Ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček, věrný sluha svého pána, pozoruhodně objasnil, proč státní České dráhy zaplatily od roku 2015 mediálnímu domu Mafra, co si kdysi koupil premiér Andrej Babiš, za reklamu, marketing a propagaci více než 112 milionů korun, a to většinou bez bez výběrového řízení. Za všechno prý může bývalý ředitel drah.
Pozornost vzbudilo, když bývalý (od září 2018 do června 2019) generální ředitel a předseda představenstva Českých drah Miroslav Kupec řekl, že bylo „všeobecně žádoucí“, aby zakázky získala zrovna Mafra. Ministr Havlíček si z toho nějak odvodil, že problém je tedy v bývalém řediteli. Tak to aspoň tvrdil ve středu před poslanci hospodářského výboru.
Havlíček: „Já se manažersky nemůžu srovnat s tím, co řekl bývalý ředitel. Jestli tam byl tlak z redakce a jestli ho cítil jako nepřiměřený, tak je buď jeho manažerskou povinností s nimi vyrazit dveře, nebo to ohlásit. A ne poté, co bral miliony ročně, dodatečně říct, že na něj někdo tlačil. Je to manažerské selhání, které se nemůže stát ani průměrnému manažerovi, natož vrcholnému s jedním z nejvyšších platů v Česku.“
Pak ale ještě přidal, že Mafra je vlastně skvělá: „Nemůžu za to, že Mafra je nyní jedničkou v on-line inzerci. S tím, že mají silný podíl na trhu, těžko někdo něco udělá. Nemůžu ČD nutit, aby zakázku dali někomu, kdo má nízký podíl. A já nemohu přijít a říct jim: Dejte do vlaku ty či ony noviny.“
Jak připomenul server Seznam Zprávy, tahle argumentace je dost mimo: „Mediální impérium, které premiér koupil v roce 2013, není jedničkou na on-line trhu. Podle údajů Sdružení pro internetový rozvoj, které provozuje službu AdMonitoring, jen například v říjnu loňského roku byl objem inzerce u společnosti Seznam.cz (pod kterou spadají i Seznam Zprávy) dvakrát tak velký jako u Mafry.
Letos v březnu byl o 56 procent vyšší. Ministr Havlíček přitom zdůraznil, že Mafra je upřednostňovaná zejména proto, že provozuje portál IDOS s jízdními řády… I pokud by ministr sázel na sílu celého mediálního domu, včetně všech tištěných médií, pak jeho argumentace pokulhává. Pro příklad, konkurenční a zhruba stejně velký mediální dům CNC, vydávající například deník Blesk, za stejné období získal zakázku za 17 milionů. Tedy zhruba 15 procent toho, co Mafra.“
Shrňme to: Pan Babiš si koupil Mafru. Pan Babiš se stal politikem a nakonec premiérem. Stát za jeho politického působení zrovna jeho firmě pošle přes sto milionů. Babiš tvrdí, že vlastně ta firma už není jeho, že je ve svěřenských fondech. Jenže stejně je konečným uživatelem výhod, takže ta hra na „patří“ a „nepatří“ je směšná. Mafra prý stejně byla nejlepším kandidátem. Jenže zřejmě nebyla.
V normální zemi by se to označilo za střet zájmů a propíralo na titulních stranách novin. Babiš ale prostě řekne, že střet zájmů nemá, jeho oddaný ministr všechno „vysvětlí“ a shodí pod stůl. A noviny si kdysi pan Babiš koupil, „aby se o něm psala pravda“. A pohádky je konec.