Karel Havlíček (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Asi žádný jiný člen současné vlády nevystihuje ideál Babišova ministra a spolupracovníka tak jako Karel Havlíček. Pracovitý, snaživý, ambiciózní, loajální, bezbarvý a zároveň relativně seriózně působící politik, který odprezentuje cokoli a na kterého se může jeho šéf naprosto spolehnout. Škoda jen, že takových Havlíčků nemá víc. Naštěstí ten jeden dělá vše pro to, aby premiér už nikoho dalšího nepotřeboval. Dokazuje to i jeho pracovní zápřah, který staví na odiv, a nejen to.
Havlíček, který od letošního ledna zastává kromě funkce místopředsedy vlády pro hospodářství a ministra průmyslu a obchodu i post ministra dopravy, v aktuálním čísle časopisu Respekt popsal své pracovní tempo: od šesti ráno se snaží být v úřadu a obvykle končí kolem desáté večer.
Havlíček vysvětlil, že nepije, chodí spát před půlnocí a vyhovuje mu pracovat ráno: „Ve čtyři nebo v půl páté ráno jsem tak nabitý energií, že se převaluji v posteli a potřebuju něco dělat.“ Fenomén dvojnásobného ministra Karla Havlíčka stojí za to neustále připomínat, protože se na něm ukazuje hned několik pro Andreje Babiše a hnutí ANO velmi podstatných věcí.
Předně Havlíček řídící dvě ministerstva je přetrvávajícím dokladem toho, jaké potíže má Andrej Babiš s tím, aby našel někoho, kdo by byl loajální, a přitom alespoň základně schopný a kompetentní. Babiš bezpodmínečnou loajalitu vyžaduje, bohužel lidé s tímto atributem ne vždy mají patřičné schopnosti.
Vzpomeňme například na bývalou ministryni spravedlnosti Taťánu Malou, která ve svém úřadě skončila kvůli zčásti opsaným diplomovým pracím. Kdyby se to nestalo, pravděpodobně by její působení na ministerstvu napáchalo ještě mnohem větší škody. Babišovi nakonec nezbylo nic jiného než sáhnout po bývalé člence ČSSD Marii Benešové, protože zjevně neměl nikoho, koho by do čela tohoto rezortu mohl postavit.
Co se týče Havlíčka, je absurdní, aby dvě významná ministerstva dlouhodobě vedl jeden člověk a nebyla vůbec žádná snaha najít někoho, kdo by se ministerstvu dopravy mohl věnovat naplno. Personální krize hnutí ANO je asi skutečně hluboká, když to Babiš už předem vzdal. Ale proč se také snažit; na stav, kdy Havlíček zastává obě funkce, si už ostatně všichni tak nějak zvykli a jen málokdo se nad tím dneska ještě pozastavuje. Můžeme poděkovat Respektu, že toto téma opět zvedl.
Pokoutné slučování ministerstev
Proč je nutné, aby řídil hned dva rezorty, vysvětlil Havlíček pro týdeník opravdu pozoruhodným způsobem. „Když se podíváte na rezort průmyslu, tak to jsou v podstatě dvě ministerstva – energetika, která bývá leckde ve světě samostatně, a průmysl, podnikání a další věci. V tomto případě nikdo problém jednoho nebo dvou rezortů léta neřešil.“
Takže na otázku, proč musí vést dvě ministerstva, odpovídá, že ministr průmyslu a obchodu ve skutečnosti běžně řídí dvě ministerstva v jednom. To je geniální reakce. Až na to, že Havlíček k tomu navíc ještě zastává post ministra dopravy. Svojí odpovědí tím pádem říká, že má na starosti ministerstva hned tři. Tenhle argument se mu vskutku velmi povedl.
