Návrh vicepremiéra Karla Havlíčka, že stát bude dotovat polovinu nájemného podnikatelům postiženým vládními restrikcemi, působí vstřícně, i když přichází se zpožděním. Jenže má svoje úskalí a vyhovuje hlavně velkým pronajímatelům v obchodních centrech.
Zatímco v řadě jiných zemí postižených koronavirovou krizí už dávno vlády přispívají podnikatelům na nájemné v zavřených provozovnách, u nás se o tom teprve diskutuje.
Pokud premiér Babiš a ministr Havlíček neustále zdůrazňují, že je naše země ve všem lídr, od něhož se učí ostatní, při vyrovnání s důsledky vypnuté ekonomiky platí pravý opak. Přímá pomoc státu poškozeným firmám u nás patří mezi nejnižší, nejpomalejší a nejbyrokratičtější v Evropě.
Mýtus o bilionové pomoci
Vláda šíří mýtus o tisíci dvou stech miliardách korun nalitých do ekonomiky, které nikdo nikdy v tomto objemu neuvidí. Vedlejším efektem této záměrně šířené lži je frustrace mnoha voličů vládní koalice, že podnikatelé jsou saturováni až příliš, a co pořád chtějí. Nepřipouštějí si, že nikoli vláda, ale podnikatelský sektor vydělává peníze, ze kterých jsou placeny mzdy zaměstnanců, penze a sociální systém.
Pokud stát zakázal stovkám tisíc firem a živnostníků pracovat, jsou jejich nároky na náhradu ztrát, které sami nezpůsobili, oprávněné, i když kvůli ušlému zisku nebude stoprocentní. Čím více jich zkrachuje, tím hůře pro všechny.
Nájemné patří mezi nejvyšší fixní náklady, které musí mnohé firmy platit bez ohledu na to, že nemají několik měsíců žádné tržby. Vláda nejprve schválila možnost odkladu plateb nájmů za tři a půl měsíce do konce roku, což problém pouze odsouvá do budoucna. Nyní vyslyšela volání podnikatelských svazů a opozice, která už dlouho podporuje odpuštění části nájemného s přispěním státu.
Spoluúčast soukromého sektoru
Ministr Havlíček vypracoval návrh, který ovšem znovu budí rozpaky, podobně jako jeho nefunkční úvěrové programy COVID, na které v praxi dosáhne jen zlomek potřebných malých a středních firem. Havlíčkova tvůrčí dílna je proslulá vytvářením speciálních byrokratických podmínek a bariér, které halasně propagovanou státní pomoc komplikují, ne-li přímo znemožňují.
Něco podobného přináší současná představa dotovaných nájmů firmám, které dramaticky postihly vládní zákazy. Havlíček počátkem května oznámil, že stát přispěje podnikatelům 50 procent na nájemné, jenže jedině za předpokladu, že pronajímatel sleví 30 procent a nájemce doplatí zbývajících 20 procent nájmu.
Podmínka dohody mezi pronajímatelem a nájemcem tedy hned na začátku vylučuje Havlíčkova slova, že „na podporu dosáhnou všichni, kteří byli vládním nařízením odstaveni a musí platit nájemné, bez ohledu na to, zda měli otevřené okénko, nebo provozovali e-shop“.
Finta pro silné hráče
Podnikatelské odbory vedené Radomilem Bábkem, hájící zájmy malých podnikatelů a živnostníků, spatřují ještě jeden důsledek připravovaného dotačního programu.
„Doufali jste v pomoc státu malým firmám uhrazením části nájemného? To by to nesmělo být v režii pana Havlíčka a této vlády. Podnikatelské odbory mají z ministerstva průmyslu a obchodu návrh programu COVID-NÁJEMNÉ a ukázalo se, že je to zase finta – dotace na nájmy je skrytě připravována pro kapitálově silné majitele obchodních center a pro obchodní řetězce,“ uvádí Bábek.
Důvodů k tomuto předpokladu je víc. Podnikatelské odbory zjistily, že o dotaci budou rozhodovat úředníci a není na ni právní nárok. Povinnost poskytnout třicetiprocentní slevu na nájemném jistě méně pocítí velké firmy než drobní pronajímatelé, pro které může být často jediným zdrojem příjmů.
Dotace v maximální výši 20 milionů korun bude vyplacena na účet pronajímatele, nikoli nájemce. V neposlední řadě Havlíčkův návrh podporuje Svaz průmyslu a dopravy a Asociace obchodních center, což samo o sobě dokládá, komu nejvíce vyhovuje.
Tu šanci jsme dali
Úleva na nájemném je krokem správným směrem. Největší rozpaky však budí právě podmíněná třetinová spoluúčast pronajímatelů bez rozdílu, zda se jedná o velkého developera či obchodní řetězec, nebo o pronájem v rodinném domku, zatíženém úvěry z rekonstrukce.
Ministerstvo průmyslu a obchodu předvádí alibistickou metodu, kdy státní byrokracie přenáší náhradu škody i na soukromý sektor, který nebyl postižen jejími regulacemi. Částečně se tak zbavuje odpovědnosti, místo aby pomohla sama (příspěvek 80 procent nájmu), jak navrhuje opozice.
Pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou, zůstane státní podpora úhrady nájmů nulová. Vláda ale bude navenek vypadat hezky, že tu šanci dala. A ještě tím od sebe odsouvá společenské napětí mezi nájemci a pronajímateli.