V Gaze slavil Hamás v roce 2012 25. výročí svého založení, ilustrační foto FOTO: commons.wikimedia.org/CC A. 4.0/Fars Media Corporation
FOTO: commons.wikimedia.org/CC A. 4.0/Fars Media Corporation
KOMENTÁŘ / Ruská novinářka a spisovatelka v exilu Julia Latynina si myslí, že to Hamás svým krvavým útokem přehnal a že tentokrát pokus tohoto teroristického hnutí o účinnou propagandu nezabral. Je pravda, že tento zločin byl ohromující, ale představa, že někteří lidé začnou smýšlet jinak, je nejspíš omyl.
„Vždycky jsem nesnášela slovní spojení ‚informační válka‘, které vymyslela Putinova propaganda. ‚Informační válka‘ je ve skutečnosti grandiózní faleš, jejíž účinnost předstírají ti, kdo se jí účastní. ‚Informační válka‘ předpokládá, že vám projde každá akce, kterou podniknete, nebo že nemůžete dělat vůbec nic a jen lhát, a tím vyhrajete. Ve skutečnosti to funguje přesně naopak. ‚Infowarfare‘ rozkládá stát a společnost zdola nahoru, nikdo nic nedělá, všichni lžou nebo lhaní oplácejí,“ napsala Latynina na X – twitter.
Účastníci debaty jí oponují. Jeden jí připomíná, že pojem informační válka se používal i na Západě a v roce 1976 ho představil Thomas P. Rona, v 80. letech poradce ministerstva obrany a Bílého domu, ve své zprávě pro společnost Boeing s názvem „Weapon System and Information War“.
Další uživatel twitteru si myslí, že informační válka je prostě vědomé klamání občanů ve jménu nějakého „velkého“ cíle a byla tu vždy a pravděpodobně vždy bude. Jen s rozvojem internetu a soukromého vlastnictví internetových zdrojů je pro stát stále obtížnější mít monopol na informace.
Další zase soudí, že jde také o vytváření nejrůznějších útoků na různé osobnosti za účelem jejich diskreditace a vytváření stovek tisíc zpráv, které diskreditují protivníky režimu ve všech jazycích. Za všechno pak mohou demokraté, liberálové a prostě kde kdo.
Pojem skutečně není Putinův.
„Prezident Clinton vydal 15. července 1996 exekutivní příkaz č. 13010, kterým zřídil komisi pro posouzení rizik naší (americké, pozn. red.) národní informační infrastruktury za účelem ochrany před informační válkou. Dne 25. října 1996 vyšel v deníku The New York Times článek ‚Nové bojiště: Promýšlení války v počítačovém věku“, v němž byly popsány možné hrozby pro národní bezpečnost a klid, které představuje informační válka,“ píše na stránkách Federace amerických vědců Brian C. Lewis.
„Moderní bitva o komunikační proces zahrnuje všechny tyto infrastruktury. Informační válka nyní zahrnuje elektřinu, která napájí naše domovy a nemocnice, telefony, faxy a počítače, které my i naše vláda jako celek používáme ke komunikaci a sdílení informací, biliony dolarů, které pohánějí naši ekonomiku, a vlaky a letadla, které používáme k přepravě z jednoho místa na druhé. Nová pozornost věnovaná informační válce neznamená zrod nové formy konfliktu, jak někteří naznačují. Znamená spíše významnou změnu v důsledcích starého konfliktu,“ upřesňuje Brian C. Lewis.
Ruské novinářce v exilu nejspíš leze na nervy kontext, ve kterém vůdce Putin o informační válce mluví. V červnu 2020 například Putin prohlásil, že řada partnerů Ruska není připravena spolupracovat na zjištění pravdy o druhé světové válce a místo toho vede informační útoky proti Moskvě.
„Všichni potřebujeme pravdu a objektivitu. Ze své strany jsem své kolegy vždy vyzýval k budování klidného, otevřeného a na důvěře založeného dialogu, abychom se na společnou minulost podívali sebekriticky a nezaujatě,“ napsal Putin v článku pro americký časopis National Interest.
„Nicméně mnozí z našich partnerů zatím nejsou připraveni spolupracovat. Naopak, ve snaze dosáhnout vlastních cílů zvyšují počet a rozsah informačních útoků proti naší zemi, snaží se nás přimět k omluvě a pocitu viny, přičemž sami přijímají zcela pokrytecká a politicky motivovaná prohlášení,“ tvrdil ve svém dílku Putin.
