Zaměstnavatelé mohou zakázat pracovníkům ve svých firmách nošení šátků, křížů a dalších náboženských prvků oblečení, prohlásila včera vrchní právní zástupkyně Evropské unie z Německa Juliane Kokottová. Svým prohlášením reagovala na případ belgické muslimsky, která dostala výpověď v práci kvůli tradiční muslimské pokrývce hlavy hidžáb.
Bezpečnostní firma G4S podle Kokottové neporušila antidiskriminační zákony EU. Firemní etický kodex, který zakazuje podřízeným ve firmách nosit náboženské oblečení, není v rozporu s evropskými zákony. Pokud se ovšem vztahují na veškerá náboženství a politické názory, a nedělají mezi nimi výjimku.
„Neexistují žádné indicie, že by firma neakceptovala individualitu zaměstnance a jeho osobní práva,“ dodala Kokottová. Soukromá společnost má podle ní právo na „politiku přísné náboženské a ideologické neutrality“. „Pracovník sice nemůže při vstupu do prostor svého zaměstnavatele změnit svou barvu pleti, etnický původ, sexuální orientaci, věk nebo zdravotní postižení, může ale zmírnit své náboženské projevy na pracovišti,“ konstatovala advokátka.
Kokottová svým rozhodnutím nastínila směr, kterým se v podobných případech vydají nejvyšší evropské soudní instance. Její stanovisko není pro Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku závazné, právě jejím názorem se ale často řídí během konečného rozhodování.
Téměř shodný případ se odehrál v České republice. Studentka Střední zdravotnické školy v Praze 10 podala v březnu žalobu kvůli zákazu nosit hidžáb. Událost vyvolala před dvěma lety diskuse o tom, nakolik lze v Česku tolerovat nošení hidžábu a případně i burky, která zakrývá celé tělo a obličej.
V Evropě padají různé verdikty
Za dívky se postavila i ombudsmanka Anna Šabatová, která tvrdila, že došlo k nepřímé diskriminaci. Muslimský šátek je podle ní osobním projevem náboženství navenek. Za laxní posouzení kauzy kritizovala i Českou školní inspekci. Prezident Miloš Zeman záležitost glosoval slovy, že to „začíná šátkem a končí burkou“. Stát by podle něj neměl přiznat muslimským ženám právo zahalovat se například ve školách nebo zdravotnických zařízeních. Vrchní evropská advokátka mu svým postojem dala nyní za pravdu.
Rada dotčené střední zdravotnické školy v roce 2014 školní řád upravila. Pokrývku hlavy sice nadále nepovolila, dala však ředitelce možnost udělit výjimku z náboženských důvodů.
Samira Ačbitová pracovala jako recepční pro belgickou pobočku společnosti G4S. Po třech letech ve firmě se rozhodla začít nosit z náboženských důvodů hidžáb, což její nadřízení označili za porušení nepsaných vnitřních firemních pravidel. Ačbitová se hidžábu vzdát nehodlala, firma ji proto nahradila jinou recepční a dala jí výpověď.
Žena se posléze za pomoci nevládních neziskových organizací opakovaně snažila vymoci od společnosti odškodné. Případ skončil v Lucemburku. Tamní soud má ohledně výkladu směrnice EU o diskriminaci konečné slovo. Verdikt se očekává do půl roku.
V Evropě v podobných případech padají rozdílné verdikty. V roce 2013 Evropský soud pro lidská práva rozhodl například naopak ve prospěch zaměstnance British Airways, kterému společnost zakázala nosit kříž. Samotné nošení šátků, křížů a turbanů je zakázáno ve Francii a Belgii, Francie byla také první evropská země, která přijala zákon o zákazu zahalování obličeje na veřejnost. Tehdejší prezident Nicolas Sarkozy zakázal nikáb v roce 2011.
Podobný zákon jako ve Francii platí v Belgii, v Německu se nesmějí nosit šátky a náboženské symboly ve školách a na úřadech. Ve Španělsku a Itálii platí zákaz jen v některých městech, Britové nechávají rozhodnutí v pravomoci jednotlivých institucí a společností.
