Hejtmanka Pecková: Všichni by si měli sáhnout do svědomí. Politika má být střet názorů, ne ponižování

ROZHOVOR / „Jsem ráda, že to dopadlo uzavřením partnerství, které bude založeno na oboustranné spokojenosti, spolupráci a profesionalitě,“ říká staronová hejtmanka Petra Pecková (STAN) o výsledku povolebních jednání ve Středočeském kraji. Koalice Starostů a SPOLU zde bude mít těsnou většinu jednoho hlasu, podle Peckové je proto ve hře změna jednacího řádu. V rozhovoru pro deník FORUM 24 potom přibližuje priority následujícího volebního období a mluví i o tom, co si myslí o možnosti sloučení kraje s Prahou.

Jak probíhalo z vašeho pohledu povolební vyjednávání ve Středočeském kraji?

Z naší strany to bylo jednoduché, my jsme měli jasno. Pro nás byla koalice SPOLU jediným akceptovatelným partnerem. Už v předvolebním období jsme voličům říkali, že chceme zabránit tomu, aby se ANO vrátilo do vlády Středočeského kraje. To není a priori namířené proti ANO, ale proti tomu, jak kraj řídili. Víme, jak tehdy kraj fungoval navenek, jakou měl pověst, co se zde dělo, jak se vše tajilo, a kraj nebyl vůbec otevřený. Zakázky se udělovaly napřímo, smlouvy se přidělovaly příbuzným a přátelům, informace se neposkytovaly ani podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A stejní lidé kandidovali znovu.

Musím se přiznat, že mě mrzelo, že kolegové ze SPOLU vůbec jednali s hnutím ANO, protože v předvolební kampani slibovali, že jsou jediní, kdo dokáží ANO porazit. Myslela jsem si, že tím voličům naznačili, že také nesouhlasí s návratem ANO do kraje. Proto mě překvapilo, že vyjednávání probíhala. Chápu, že post hejtmana je významná a atraktivní pozice, ale kdybychom byli na jejich místě my, měli bychom jasno. 

Snažili jsme se tedy být trpěliví a čekali jsme na výsledek. Sami jsme dali koalici SPOLU velkorysou nabídku, která neodpovídala volebnímu výsledku, ale byla mnohem štědřejší. Nabídli jsme většinu v radě, nakonec jsme přidali i většinu ve výborech a komisích. Myslím si, že největší hodnotou naší nabídky ale bylo pokračování v naší práci a kontinuita. 

Jsem ráda, že to dopadlo uzavřením partnerství, které bude založeno na oboustranné spokojenosti, spolupráci a profesionalitě. A hlavně dobré práci pro kraj a lidi v něm. Uděláme pro to maximum.

Hlavním problémem a důvodem prodlužování vyjednávání byl tedy podle vás post hejtmana?

To je spíše otázka na pana Skopečka než na mě. Jak jsem říkala, já bych v tom měla jasno. Chápu ale, že hnutí ANO nabídlo post hejtmana a koalice SPOLU to zvažovala. Je to jejich právo. Já jen mohu opakovat, že my jsme měli jasno.

Teď je tedy už vše vyřešeno a dohodnuto?

Nakonec jsme se v průběhu jednání dohodli na všech bodech. Když si věci vyjasníme předem, je to určitě lepší, než aby se řešily až v průběhu. Ve čtvrtek jsme podepsali koaliční smlouvu. Budeme mít většinu o jediný hlas, což bude velmi náročné, ale uděláme vše pro to, aby spolupráce fungovala. Ostatně už jsme to ukázali při ustavujícím zastupitelstvu.

Vzhledem k té těsné většině jednoho hlasu plánujete změny v jednacím řádu nebo nějaká opatření?

Z reakcí okolí jsem si všimla, že hodně lidí neví, jak politika na jednotlivých úrovních funguje. Obce a města se řídí zákonem o obcích, kraje zákonem o krajích, a obě tyto normy se liší od pravidel pro hlasování v poslanecké sněmovně. Tam je potřeba nadpoloviční většina všech členů pouze u velkých zákonů nebo u vyslovení důvěry vládě. V obcích, městech a krajích však vždy musíte mít na každém zastupitelstvu nadpoloviční většinu všech členů, ne pouze těch přítomných.

U nás je 33 zastupitelů, takže na každém jednání musí být 33 zastupitelů. Už teď bylo ustavující zastupitelstvo naplánováno nešťastně, protože termíny vyšly na dobu podzimních prázdnin 29. října. Několik zastupitelů mělo odjet s dětmi na dovolenou, teď museli měnit plány, kupovat letenky zpátky, abychom byli v plném počtu.

