Karel Havlíček, Andrej Babiš (oba ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Karel Havlíček v rozhovoru pro Novinky.cz předvedl rétorické cvičení na téma „ANO jako demokratická strana“, ve které ještě ani netuší, kdo bude premiérem a s kým bude vládnout. Dokonce jsme s ustrnutím zjistili, že tváře ANO prý věří, že hnědorudé strany své volební programy berou vážně.
„Jak pan předseda, tak já říkáme stále totéž. Máme dva kandidáty na premiéra: Havlíčka a Babiše. Nejsme konkurenti, nejsme rivalové. Oba víme, že budoucí premiér je spíš oběť. Nový premiér se bude muset obětovat dát po této vládě zemi do pořádku.
Já k tomu přesvědčuji jeho a on mě,“ vylíčil Havlíček rozhovory dvou mužů, kterým je odporná moc, sláva a peníze a jen uvažují, jak se obětovat.
Vzhledem k tomu, co Babišova vláda předvedla, je taková „oběť“ snad i zbytečná. Nemá cenu se trápit.
Protože personální otázky jsou v ANO nesmírně nudná záležitost, pokouší se do toho Havlíček vnést uměle nějaké napětí. Přece se neví, jak rozhodne strana!
„Ale záleží i na hnutí ANO. Není to tak, že bychom se domluvili já, Babiš a Alena Schillerová. Musí to schválit předsednictvo, možná i širší vedení,“ pokračuje Havlíček v legračních pohádkách.
Kdo je soudný, ví, že ANO je Andrej Babiš. Bez něj si nikdo netroufne samostatně ani přeložit list papíru, protože mu v tom útvaru všechno a všichni patří. V tom je politická divize Agrofertu stejná jako obě dosud založené strany Tomia Okamury a další instituce vůdcovského typu. Je kuriózní, že i komunisté mají víc vnitrostranické demokracie. Tam není předem jisté, jestli bude straně šéfovat stalinista, nebo brežněvista. Představa, že v ANO bude teprve dumat jakési „předsednictvo“, jestli bude premiérem Babiš, nebo Havlíček, je ohromující.
Scénku, jak se dva pánové navzájem přesvědčují, aby vytoužené křeslo vzal ten druhý, by mohlo hned umělecky ztvárnit divadlo Sklep. Konkurovat by tomu mohlo jen představení, jak se Putin s Medveděvem domlouvají, kdo bude vysedávat na trůnu v kremelském bunkru. Klidně by mohli vymyslet i něco na způsob někdejšího polského způsobu vládnutí podle modelu „Jarosław Kaczyński“. Skutečný šéf sedí zavřený doma, nebo si chodí po nákupech po evropských metropolích, nebo se čvachtá v teplém moři, zatímco nastrčené figury se nudí ve sněmovně. Robotci jsou naprogramováni předem, a kdyby něco drhlo, pán všech složek to jedním telefonátem spraví, nebo se robotek dočte v novinách, že má špatný mediální obraz a už to nechce dělat.
Základní naprogramování bude pochopitelně třeba provést po volbách, kdyby z pekla dopuštění došlo na to, že ANO povede nějakou vládu. S kým to slepit? Všichni potenciální partneři jsou poněkud trapní. V SPD trpí poslanci záhadnou chorobou, že když všichni povstanou a tleskají projevu Volodymyra Zelenského, nastane hromadné ochrnutí všech končetin i obličejových svalů. To je velmi nefotogenické.
Pak jsou tu komunisté, kteří použili hned dva fíkové listy v podobě stran, u kterých si nikdo nepamatuje ani názvy, načež vytvořili bojový oddíl „Stačilo!“ Jak už sám název prozrazuje, jasné je jen to, že chtějí něco skončit. Co dál, to sice tušíme, ale maskují to.
Kolem přijatelnosti komunistů Karel Havlíček odmítá udělat coming out. Jak se to dělá, ukázal už Babiš, když něco vykládal o tom, že záleží na jejich programu a jak „budou konstruktivní“. U komunistů je přitom jedno, jaký mají program. Ti tam klidně dají, že budou privatizovat i veverky a urnu Klementa Gottwalda, když to přinese hlasy navíc. Programem komunistů je být komunisty a dostat se k moci, to ostatní se v duchu mírně modernizované marxisticko-leninské dialektiky už nějak vysvětlí.
