Úporná snaha hnutí ANO najít po dvanácti letech existence hodnotové ukotvení dosahuje tragikomických rozměrů. Karel Havlíček nyní vyrukoval s teorií, že Babišův projekt je konzervativní strana. To zásadně popírá jeho dosavadní chování ve vládě i v opozici.

Andrej Babiš založil ANO jako protestní hnutí vymezující se proti tradičním stranám. Traduje se, že skutečným důvodem byly ekonomické problémy jeho impéria, jež ztratilo lobbistickou oporu ve vládních kruzích. Těžilo z ní zejména za vlád ČSSD.

Marketingový populismus

Majitel Agrofertu koupil nejvlivnější vydavatelství v zemi. Masivně investoval do marketingu a cíleně nadřadil formu nad obsah. Stačilo mu opakovat několik jednoduchých frází o Palermu, jehož byl sám součástí, a na část voličů to zabralo.

K této strategii patří vytváření legendy, že stát lze řídit jako firmu. Kdyby to skutečně platilo, zbankrotoval by už v roce 2021 poté, kdy Alena Schillerová rozjela nejrychlejší zadlužování v Evropě. Kolik firem by si v takové situaci dovolilo zvyšovat příjmy svých zaměstnanců vysoko nad rámec inflace, nabírat nové, a ještě jim slibovat speciální bonusy?

Jediným programem ANO byl odjakživa marketingový populismus. S podobnými výrazovými prostředky si Babiš vystačí dodnes. Bude v nich pokračovat i po odchodu Marka Prchala, jenž dovedl politický marketing na samé dno cynismu a vyprázdnění hodnotového obsahu.

Na tenkém ledě

Jako z jiného světa zní výroky Babišova stínového premiéra Karla Havlíčka, jenž se pouští na tenký led politologických úvah, kam zařadit hnutí ANO. Sesumíroval je v Mladé frontě DNES v článku „Kdo jsou dnes konzervativci – a kdo progresivisté“.

Havlíček se snaží vsugerovat, že dnes podle jeho mínění překonané dělení na levici a pravici nahrazuje jiná polarizace – mezi konzervativci a progresivisty. Současná vláda je podle něj nejvíce socialistická v posledních letech.

„Na druhé straně politického spektra je hnutí ANO, které političtí oponenti z pětikoalice rádi nálepkují jako jasnou levici,“ míní bývalý dvojministr.

„Ovšem důraz na rodinu, rodinné podnikání, lokální prostředí, vyšší stupeň nezávislosti na evropských řešeních, posilování národní soběstačnosti a nevyklízení pozic nadnárodním řetězcům a korporacím nebo třeba minimální zásahy státu do médií jsou ve skutečnosti více pravicové než deklarovaná vládní politika,“ dodává.

Prázdné fráze

Je neuvěřitelné, kolik smyšlenek a prázdných frází lze napěchovat do několika vět. V první řadě se nabízí otázka, proč to Havlíček dělá. Snaží se z hnutí ANO setřást nálepku levicové a populistické strany, což půjde velmi obtížně.

Jeho elektorát dnes tvoří většinou bývalí voliči ČSSD a KSČM, jež v dobách největší slávy dosahovaly celkem 35 až 39 procent hlasů. Tito voliči očekávají pokračování ve stejném kurzu jako doposud, tedy žití státu nad poměry ve Špidlově modelu „zdroje jsou“, zcela v rozporu s konzervativním přístupem k rozpočtům.

Problematické je už Havlíčkovo zjednodušené dělení na konzervativce a progresivisty. Kam by v tomto půdorysu zařadil třeba komunisty? Nejspíš mezi „konzervativce“, i když sovětského typu. Ostatně prezidentský kandidát stalinistického křídla KSČM Josef Skála se sám označuje za vlastence. Dělení na politické škále je tedy mnohem pestřejší a složitější.

ANO proti vlastní frakci?

Pokud se chce takto ANO prezentovat před volbami do Evropského parlamentu, lze připomenout, že je v něm součástí nejvíce progresivistické frakce Renew Europa. V ní má nejsilnější postavení strana Rennaisance francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jehož Babiš označuje za svého přítele a jehož vytěžil i před prezidentskými volbami.

Znamená to snad, že se bude Babiš vymezovat vůči Macronově politice? Oportunismus bývalého premiéra to umožňuje. Macron prosazuje důchodovou reformu navzdory odporu radikální levice, zatímco Babiš jí doma nadbíhá na odborářských demonstracích. Kde je ten konzervatismus?

Pokud Havlíček považuje za progresivistickou výsadu podporu korporací, to je typický projev chování ANO. Vždy upřednostňovalo zájmy velkých korporací a holdingů a nastavovalo jim na míru miliardové dotační penězovody. Drobní podnikatelé si vysloužili jen bič.

Bojovníci proti korporacím

Havlíček se ohání podporou rodinného podnikání, ale jistě nemá na mysli rodinné farmy, které za vlád ANO válcovaly zvýhodňované agroholdingy. Mluví o podpoře národní soběstačnosti, ale ve skutečnosti má na mysli regulaci dovozu zahraničního zboží a omezování konkurenčního prostředí.

Slova o nevyklízení pozic nadnárodním řetězcům a korporacím znamenají v překladu posilování domácích korporací. Babiš se ostatně nedávno nechal slyšet, že za největší chybu svého podnikání považuje skutečnost, že nekoupil obchodní řetězec. Tím by se uzavřel potravinový koloběh Agrofertu „z pole až na vidličku“ k naprosté dokonalosti.

Nejpodivnější je Havlíčkova definice, že ANO preferuje minimální zásahy státu do médií. Osm let vlády s Babišem přitom znamenalo výrazné omezení novinářské svobody, když ovládl třetinu mediálního trhu, s dalšími mainstreamovými médii uzavřel neformální dohody o neútočení, a zinscenovaným nátlakem dosáhl jmenování preferovaného ředitele Českého rozhlasu.

Kdo jsou skuteční konzervativci?

Je poněkud matoucí, že za údajné konzervativce se dnes vydávají i nejrůznější pseudovlastenecké spolky více či méně nakloněné ruským zájmům. Dodnes používají Rusko jako beranidlo proti Západu. Jsou soustředěni v SPD, radikálních neparlamentních subjektech a okruhu Institutu Václava Klause.

Publicista Jefim Fištejn připomíná, že se tyto skupiny hlásí k odkazu konzervativních hodnot Winstona Churchilla, Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové, ale samy je pošlapávají. Už jen tím, že relativizují ruskou agresi a chtějí obnovit vztahy s režimem válečného zločince, na něhož byl vydán mezinárodní zatykač.

„Co s nimi mají společného dnes? Ptají se, jak by tito politici reagovali na Putinovu válku? Jak by se stavěli k ruské snaze o totální obsazení Ukrajiny a její etnické vyčištění? Postavili by se ostře proti podobně jako současná britská vláda, která má churchillovské konzervativní kořeny,“ říká Fištejn.

U Karla Havlíčka nikdy není jasné, zda svoje výroky myslí vážně, nebo si jen svérázně dělá z lidí legraci. Totéž platí o jeho výkladu hnutí ANO jako konzervativní strany. Stačí ho dát do kontextu s Babišovou definicí, že je „hrdý populista“ a populismus je podle něj normální přístup, jak oslovovat všechny voliče. To staví Havlíčkovy konstrukce na hlavu.

Nebo je tu ještě třetí možnost. Článek v Mladé frontě DNES vyšel 1. dubna. Možná to byl jen aprílový žert.