Miloš Zeman a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Místopředseda ANO Karel Havlíček zpochybnil privatizaci obchodu s plynem a ropou. To je podle něj důvod současného špatného stavu, že stát nemá jejich ceny pod kontrolou. Prodej rafinérií polskému koncernu PKN Orlen však ve vlastním zájmu zařídil Andrej Babiš. Sám se k tomu přihlásil.
Během interpelací došlo k přestřelce mezi vládou a opozicí, kdo může za současný stav energetické infrastruktury a cen energií. Bývalý ministr Karel Havlíček viní předchozí reprezentace. Nepřipouští, že by vlády ANO a ČSSD zanedbaly energetickou bezpečnost. Za osm let přitom neučinily nic k ukončení stoprocentní závislosti Česka na dodávkách ruského plynu a s polovičními dodávkami ruské ropy.
Podívejme se na privatizace
„Tak se podívejme, jak probíhala privatizace plynové infrastruktury a jakým způsobem se prodávaly rafinérie. Více než dvacet let na to má stát prakticky nulový vliv,“ snažil se vyvléci z odpovědnosti Havlíček, jenž se před dostavbou jaderných bloků v Dukovanech nápadně angažoval ve prospěch ruského gigantu Rosatom.
Mířil na strany současné koalice, a vstřelil vlastní gól. Plynovody i zásobníky plynu byly prodány německé společnosti RWE za vlády Miloše Zemana, která rovněž rozjela první neúspěšnou privatizaci rafinérií Unipetrol.
Havlíček má pravdu, že v té době hnutí ANO neexistovalo, ale pominul podstatný fakt, že kolem obou privatizací Unipetrolu kroužil jeho pozdější zakladatel. Nakonec neuspěl, čehož dodnes lituje, a evidentně prodej rafinérií Polákům dosud nestrávil.
„Nemůžete nic ovlivnit! O tom, co se bude prodávat na čerpačkách Benziny, kterou vlastní Poláci, rozhodne někdo úplně jiný. Tohle dědictví je pro nás absolutní katastrofa. Rozhoduje Unipetrol, který vlastní Polák. No, kdo koho nominuje do PKN Orlen? Kdo rozhoduje? Morawiecki nebo Kaczyński,“ rozčiloval se Babiš už před rokem.
Příliš viditelně z něj čiší rozmrzelost, že by nejraději o cenách ropných produktů rozhodoval sám. Podobně jako jeho agrokomplex ovlivňuje vysoké ceny potravin.
Blamáž české cesty
Podívejme se tedy s Havlíčkem, jak to celé proběhlo. První privatizace Unipetrolu se majitel Agrofertu účastnil přímo. Zemanova vláda provedla v roce 1999 ve státním petrochemickém holdingu čistku. Majiteli Agrofertu se podařilo přes vládní kontakty dosadit do jeho vedení svoje manažery.
Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr tehdy prosazoval „českou cestu“ privatizace lukrativních rafinérií a zřejmě předem vybraný favorit si chtěl pojistit pozice.
Agrofert, který tři roky těžil z výhodných obchodů s Unipetrolem, skutečně v roce 2001 vyhrál, ačkoli nepředložil nejvýhodnější nabídku. Zemanova vláda většinově ignorovala doporučení privatizační komise, což se projevilo prudkým pádem akcií holdingu.
Už v době prodeje panovaly pochybnosti o solventnosti kupce, zaštiťujícího se zahraničními investory. Potvrdily se po necelém roce, kdy Babiš od smlouvy nečekaně odstoupil, a privatizace českou cestou skončila blamáží.
Tento podraz mu Zeman dlouho nezapomněl. „Byl jsem přímým účastníkem podpisu dohody při privatizaci Unipetrolu a konstatuji, že pan Babiš tuto podepsanou dohodu nedodržel. To je pro mě dostatečný důkaz nevěrohodnosti pana Babiše,“ prohlásil v listopadu 2011 krátce poté, co oligarcha založil hnutí ANO.