Co ho tak popudilo? Jako příklad uvedl rezoluci Evropského parlamentu z 19. září 2019, v níž byla odpovědnost za druhou světovou válku přímo připsána SSSR a nacistickému Německu. Šlo o pakt Ribbentrop-Molotov z roku 1939, kdy se ze SSSR a nacistického Německa stali najednou partneři, kteří si rozparcelovali země východní Evropy, a Moskva po útoku Wehrmachtu na Polsko zaútočila na Poláky z druhé strany. Krom toho SSSR „připadly“ Litva, Lotyšsko a Estonsko a Stalin je prostě anektoval. To všechno Hitlera nepochybně posílilo. Putin a jeho propaganda Západ z nějakého informačního tažení proti nebohému Rusku obviňují pořád.
Nejde ale o slova. Julia Latynina si myslí, že v posledních dnech svou informační válku prohrál Hamás.
„Navzdory tradičním roztleskávačům, levičákům, CNN, MSNBS, HRW (organizace Human Rights Watch, pozn. red.) a podobným – ti si mysleli, že mohou natáčet masakry civilistů a pak křičet, že je zčistajasna napadli krvaví kolonizátoři. Nejenže se přepočítali: diskurs ve světě se změnil,“ píše novinářka.
Hned jí bylo představeno několik videí masových demonstrací na podporu Palestinců a proti Izraeli. Na jednom proti Izraeli a „sionistům“ dokonce vystupuje rabín, který má na sobě jakousi šálu v barvách palestinské vlajky a vysvětluje, že stát Izrael nereprezentuje všechny Židy.
Julia Latynina jistě není naivní ohledně všech možných režimů – včetně ruského. Dne 20. srpna 2016 byla napadena dvěma muži v motocyklových helmách, kteří ji polili výkaly. V noci z 18. na 19. července 2017 neznámí útočníci napadli její dům a postříkali ho štiplavou a žíravou látkou neznámého složení. Spolu s ní bylo při útoku navíc zraněno osm lidí, včetně čtyř starších osob a dvou dětí. Dne 2. září bylo zapáleno její auto. Vyšetřovatel uvedl, že „auto se vznítilo samo od sebe“. Dne 9. září novinářka oznámila, že s rodinou opouští Rusko a „v nejbližší době se nevrátí“. Zapálení auta označila za pokus o vraždu.
Proč má tedy dojem, že Hamásu na jeho propagandu tentokrát svět neskočil? Něco je skutečně trochu jinak. Brutální útok Hamásu se totiž rozsahem a způsobem vymykal tomu, na co už si svět (bohužel) zvykl. Nešlo o to, že při nějakých potyčkách nebo atentátu přijdou o život děti, protože prostě byly na místě a útočníkovi to bylo jedno. Tyhle oběti byly napadeny, mučeny a zavražděny úmyslně. Když dá někdo bombu do autobusu, neví, kdo v něm přesně pojede. Nejspíš nevinní lidé, když nebereme vážně tvrzení, že každý Izraelec obojího pohlaví je voják, a pokud je dítě, tak z něj voják jednou vyroste. Známe samozřejmě i útoky na školní autobusy v Pákistánu a Alžíru, střelby na amerických školách a řádění masového vraha Breivika na ostrově Utoya.
Nikdy není nic úplně nové, když se podíváme do historie dostatečně hluboko. Tady to ale bylo všechno zblízka, tváří v tvář, zdokumentované samotnými pachateli, kteří se chlubí právě tím, co i zločinci většinou skrývají. Na krátkou chvíli to bylo skutečně ohromující.
Pak se ale propagandisté všeho druhu vzpamatovali a všechno jede podle stejného vzorce, jako se omlouvá napadení Ukrajiny. Něco se z povinnosti zamumlá, že to od Ruska (Hamásu) skutečně nebylo pěkné, ale pak se hned začne o obkličování Ruska (izraelské okupaci), západním kolonialismu (rozpínavém sionismu), korupci (ta je podle mluvčích všude, kromě Ruska a Palestinské samosprávy pochopitelně), a tak se prý nemáme divit.
O několik hodin později Julia Latynina retweetovala příspěvek Jeffa Jacobyho, komentátora The Boston Globe, kde se píše: „Po nejhorším masakru civilistů v historii Izraele zjistila ve velkém průzkumu agentura YouGov, že pouze 32 procent dospělých Američanů ve věku 18 až 24 let věří, že Hamás záměrně cílí na civilisty. Ameriko, vychováváš generaci idiotů.“
Zdá se, že informační válka, ať už ji nazýváme jakkoli, nějaké výsledky přináší. Něco je jistě jen odvěká lidská hloupost a nevzdělanost, u vzdělanců fachidiotismus, slepá skvrna nebo poškození myšlenkových schopností ideologií. Pokud ale někdo k omlouvání, zakrývání a popírání zločinů používá ty samé věty, začne s tím najednou a děje se to po celém světě, náhoda to nebude.