Model s většinou jednoho hlasu funguje například už dva roky v Jablonci nad Nisou. Podobně je to i na Vysočině, kde koalice ANO a SPD bude mít také většinu pouze jednoho hlasu. Dostala jsem povzbudivou zprávu od tajemnice spolkové země Porýní-Falc, našeho partnerského regionu, že tam už pět let řídí spolkovou zemi s převahou jediného hlasu. Na to jsem odpověděla, že politická kultura v Německu je trochu na jiné úrovni než u nás. A doufám, že se jí přiblížíme.

Chystáme nějaká opatření, zvažujeme změnu jednacího řádu. Uvažujeme o zavedení online hlasování nebo hybridního připojení. Zákon to mnoho let umožňuje, a existuje k tomu i metodika ministerstva vnitra. V některých krajích a městech se to praktikuje, my jednací řád neměnili dlouho nebo jen v detailech. A jsme v 21. století. Myslím si, že to nakonec bude výhodné i pro opozici, protože má několik poslanců, kteří pravděpodobně nebudou mít vždy čas být přítomni na zastupitelstvu. Paní Pokorná Jermanová, která je europoslankyní, se asi také bude chtít připojit z Bruselu.  

Středočeský kraj je díky své blízkosti k Praze hodně sledovaný. Neuškodilo povolební vyjednávání vládním stranám, to, že se nedokázaly rychleji domluvit?

Pořád jsme na kraji blíže spíše komunální politice, a nemyslím si, že by průběh vyjednávání celostátní politiku ovlivnil. Ale šťastné to nebylo. A jinak je to pravda, Středočeský kraj je velmi sledovaný. Sledují se tady všechny kauzy, které v jiných krajích procházejí bez povšimnutí. Je to největší kraj v České republice a obklopuje Prahu. Je to taková laboratoř celostátní politiky.

Já a moji kolegové ze Starostů se k tomu můžeme postavit jen tak, že se snažíme řídit kraj maximálně otevřeně, transparentně a dělat kroky, které voliči očekávají. Nechceme jim něco jiného slibovat a něco jiného dělat. To považuji za absolutně neakceptovatelné. Když vám někdo dá svůj hlas a důvěru, nesmíte ho zklamat. Důvěra je velmi křehká. Pro mě je to posvátná věc a já nikdy nebudu lidem něco slibovat a pak dělat něco jiného. To bych raději politiku nedělala vůbec.

Otevřenost a komunikace jsou pro mě naprosto zásadní.

Na co se chcete v následujícím volebním období v kraji zaměřit?

Jednou z hlavních priorit je dál odpovědně hospodařit, což znamená pokračovat ve snižování dluhu kraje. Už jsme dluh snížili o 2 miliardy, z 4,7 miliard na 2,7 miliardy, a přitom jsme rekordně investovali.

Důležité je také pokračovat ve změnách ve středním školství – navyšovat kapacity škol a měnit oborovou strukturu. Zjistili jsme z průzkumu mezi osmáky, deváťáky a jejich rodiči, že je velká poptávka po odborných školách, ale s maturitou. Ta je dnes vnímána jako základ, takže musíme měnit obory tak, aby nabízely maturitu, ale zároveň vedly i k řemeslům.

Zaměřujeme se také na modernizaci škol – nejenom budovy, ale i vybavení, nové stroje, laboratoře, pomůcky. Například pro obor instalatér je nutné, aby se studenti učili pracovat s moderními technologiemi jako fotovoltaika, měření a regulace, ovládání přes mobilní telefon. To znamená připravit je na obory 21. století.

Jaké projekty máte připravené v oblasti veřejné dopravy?

Ve veřejné dopravě máme několik přelomových projektů. Chystáme historicky první otevřené výběrové řízení na železniční dopravce ve Středočeském kraji, což je největší soutěž v celé České republice, může mít hodnotu až 142 miliard korun na 30 let spolu s Prahou. Vlaky začnou jezdit od roku 2029, takže se to musí dokončit. Dále jsme vysoutěžili nové autobusové dopravce, kteří začnou jezdit už v prosinci. 

