Velmistr sebelítosti Jan Hamáček musí doma čelit otázkám svých dětí, kdy půjde do vězení, a přiznává, že se mu aktuálně zhroutil svět. Vicepremiér, ministr vnitra a předseda vládní strany ČSSD na to využívá bulvár, aby jeho slova správně zapůsobila a slzy dojetí zacloumaly méně zorientovaným čtenářem.

Ve skutečnosti opakovaně zneužívá v rozhovoru pro Blesk své politické a mocenské pozice a medializace k tomu, aby připravil veřejné mínění na svůj očekávaný soud s webem Seznam Zprávy. Novináře žaluje za tvrzení, že mezinárodní mlčení o ruském pozadí tragédie ve Vrběticích měl údajně vyměnit za milion ruských vakcín Sputnik V.  I proto mu prý chodí stovky nenávistných e-mailů, kde mu anonymové vyhrožují smrtí, aby následně vyčíslil svoji satisfakci na 10 milionů českých korun.

Už nic se však nedozvíme o tom, proč Hamáček vyměnil politický osud ČSSD za teplé místečko ve smrtící koalici s prokorupčním hnutím populistického a bezobsažného oligarchy. Ani slovo o volebním a programovém plánu na vzkříšení své politické strany, která raketovou rychlostí míří do politického zapomnění. Ani krátká zmínka o politické reflexi svých kroků a popíraní už popřených rozhodnutí při plánovaní cesty do Moskvy za vysněnou vakcínou.

Hamáček nelituje toho, co udělal v politice jako šéf koaliční strany, která hanebně promlčela všechny korupční a chaotické aféry hnutí Andreje Babiše a stala se jejich spoluviníkem. Hamáček nelituje bývalé voliče ČSSD, bývalé odstavené spolustraníky a tisíc a jeden důvod, který měl k odchodu z menšinové vlády. On jenom nestoudně zneužívá své rodiny a negativních emocí k manipulaci veřejným míněním a k nepřípustnému tlaku na soud ve věci článku o kauze Vrbětice. Bez ohledu na to, že jeho politické jméno a osobní čest už po všech osobních a vládních skandálech téměř žádnou cenu nemá.

Nikde není napsáno, že Hamáček půjde za údajnou velezradu do vězení. Díkybohu, v demokratické zemi o tom rozhodují nezávislé soudy a ne politici a novináři. Už dnes je však díky všem okolnostem jeho politické kariéry jasné, kam půjde Hamáček po podzimních parlamentních volbách. Měl by o tom svým dětem předem říct, aby je nezranil a neurazil. Nebude to nic slušného ani hezkého, ale bude to konečně pravda.