Babiš měl samozřejmě jiné vysvětlení. „Stokrát opakované jsou lži, že jsme neměli peníze na zaplacení Unipetrolu. My jsme peníze měli, dokázali jsme to. A že jsme od smlouvy odstoupili? Neodstoupili jsme, jednoduše nastaly okolnosti, že ta smlouva byla ukončena,“ uvedl.
Odpovědnost hodil na údajně špatně sepsanou smlouvu, kterou předtím podepsal. To Zemanovi později nebránilo s „nevěrohodným panem Babišem“ uzavřít mocenský pakt.
Babišovo polské fiasko
Blamáž české cesty vedla majitele Agrofertu k větší opatrnosti při druhém pokusu privatizovat Unipetrol, který zahájila vláda Vladimíra Špidly. Neúčastnil se jí přímo, ale skrytě, a jak sám později přiznal, měl na ni klíčový vliv.
Konečnou nabídku nakonec ze sedmi účastníků podal jako jediný polský koncern PKN Orlen. Vláda předem vyřadila dvě ze tří nejvyšších nabídek a značně tím omezila konkurenci. Prodej byl dokončen za Grossovy vlády v roce 2005, přičemž byla kritizována, že mohla prodat o čtyřicet procent dráž.
Téhož roku vyšlo najevo, že vedení PKN Orlen se už několik měsíců před vypsáním tendru smluvně dohodlo s Babišem na společném postupu. Zavázalo se, že mu výměnou za lobbing ve vládě prodá hluboko pod cenou nejvýnosnější sekci Unipetrolu, chemičky Chemopetrol, Kaučuk, Paramo, Agrobohemie a Aliachem.
Vedení Orlenu si bylo vědomo, že smlouvy s Agrofertem jsou sice nevýhodné, ale nezbytné kvůli kontaktům jeho majitele zvláště na Stanislava Grosse. V té době už aféru Orlengate kvůli několika korupčním kauzám vyšetřovala krakovská prokuratura.
Bývalý člen vedení PKN Orlen Krysztof Kluzek vypověděl, že věděli dlouho dopředu, jakou cenu nabídnou jejich konkurenti, a že jim tyto informace zajistil Andrej Babiš. Dále zmínil podezření z obří korupce provázející prodej, která však nebyla prokázána.
Beze mě by neuspěli
Polští vyšetřovatelé měli kromě Kluzkovy výpovědi k dispozici i další vážné indicie o korupci, jako je dokument „Jak vyhrát Unipetrol“ vypracovaný auditorskou společností PricewaterhouseCoopers (PwC) pro společnost PKN Orlen krátce předtím, než v roce 2003 podala nabídku české vládě na privatizaci holdingu.
Zpráva doporučovala vládní kontakty a upozornila vedení, že má jednat s Babišem, který má zájem o některé podniky Unipetrolu. Nakonec se vše vyvíjelo podle tohoto scénáře do té doby, než polská vláda kvůli vyšetřování vedení PKN Orlen vyměnila.
Nové vedení se rozhodlo nevýhodné smlouvy s Agrofertem vypovědět a raději šlo do „výhodnějších“ arbitráží. Babiš se nakonec musel spokojit se smluvní pokutou 2,4 miliardy korun, ačkoli požadoval 20 miliard.
„Já jsem přemluvil zástupce PKN Orlen, aby se privatizace Unipetrolu zúčastnili. Beze mě by nikdy neuspěli. Podepsali řádnou smlouvu, kterou však nesplnili,“ přiznal Babiš otevřeně Právu v červenci 2009. Tím sám potvrdil svoje „korupční“ angažmá.
Pokud se tedy chce Karel Havlíček podívat na privatizace plynu a rafinérií za Zemanovy éry, nic nebrání zřízení parlamentní vyšetřovací komise. Sám by se mohl přihlásit na jejího předsedu. Nebo zase jen příliš rychle mluvil?
