Premiér Sobotka se ostře ohradil proti návrhu jihočeského hejtmana Zimoly zdanit finanční náhrady církvím. Ohradil se zcela právem. Návrh je ze strany pana Zimoly průhledná účelová podlost, jde o to poškodit premiéra a předsedu ČSSD a destabilizovat ČSSD i vládní koalici v době před krajskými a senátními volbami.

Bezprostřední politické cíle někdejšího zemanovského spiklence si lze jen domýšlet, ale není to vůbec těžké. Vybral si citlivou záležitost: Sobotka upozorňuje na to, že návrh nemá šanci obstát před Ústavním soudem a že není v souladu s koaliční smlouvou, do níž si lidovci prosadili, že se otázka církevních restitucí nebude otvírat. Taky ho hejtman o své iniciativě předem neinformoval (bodejť, když je to na něj, Sobotku, politický atentát).

Sobotkova pozice ovšem není snadná především proto, že likvidace církevních restitucí byla jedním z bojových hesel, s nimiž Sobotkova ČSSD kdysi vyrazila do Protikorupční revoluce. Dobře věděla, že za sebou má velkou veřejnou podporu, a tu podporu Sobotkovi od té doby přebírá každý, kdo se opuštěné standarty ujme – teď je to zrovna někdejší lánský spiklenec.

Není ostatně sám, podobné choutky má předseda Senátu Štěch, poslanec Tejc, mimo ČSSD pak svorně Andrej Babiš i Miloš Zeman. O komunistech nemluvím. Fronta Nových pořádků v této konkrétní věci je poměrně silná a pan Zimola to samozřejmě moc dobře ví.

Bohuslav Sobotka je navíc vlastně dezertér, totiž dezertér od praporu laciného a účelového populismu. Od takových praporů se nesnadno utíká, zvlášť když se to zdůvodňuje: No jo, já vím, že ty restituce jsou špatnost, ale co by tomu řekl Ústavní soud a koaliční partner, musíme zatnout zuby.

Protivníci pana Sobotky to s ním mají lehké. On opouští jejich ohavnou standardu, ale nedělá to ze zásadních důvodů, ale aspoň podle toho, co říká, z podobné vyčůranosti, z jaké se jí kdysi chopil. To je velmi nešťastná pozice.

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.