Nová radní České televize má smůlu. Náhodou byla viděna a vyfotografována, jak nastupuje do vozidla Hradu a doprovod jí dělá prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Na svém facebooku zareagovala omluvou a sdělením, že to byla chyba. Jinak že se bude setkávat, s kým chce. O to auto tady ale celkem nejde, jde o její vazby na síly, které otevřeně nenávidí Českou televizi a média veřejné služby.
Hana Lipovská napsala: „Omluva: Hned po svém zvolení jsem řekla: ,Když udělám chybu, opravte mě.‘ Včera jsem se dopustila hrubé chyby. Uvědomila jsem si ji při pohledu na fotografii pana Kamila Švece. Využila jsem totiž služeb automobilu organizace placené daňovými poplatníky ze státního rozpočtu. Ta chyba mě mrzí o to více, že jsem si jako členka Rady České televize měla uvědomit střet zájmů, do kterého jsem se v ten moment dostala, a do automobilu, který je financován ze státního rozpočtu, nikoli soukromý, vůbec nenastoupit. Omlouvám se za to. V tuto chvíli řeším způsob, jak cestu uhradit. Rozhodně ale nepovažuji za chybu, že se setkávám s lidmi, včetně Jiřího Ovčáčka. Jsem přesvědčená, že ve svobodné, demokratické společnosti se může člověk setkávat s kýmkoli. A v tom budu pokračovat.“
Fanoušci paní radní už se šikují na její obranu a vyjadřují jí podporu. Naznačují, že kdyby se stýkala s lidmi z takzvané kavárny, tak by jistě žádná kritika nebyla. To je naprosté zmatení. Problém Hany Lipovské je v tom, že sotva někdo může věřit tomu, že představuje v Radě ČT instituci, která ji tam nominovala, tedy Českou biskupskou konferenci.
Lipovská má vazby na kruhy kolem exprezidenta Václava Klause. S Janou Bobošíkovou založila Institut svobody a demokracie. Do televizní rady byla protlačena politickými silami, které by rovněž ČT chtěly krotit. Stejně jako „Xaver“ Veselý, sprostý novinář, u kterého lze o jeho nezávislosti na politických kruzích dost pochybovat.
Přátelský vztah Lipovské s Ovčáčkem vychází najevo díky náhodným setkáním, o kterých se samozřejmě v době, kdy je každý vybaven fotoaparátem v mobilu, veřejnost hned dozví. Nejde o žádnou štvanici „bulváru“. Pokud byla takto s Ovčáčkem viděna dvakrát, hned nás napadne, kolik asi bylo takových schůzek, o kterých se neví.
Paní Lipovská se samozřejmě může stýkat, s kým chce. Pokud má ale takovou frekvenci v případě lidí, kteří jsou posedlí nenávistí k České televizi, tak se otázky vynořují zcela legitimně. Ve spojení s jejím názorem, že nechápe smysl existence veřejnoprávních médií, který pak mírnila, když kandidovala, je to dost zajímavý koktejl. Institut Bobošíkové nemůže jako stoupence svobody a demokracie brát vážně nikdo.
Bobošíková je politická měňavka, která jako svazačka vítala Husáka s květinami, před dvaceti lety chtěla provést čistky v České televizi v duchu opoziční smlouvy, kandidovala za komunisty na úřad prezidenta, lísala se k exprezidentovi Václavu Klausovi, prostě patří k tomu nejodpudivějšímu, co tady společnost a politika za třicet let zplodily.
Přesvědčené fanoušky a odpůrce demokracie a otevřené společnosti, kteří si říkají konzervativci, a přitom jsou to jen obyčejní milovníci vlády silné ruky a hlasatelé různých plesnivých národoveckých teorií ve stylu 19. století, ale nic nepřesvědčí. Mají svoji amazonku a mohou dávat průchod svým frustracím a výlevům omezeného myšlení. Mají předem dané kategorie, do kterých si nacpou fakta jako těsto do formiček. Jaké jsou názory a politické sympatie těchto lidí, je celkem zřejmé. Jsou příslušníky nějakého kmene a všechno, co dělá náčelník a šaman, je správné. Pokud není, tak to nevadí, důležité je, že je „náš“. Takhle jsme se dočkali volby Miloše Zemana, Andreje Babiše, komunistů, okamurovců a své hlasy dostávají další pozoruhodné osoby a subjekty.
Ale ať si tihle lidé dělají, co chtějí. My o nich zase budeme říkat, co dělají.