Paní Jaroslava Obermaierová, herečka ze seriálu Ulice a druhá seriálová manželka majora Zemana, se stále nachází přímo v epicentru sociální exploze, do které nás uvrhla vláda válkychtivé fialové pětikolky. Přední umělci nuzují.
Její potíže jsme tu již bedlivě sledovali. Loni v listopadu se odebrala na venkov, žila dle svých slov o bramborách a bála se, co bude. Na chalupě ještě ke všemu tomu neštěstí má zavedený plyn a propadala úzkostem, co se stane, až nebudou ruské dodávky.
„Plyn začíná být exkluzivní věc. Bojím se, že nám ho vypnou. Děsím se toho, co pak udělám, když nebude. Přemýšlím, jestli nespáchám sebevraždu, kde si půjčím? Jídlo neřeším, k obědu mi stačí brambory, ale teplo člověk přece potřebuje,“ svěřila se tehdy pro Extra.cz.
Pak přišlo jaro a herečka propadla dalším temným náladám po nákupu v Bille. Všechno vyjevila Parlamentním listům (21. února). „Včera jsem byla nakupovat v Bille. Pod šedesát korun tam nedostanete nic, snad kromě žvýkačky. Vidím to tak, že by tihle politici byli rádi, kdybychom rychle vychcípali, ta naše generace, aby to šlo rychle. Že budeme nuceni jíst nezdravá jídla, že dřív umřeme, a to bude vyhovovat.“
Svým analytickým bystrozrakem ekonomiky z lidu postřehla příčiny. „Mně u téhle vlády nepřijde normální nic. Celkem chápu, že nemají peníze, ale už nepochopím, proč se neřekne, proč je nemají. Svádět to všechno na předchozí vlády mi přijde nesmyslné. Zrovna dnes v televizi běželo, že to všechno dáváme na zbraně. Tak kdyby něco z toho na zbraně ubrali a nechali to v rozpočtu, tak udělají líp. Ale to je můj názor,“ sdělila Obermaierová.
Kromě seriálu Ulice hraje Jaroslava Obermaierová ještě v seriálu vlastní produkce, který bude zřejmě taky takzvaně nekonečný. ŽivotvČesku.cz nám odhalil, že ve svých letech 76 letech herečka „stále aktivně pracuje“. (To je progresivní, většinou lidé zřejmě pracují pasivně.) Má totiž strach, že by jen ze starobního důchodu „vzhledem k aktuální inflaci nevyžila“.
Nevyžila by v městské garsonce v Praze, kde jí nyní zvedli nájem. „Zrovna mi tu nedávno zvedli nájem o 20 procent. Musela jsem to podepsat, a kdybych nesouhlasila, tak by mě vystěhovali. Takže nyní platím 7 tisíc. Já pracuji, takže to mohu zaplatit, ale třeba moje sousedka už je roky o dvou holích. Jak to budou takoví lidé platit, to opravdu nechápu,“ líčí Obermaierová. „Na Žižkově jsem měla městský byt o velikosti 3+1. Ten jsem poté odevzdala a místo něj jsem dostala garsonku, kde přespávám, když jedu do Prahy.“
Třeba to dobře dopadne. „Navzdory svému věku uvažuje, že by se zavázala na řadu dalších let a byt by od městské části ráda odkoupila. Zda to ale bude možné, zatím s jistotou neví,“ píše se v článku.
Běžnému Pražákovi, poté, co se vzpamatuje z hodinového záchvatu smíchu, se možná začnou v hlavě rojit hyenistické asociální myšlenky. Rojení myšlenek by nastartovalo setkání s pojmy, které už dlouho neslyšel, třeba „městský byt“, „úvaha o koupi bytu v Praze“ nebo nájem zvýšený na sedm (!) tisíc za garsonku tamtéž.
Herečka je celý život obsazována v divadle i v televizi, hraje v komerčním seriálu, a stejně nějak nevyžije. Nezbude zřejmě nic jiného než uspořádat nějakou sbírku, jako se kdysi náš lid skládal na Národní divadlo.
Tak jsme se pobavili. O něco vážnější je, že když známá herečka vykládá, jak trpí nouzí, nejspíš tomu věří a věří tomu i její publikum; mohou se pak stejně bídně cítit i lidé, co nebydlí v ničem „městském“, nehrají v Ulici a nemají chatu na venkově. Takoví jsou pro Tomia Okamuru, Andreje Babiše, Jindřicha Rajchla, Kateřinu Konečnou a další spasitele z výprodeje snadnou kořistí. Demagogové, obchodníci s chudobou, pobírači našich i evropských dotací se dají do díla a frustrované ještě víc frustrují. Naslibovat mohou, co chtějí. Jejich recepty by nakonec uvedly do stavu nouze i ty, co v něm ještě úplně nejsou. Kdyby k tomu dostali příležitost, nehrály by jejich oběti roli v Ulici, ale na flašinet na ulici. Paní Obermaierová by to mohla z chaty komentovat a podle své fantazie zase najít nějakého viníka.