Herečka Jaroslava Obermaierová FOTO: ČTK / Milan Petrovič
FOTO: ČTK / Milan Petrovič
NÁZOR / Slavný sociální případ, herečka Jaroslava Obermaierová, pokračuje ve zdrcující kritice vlády, prezidenta, ekonomiky a všeho. V rozhovoru pro Parlamentní listy 18. června, kde jí redakce nahrála přímo kongeniálními otázkami, dala najevo pobouření. Rádi bychom řekli, že vzplála revolučním hněvem, ale je to spíš takové revoluční doutnání.
Jsme ale rádi aspoň za to. Ještě na podzim to podle jejích vyjádření vypadalo, že nepřežije zimu, když nebudeme mít ruský plyn. Pak ji nepřízeň doby dohnala k „životnímu kroku“. „Aby přežila, musí se z velkého žižkovského bytu přestěhovat do malé garsonky. K životnímu kroku ji dohnala výše nájmu 11 tisíc korun měsíčně. ‚Stěhuju se do garsonky, protože velký byt bych už nezaplatila,‘ postěžovala si deníku Aha! Obermaierová.“ A ještě je draho.
Obsah rozhovoru by se dal v podstatě shrnout do jedné její věty: „Já nevím, na koho mám nadávat dřív, protože mě to štve celkově.“
Oproti podzimu má ale nový objekt, na který může nadávat, a to je nová hlava státu. Je v určité nevýhodě, protože vzhledem ke svému sepětí s komunistickou stranou a k tomu, že byla filmovou manželkou samotného majora Zemana, by některé výhrady od ní zněly divně. Třeba že byl Petr Pavel v KSČ a klade se mu za vinu, že byl rozvědčíkem. Vynahradí si to ale tím, že ho kritizuje za to, že něco dělá a něco nedělá.
„V podstatě lidu se na nic neptá, takže co může říkat o blbé náladě. Prezident nemá ty pravomoci, aby sám něco zlepšil. Ale může třeba nepodepsat nějaké zákony, což se třeba týkalo valorizace. Ale on ho podepsal, čímž důchodcům asi radost neudělal. No a teď podepíše balíček, komplet všechno, co tam je, takže vlastně znovu zdražení všeho. To si myslím, že by podepisovat nemusel, tedy neměl. Aspoň to by tedy mohl udělat, nebo to s vládou nějak prodiskutovat. Ale vzhledem k tomu, že to je prezident, kterého si vybrala pětikoalice, tak to asi od něj čekat nemůžeme,“ vykládá Obermaierová.
Uniklo jí zřejmě, že prezidenta nevolí pětikoalice, ale občané ve volbách. Také to, že nešlo o pětikoalici, ale koalici SPOLU a ta podpořila tři kandidáty. Senátora Pavla Fischera, bývalou rektorku Mendelovy univerzity Danuši Nerudovou a generála Petra Pavla. Po dost dlouho trvajícím mátožném období Miloše Zemana si herečka nejspíš odvykla, že prezident také něco dělá, místo aby mizel na celé týdny za zdi lánského zámku a nikdo netušil, co se s ním děje. S „lidem“ se Petr Pavel setkává podstatně častěji než jeho předchůdce. Miloš Zeman už se pak (když pomineme lékaře a ošetřovatele) stýkal spíše s úzkým kroužkem dost specifických lidí, jako Vratislav Mynář.
Když ale říká, že neví, na koho nadávat dřív, je zvláštní, že vynechala třeba superhustou dvojku Andrej Babiš a Alena Schillerová, kteří vytvořili ve státním rozpočtu černou díru schodku přes 400 miliard, a ty peníze teď chybí. Mohla by si zanadávat na producenta potravin Babiše, ale nějak se do toho nepustila. Nedošlo ani na Tomia Okamuru, který stále toužil, abychom ekonomické problémy řešili jako v Maďarsku, do čehož se naštěstí nikdo nepustil, protože bychom dopadli skutečně bledě.
Ale ne, schytal to Petr Pavel, který je podle ní ještě navíc neuctivý ke svým velkolepým předchůdcům.
„Mně spíš vadilo, když jsem to jeho vystoupení poslouchala, jak se jenom snaží pomlouvat pana Klause nebo pana Zemana, zatímco tenhle prezident je úžasný. Já jsem ho zatím vnímala jenom tak, že je pořád na cestách. Tak nevím, jestli je lepší, že místo aby řešil problémy tady, pořád někde courá,“ míní paní Obermaierová.
Jedna paní Jaroslava není celkem nijak významná. Máme samozřejmě na mysli její názory, nikoli nekonečnou hodnotu každé lidské bytosti a její nesmrtelnou duši. To respektujeme. Když si ale uvědomíme, že tady máme statisíce paní Obermaierových s rozhledem legendární směroplatné Máni a stejný počet Jírů z Maršova (pamětníci vědí), kteří nevědí, na koho dřív nadávat, už to nějaké riziko je. Jedno období Babišova vládnutí skončilo pohromou. Kdyby dostal někdy ještě jednu šanci řádit a plenit zemi, neskončilo by to pohromou, ale zřejmě definitivně.
Ale ne, nebuďme takoví pesimisté, svět by neskončil. Jen ten český svět by se z toho zřejmě jednu generaci vyhrabával ven.
