s velkým problémem nezůstává pozadu. Začala ho vyšetřovat Národní centrála proti organizovanému zločinu. A to kvůli dvěma závažným trestným činům. Zneužití pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace. Za každý z těchto trestných činů hrozí Hamáčkovi 12 let ve vězení. Tím překonává svého šéfa Babiše. Tomu hrozí v kauze Čapí hnízdo „jen“ deset let.

A co se děje? Nic se neděje. Ministra vnitra vyšetřují jeho vlastní podřízení. Není to divné? Je to divné. Vicepremiéra vyšetřují detektivové specializující se na mafiány a tu nejzávažnější trestnou činnost. Není to divné? Je to divné. Co dělá premiér? Co dělá prezident? Už se narychlo sešli a řeší, co s Hamáčkem? Hledají nástupce? Ne. Nedělají nic.

Babiš a jeho vláda posunuli hranice možného tak daleko, že ani tato šílená situace už není věc k řešení. Tady už je prostě normální, že ministra vnitra vyšetřují jeho podřízení kvůli tomu, že chtěl nepřátelům vyzradit tajné informace týkající se národní bezpečnosti. Stejně jako je normální, že si premiér bere státní peníze do své kapsy, nebo jako je normální, že ministr zdravotnictví pronajímá nemocnici, kterou řídí, svůj vlastní dům.

Přitom ještě před deseti lety, tedy v době Palerma, tady byla doba tak „prohnilá“, že by Hamáček vydržel ve funkci jen pár hodin. Odešel by sám, případně by mu premiér řekl, že prostě musí jít. Jenže teď, když už je líp, tady máme vládu, jejíž někteří členové se dost možná za čas potkají na vězeňském dvoře. A podle toho to tady také vypadá.