Zahajujeme výstavbu P+R parkovišť, máme předpřipraveno 10 lokalit a první stavbu už jsme zahájili. Spustili jsme největší projekt v Česku na vodíkové autobusy. Do roku 2035 musí být veřejná doprava bezemisní, takže kromě elektrobusů a trolejbusů testujeme i vodíkovou dopravu. Deset vodíkových autobusů má jezdit v oblasti Mníšku pod Brdy.

Zajímavý projekt, na který se těším, je „PID Haló“, což je doprava na zavolání. Prostřednictvím aplikace Lítačka nebo telefonního hovoru si lidé objednají dopravu například z vlakové stanice až k sobě do obce. Tím eliminujeme velké prázdné autobusy a umožníme lidem vrátit se domů třeba i posledním vlakem. Tento projekt testujeme v oblasti Českého Brodu a čísla jsou skvělá, lidé jsou nadšení. Do jednoho až dvou let bychom ho chtěli spustit v celém kraji.

Velkým tématem jsou silnice – jejich stav je stále špatný, takže chceme rekordně investovat do oprav a výstavby obchvatů. S tím souvisí i výběrové řízení na letní a zimní údržbu, kde máme komplikace, protože se přihlásilo jen jedno konsorcium firem s nabídkou o miliardu vyšší, než byla maximální hodnota zakázky. Soutěž proto budeme rušit a vyhlašovat znovu.

Potom se zaměříme také na digitalizaci a rozvoj vysokorychlostního internetu. Je toho hodně. Pro mě je ale úplně nejzásadnější, aby kraj zůstal maximálně otevřený. Že občané najdou všechny informace na webových stránkách a sociálních sítích, že komunikujeme s obcemi, novináři i občany. Chceme být pro lidi partnerem, ne kontrolorem, a vytvářet dobré podmínky pro podnikatele, živnostníky i startupy. Otevřenost a komunikace jsou pro mě naprosto zásadní.

Středočeský kraj je hodně různorodý, s bohatšími regiony i chudšími periferiemi. Jak s tím hodláte pracovat?

V minulém volebním období jsme udělali důkladnou analýzu a specifikovali hospodářsky a sociálně ohrožená území. Je zajímavé, že když taková území označíme, místním starostům se to často nelíbí – mají pocit, že se u nich žije dobře. Dokážu je pochopit. Dělají maximum a nechtějí „nálepku“. Nicméně na základě odborných kritérií a dostupných dat víme, která území potřebují podporu, například v oblasti zaměstnanosti.

Chceme podporovat živnostníky, motivovat lidi k zakládání vlastních podniků, ať už jde o kadeřnictví, nebo třeba truhlářské dílny. Důležité je přivést do těchto oblastí lídry a podniky s vyšší přidanou hodnotou. S tím může pomoci Středočeské inovační centrum, které podporuje startupy. Můžeme vytvářet coworkingová centra i v odlehlejších lokalitách. Ta mohou být ideální například pro maminky na mateřské, které chtějí podnikat nebo pracovat a potřebují prostor i pomoc s hlídáním dětí. 

Klíčová je také dopravní dostupnost, kde by mohl právě pomoci projekt „PID Haló“, který zlepší spojení odlehlých oblastí. Důležité je i přilákat investory – což se daří, ale stále směřují hlavně do blízkosti Prahy.

Navíc bychom mohli více spolupracovat se státem a státní sférou. Úspěšným příkladem je projekt s úřadem práce v Praze, který se v Praze potýkal s termíny projednání žádostí a nemohl sehnat pracovní sílu. Otevřela se proto pobočka v Příbrami, kde je sídlo středočeského úřadu práce. Tam okamžitě na základě výběrového řízení nastoupila snad padesátka kvalifikovaných pracovníků, kteří teď elektronicky zpracovávají žádosti pro Prahu. To umožňuje, aby zaměstnanci nemuseli dojíždět do Prahy, ale mohli pracovat lokálně. Takové spolupráce bych chtěla rozvíjet více, aby státní organizace měly své pobočky tam, kde je práce potřeba.

Sama jste teď popsala, jak kraj spolupracuje s Prahou. Neměly by se tedy tyto dva kraje spojit?

Ne, myslím si, že to je nesmysl. Vím, že ty tlaky jsou, ale řešením je spolupráce, ne sloučení. Už v roce 2020 jsme podepsali memorandum o spolupráci s Prahou, ale bohužel se ta spolupráce teď trochu zastavila. Důvodem jsou rozdílné volební cykly – když máme volby my, tak je Praha teprve v polovině svého volebního období, a naopak. Doufám, že se po ustanovení nové rady spolupráce s Prahou opět rozběhne. Než budou volby v Praze. Slučování krajů ale podle mě není řešení. Sloučení volebních termínů krajských a komunálních voleb ale osobně dlouhodobě preferuji.