Celé je to směšné. Zvlášť když se k tomu navíc přidá vyzdvihování pracovitosti, kdy se Havlíček chlubí, jak jede šestnáct hodin v kuse i o víkendech. I kdyby pracoval, kolik hodin chce, každý rezort má mít svého řádného ministra. A už je jedno, v kolik hodin a jak nabitý energií se kdo budí.
Havlíček se ohání tím, že rozhodující jsou výsledky. Podstatné je však něco jiného. Věci mají mít svůj řád, aby byly přehledné a kontrolovatelné – jestli jsou ministerstva dvě, mají být i dva ministři. A pokud se Babišova vláda domnívá, že rezorty průmyslu a obchodu a dopravy jsou tak jednoduché a banální, že je zvládne jeden ministr, měla je spojit rovnou, a ne je pokoutně slučovat tím, že je vede Havlíček.
Jeho misí se stejně cesta ke sloučení obou rezortů otevírá, ale děje se tak oklikou. Nedělá se to napřímo a transparentně, nýbrž tím způsobem, že obě ministerstva vede jeden člověk. Později se pak bude moci argumentovat, že přece už stejně fungují jako jeden rezort a že Havlíček tahle dvě ministerstva, která jsou tedy prý dokonce tři, zvládl obsáhnout, takže není nutné, aby se na tom do budoucna něco měnilo a byli zde ministři dva.
A podobně se dají sloučit i další rezorty. Premiérovi by to výrazně zjednodušilo práci. Jednak by potřeboval méně kádrů, což by v situaci, kdy jich už teď má zjevný nedostatek, určitě byla vítaná pomoc. Navíc vždycky je snazší, když má šéfmanažer republiky, do něhož se Babiš stylizuje, menší počet styčných důstojníků, se kterými kooperuje a na které se obrací. Je mnohem lepší, když má tři, čtyři naprosto spolehlivé a loajální, než když se jich kolem něj motá více. Ti pak fungují jen napůl a nedá se jim plně důvěřovat.
Hlavně makat dnem i nocí
Havlíček je zatím největší objev Andreje Babiše a současně ztělesňuje budoucnost hnutí ANO a Babišova politického působení. Slova o tom, jak se ministr ve čtyři nebo v půl páté ráno převaluje v posteli nabitý energií a potřebuje něco dělat, jsou nejen naprostým kýčem, ale především jsou pokračováním toho, s čím začal už sám Babiš.
Čouhá z nich jeho posedlost „makáním“, kdy se snaží vsugerovat občanům, že bezmála 24 hodin denně pracuje pro jejich blaho. Vyjadřuje to i název Babišovy knihy, kterou rozdával před sněmovními volbami v roce 2017: O čem sním, když náhodou spím. Havlíček to přebírá a dále rozvíjí.
Babiš a jeho ministr si tak zakládají na tom, že skoro nezamhouří oči, a když už chvilku spí, ve čtyři hodiny ráno už je svrbí nohy a ruce a touha makat pro naši zemi je tahá ven z postele. Zní to do té míry uměle a vykonstruovaně, že tomu snad nikdo ani nemůže věřit.
Jistě, pokud je někdo zvyklý vstávat brzy ráno a dělá to pravidelně dlouhou dobu, samozřejmě se v daný čas budí už skoro automaticky. Způsob, jakým to Havlíček či Babiš podávají, je však účelový a jeho smyslem je jen vytvářet marketingový obraz pracovitých manažerů, kteří se nezastaví ani v noci a kteří makají a makají.
Ministr průmyslu, obchodu a dopravy je ideálním kandidátem, který by mohl jednoho dne zastoupit v čele vlády i samotného šéfa ANO, pokud by to bylo nutné. Lidé by hnutí ANO volili kvůli Babišovi, ale premiérem by klidně mohl být Havlíček, který by fungoval jako jeho dablér. Je to stejná logika, jako když jsou dvě ministerstva a jeden ministr. Havlíček má k tomu nakročeno dobře. Splňuje totiž základní podmínku: v noci nespí, ale maká.
