Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (ČSSD) chystá novelu krizového zákona, která by omezila, na co se občan může státu ptát, a také by bylo možné prodloužit lhůty na odpověď.

V návrhu novely se v paragrafu 38a říká:

Vztah k zákonu o svobodném přístupu k informacím

Informace, které jsou orgány krizového řízení využívány pro přípravu na krizové situace a jejich řešení, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit připravenost na krizové situace nebo účinnost krizových opatření, informace, jejichž zveřejnění by mohlo vést k ohrožení kritické infrastruktury, nebo informace označené jako zvláštní skutečnosti, se podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím neposkytují.

Tématem se zabývá server iRozhlas.cz, pro který novinku okomentoval Oldřich Kužílek, spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím: „Důvodem návrhu je nepochybně snaha příslušných pracovišť rozvázat si ruce a získat možnost rozhodovat o utajení libovolných informací s jakkoli volným vztahem ke krizovému řízení.“ Podle něj „jde o reakci na dotazy médií a jejich snahu získat od příslušných ministerstev rychlé a pravdivé informace o vývoji pandemie“.

Ministerstvo zdravotnictví a Ústav zdravotnických informací a statistiky byly už na jaře kritizovány za to, že některé informace utajují. „Za nedostupnost dostatečně podrobných dat je už v dubnu kritizoval například člen Ekonomického poradního týmu při Ústředním krizovém štábu Daniel Münich… Münichův kolega Jakub Steiner začátkem června řekl časopisu Respekt, že v souvislosti s nárůstem nakažených na Karvinsku chybějí ‚detailní data, kolik je kontaktů na jednoho nakaženého, kolik jich hygiena zvládne vytrasovat, kolik jich je otestováno‘. Nedostatečná přijdou zveřejňovaná čísla i matematikovi Renému Levínskému. ‚Chybí nám, že nemáme žádnou statistiku lidí, kteří jsou opravdu v karanténě,‘ řekl Českému rozhlasu Plus.“ (iRozhlas.cz)

Zda může nějaké „chráněné zájmy“ poskytnutí informací ohrozit, bude rozhodovat orgán, kterého se lidé budou ptát. Není těžké si domyslet, jak to pak může probíhat. Takový neurčitý a gumový paragraf si úředníci budou moci natahovat, jak se jim zlíbí.

Hana Malá z tiskového oddělení ministerstva vnitra ve sdělení pro iRozhlas.cz popírá, že by šlo o „omezení médií a veřejnosti ve vztahu k informacím dotýkajícím se probíhající pandemie“. Někteří žadatelé se prý snaží „získat seznam prvků kritické infrastruktury či obsah krizových plánů, kde jsou identifikována možná ohrožení nejen kritické infrastruktury“. Ministerstvo chce údajně zabránit „uveřejnění souhrnných seznamů potenciálních cílů fyzických i kybernetických útoků“.

Server Neovlivni.cz situaci ve svém komentáři shrnuje: „Resort zdravotnictví přitom tají data nejen před novináři, ale dlouho i před samosprávami. Starostové se například dočkali obecné informace o tom, kolik nakažených mají ve svém regionu, až poté, co Adamovi Vojtěchovi pohrozili soudní žalobou. Už několikrát se přitom ukázalo, že oficiální čísla nejsou věrohodná. Kromě toho, že se objevovala za okresy i s více než osmidenním zpožděním, data na oficiálním webu byla odlišná od těch, která zveřejňují krajské hygienické stanice. Stát navíc zpětně čísla opakovaně upravil a nikdo dostatečně nevysvětlil proč. Když se hlavního statistika, šéfa ÚZIS Ladislava Duška, na to ptaly Novinky.cz, dostalo se jim odpovědi: ‚Nejsem zodpovědný za to, co si nějaká hygiena vyvěsí na internet.'“

Jak je vidět, slibovaná otevřenost není nejspíš jedním z hlavních cílů. Jak potom budovat důvěru, když se lidem tají data o nich samotných, to skutečně není jasné.