Nedávno jste vyhrála soud se zastupitelem hnutí ANO Martinem Hermanem, který vás lživě spojil s kauzou Dozimetr. Jak jste to vnímala?

Hodně jsem přemýšlela, jestli mám Martina Hermana žalovat a jestli mi to za to stojí. Snažila jsem se ho upozornit, aby svého jednání zanechal, že používá lži a že mě opravdu pomlouvá. On toho ale nezanechal, když dostal předžalobní výzvu, ještě přitvrdil a zveřejnil další příspěvky typu „potrefená husa se vždycky ozve“. 

Zvažovala jsem, kde je hranice toho, co si jako politik musím nechat líbit. Vím, že podle judikátů musí politik snést větší míru kritiky než obyčejný člověk. Ale podle mého názoru kritika neznamená lež. Myslím, že ani politik nemá povinnost snášet lži, a proto jsem se rozhodla ho zažalovat.

Vyhrála jsem prvoinstanční soud ve všech bodech. Soudkyně se nás na začátku jednání ptala, jestli jsme ochotní uzavřít smír. Řekla jsem, že ano. Nepožadovala jsem odstranění těch materiálů z internetu, protože už si žijí svým vlastním životem. Každý, kdo chtěl, si udělal printscreen pomlouvačných postů a šoupe mi to do komentářů na sítě. To je nerovný souboj. Takže jsem od toho byla ochotná ustoupit, stejně jako od požadavku na úhradu nákladů řízení. Požadovala jsem pouze omluvu a byla jsem připravena na smír.

Martin Herman to odmítl, a já soud vyhrála. Poté se odvolal až na konci lhůty a změnil právníka, čímž se snažil rozsudek oddálit, aby padl až po volbách. Celou volební kampaň pak jeli na tom, že „Pecková = Dozimetr“.

Pokud se někteří vyjadřují jak po čtyřech pivech a dvou rumech, a předhánějí se v tom, aby jejich přiblblý bonmot toho druhého co nejvíc natřel, co si z toho lidé vezmou?

Teď proběhl odvolací soud a potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu ve všech bodech. Konstatoval, že volební kampaň nebyla férová, že i politik má nárok na ochranu své dobré pověsti, že nemám s kauzou Dozimetr nic společného a že články, na které se Herman odkazoval, nic takového netvrdily. Musí se mi do deseti dnů od obdržení rozsudku omluvit. Možná podá dovolání, uvidíme.

Pro mě je to obrovská satisfakce, protože si myslím, že politici by měli jít příkladem. Jsou veřejně vidět, jsou pod drobnohledem občanů a mohou být i vzorem. Proto by se měli chovat férově a spravedlivě, nelhat a nepoužívat lež jako politický nástroj, jak je dnes bohužel běžné. Pro mě to nebylo jen o tom, co snesu já jako Petra Pecková, ale co vydrží politická kultura. Soud rozhodl, že lež není nástrojem politického boje a že by se neměla používat. Jsem spokojená, i když mě to stálo spoustu času, nervů a peněz, které bych mohla využít jinak – třeba na studium dětí v zahraničí nebo na dvě dovolené. Ale udělala jsem to i kvůli své mamce a právě kvůli dětem. Hodně je to zasáhlo a myslím, že právě děti musí vidět, že člověk se má bránit a že žijeme v právním státě. 

Než aby se politici museli bránit u soudu, nemělo by se něco změnit, aby takové útoky vůbec neprobíhaly?

S tím naprosto souhlasím. To, že se politik musí bránit lži, je až druhořadé. Hlavní apel by měl být na politiky samotné. A to nejen na ty z ANO, SPD nebo Stačilo!, ale i ze stran vládní koalice. Nejsme bez chyby. Všichni by si měli sáhnout do svědomí. Politika má být střet názorů a pohledů na konkrétní řešení, ne ponižování, zesměšňování nebo urážení. Tohle by do české politiky nemělo patřit. Měli bychom být vzorem chování pro celý národ. A pokud se někteří vyjadřují jak po čtyřech pivech a dvou rumech, a předhánějí se v tom, aby jejich přiblblý bonmot toho druhého co nejvíc natřel, co si z toho lidé vezmou? Sociální sítě to sice podporují, ale to neznamená, že si to můžeme dovolit.