Za komunistických dob jsme o zdraví prezidenta nevěděli nic. Pak se to změnilo k normálnějším poměrům a začalo to dost zostra, hned jak se dostavily nemoci, které stály za zmínku. V prosinci 1996 se štáb televize Nova pokoušel natáčet Václava Havla v nemocnici ze střechy protější budovy.

Například tehdejší Zemské noviny o tom psaly 2. prosince 1996:

„Prezident Václav Havel připravující se v nemocnici na operační zákrok by uvítal od některých novinářů snažících se v době jeho hospitalizace proniknout hlouběji do jeho soukromí ‚minimální míru vkusu‘. ‚Jedním z hlavních znaků předoperační přípravy by měl být klid, určitá pohoda, a tu mi opravdu trošku narušili všelijací zvídaví kameramani, lezoucí zde po okolních střechách či balkonech a toužící proniknouti bez mého vědomí trošku hlouběji do mého soukromí, nafilmovat si mě v posteli,‘ řekl Havel.

Někteří na to ale měli jiný názor: „Mně ten záběr připadal velmi decentní, pan prezident byl oblečen, polosedě na posteli,“ pravil generální ředitel TV Nova Vladimír Železný.

Proč byl Václav Havel v nemocnici? Tehdy k operaci řekl, že by měla odstranit „jakousi nedobrou tečku či puntík, který byl nalezen v mých plících a o jehož povaze se zatím nic neví. Ale i kdyby to bylo něco zlého, tak je to tak malé a tak výhodně umístěné, že to vypadá, že nějaké vážnější nebezpečí mi nehrozí.“ Jak se pak ukázalo, operační tým profesora Pafka odstranil Havlovi spolu s patnáctimilimetrovým zhoubným nádorem polovinu pravé plíce.

Velkou pozornost budil zdravotní stav prezidenta v polovině dubna 1998. Václav Havel byl na ozdravném pobytu v Rakousku a nakonec skončil v nemocnici a podrobil se vážné operaci, protože jeho stav byl kritický. Média o tom podala zprávu dost podrobně. Například 15. dubna se píše v Hospodářských novinách: „Tři a půl hodiny trvala včera operace prezidenta Václava Havla, kterou musel podstoupit v Univerzitní nemocnici v rakouském Innsbrucku kvůli akutnímu břišnímu onemocnění. Chirurgický zákrok podle koordinátora lékařského konzilia Miroslava Čerbáka potvrdil perforaci tlustého střeva v důsledku vychlípeniny a zánětu kolem ní. Tomu také nasvědčovaly výsledky prvních vyšetření před operací… Lékaři se obávali vzhledem k předcházejícím Havlovým onemocněním zhoubného bujení v břišní krajině… Operace naštěstí zhoubné bujení vyloučila.“

Blesk v roce 2011 přinesl celý seznam lékařských zákroků, kterým se Havel podrobil od roku 1990. Jen namátkou:

Červenec 1998 – lékaři zacelují umělý vývod tlustého střeva.

Srpen 1998 – pravá plíce opět kolabuje, objevují se i srdeční arytmie

Srpen 1998 – porucha srdečního rytmu, lékaři musejí provést úpravu rytmu srdce pomocí elektrického výboje.

Únor 1998 – Havel se podrobuje plastické operaci, která má zacelit otvor po tracheotomii při operaci plic v roce 1996.

Pak ještě desítka dalších podobných sdělení. Nebyl to ale jen Blesk v tomto souhrnu, o prezidentově fyzickém nitru jsme se dozvídali zprávy dost naturalistické. Řešilo se také, nakolik je prezident schopen vykonávat svůj úřad. Nakonec Václav Havel opustil Hrad v kondici, která mu ještě umožňovala zapojovat se do veřejného života. Napsal hru Odcházení, podle které byl natočen film, připojoval se k prohlášení světových státníků.

Bývalý prezident trávil poslední měsíce života spíše stranou veřejných akcích. Ještě týden před svou smrtí se ale setkal s tibetským dalajlamou a jeho posledním veřejným vystoupením bylo převzetí ceny slovenské nadace Jána Langoše v pražské galerii DOX 10. prosince 2011. Zemřel 18. prosince 2011 ve spánku ve své chalupě na Hrádečku.

Pokud jde o informování veřejnosti, mohla by doba Havlova Hradu být příkladem k následování. Jeho nástupce Václav Klaus byl v podstatě člověkem pevného zdraví, tak nebylo třeba tuto otázku řešit. Znova se otevřela v druhém prezidentském období Miloše Zemana, kdy se všechno obrátilo v nedůstojnou frašku, která spíše připomíná minulé doby různých generálních tajemníků. V demokracii a informační společnosti se ale tehdejší hry dost dobře hrát nedají.