České slovo „hejtman“ je údajně převzato z německého „Hauptmann“, které znamená „hlavní“ či „přední“ (Haupt) a „muž“ (-mann), tzn. velitel. To je člověk, který na sebe bere zodpovědnost vést a řídit širší či užší společenství, které si ho pro tuto úlohu vyvolilo, v dobách dobrých a především zlých. V Čechách dospělo toto slovo v neděli 14. 2. 2021 do absolutního protikladu k tomu, co znamená.

Je to téměř rok, kdy v Čechách svobodná společnost svobodných individualit předala prostřednictvím své politické reprezentace téměř absolutní moc nad našimi životy stávající vládě. Byl vyhlášen „nouzový stav“, umožňující vládě omezovat základní lidská práva. Stalo se to proto, že po desetiletích dob snadných přišly také doby zlé a společnost, která na to nebyla připravena, byla zcela ochromena strachem, strachem z koronaviru.

Česká vláda těchto svých dříve ani netušených možností naplno využila. Nerušena nutností na kohokoli a cokoli brát ohled a s kýmkoli diskutovat, jala se „bojovat s virem“ způsobem, který nevidí rozdíl mezi laboratoří, územím smrtelného nepřítele a vlastní zemí s jejími obyvateli. Hlavním se stalo „zničit vir“, zda se to děje či neděje způsobem, který šokujícím tempem devastuje vlastní zemi a její obyvatele, na to nebyl brán ohled, protože to nepatří do patřičného „odborného pohledu“.

Jen kvůli tomu, že po celou tu dobu oficiální sdělovací prostředky zvyšovaly svou sledovanost masivním šířením a upevňováním strachu, trvalo téměř rok, než výše rychle rostoucích lidských, společenských a finančních ztrát dosáhla té míry, že donutila naši zákonodárnou reprezentaci vládou jako samozřejmost už požadovaný „nouzový stav“ neschválit.

Výsledek víkendového jednání vlády ČR s krajskými hejtmany naší země 13. a 14. února mám za jeden z nejčernějších a nejostudnějších okamžiků našich moderních dějin. Hejtmani v něm otevřeně proklamují, že zodpovědnosti, kterou takové oslovení vyžaduje, nejsou osobně schopni dostát.

Doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. je filozof profesně zaměřený na ontologii a fenomenologii. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, v letech 2007–2015 byl jejím děkanem.