ANALÝZA / Nový Zéland zažil minulý týden největší protesty původních obyvatel v historii. V úterý demonstrovalo před parlamentem na dvaačtyřicet tisíc lidí, z velké části Maorů, kteří v pětimilionové zemi tvoří necelých dvacet procent obyvatel. Důvodem protestu, jemuž předcházel devítidenní pochod napříč Novým Zélandem, byl návrh zákona malé koaliční strany ACT týkající se Smlouvy z Waitangi.
Tento dokument podepsaný v roce 1840 zástupci britské koruny a zhruba pěti sty čtyřiceti maorskými náčelníky ustanovil základní principy koexistence evropských kolonistů a původních obyvatel. Zatímco až do konce 60. let byla smlouva centrálními vládami ve Wellingtonu z velké části ignorována, v následujícím obdobím se stala základem pro postupné navracení a rozšiřování maorských práv.
Smlouva ovšem nikdy nebyla kodifikována zákonem, což dalo soudům volnou ruku v její interpretaci. Libertariáni z ACT tvrdí, že chtějí svým návrhem tento stav změnit a zároveň zabránit tomu, aby byla smlouva podle jejich mínění „zneužívána“ pro údajné zvýhodňování Maorů. Původní obyvatelé v tom naopak vidí snahu zvrátit desítky let pozitivního vývoje, který dříve utlačovanou skupinu proměnil v sebevědomého a svébytného hráče na novozélandské kulturní i politické scéně.
Rovnost bez ohledu na původ
Předseda ACT David Seymour, který je mimochodem sám maorského původu, tvrdí, že má jeho návrh především zajistit rovnost všech novozélandských obyvatel bez ohledu na jejich etnický původ. Představený zákon by po takřka dvou stoletích konečně přesně definoval principy obsažené ve smlouvě podepsané ve dvou různých jazykových verzích – maorské a anglické – které se od sebe ovšem zásadně liší a jejich interpretace tedy může být značně rozdílná. Soudy pak podle Seymoura „vytvořily pravidla, které byly použity k ospravedlnění jednání, jež je v rozporu se zásadou rovných práv“ a způsobily tak, že se jinak nakládá s Novozélanďany maorského a ne-maorského původu.
„Předložený Zákon o zásadách smlouvy stanovuje, že máme všichni stejná práva a důstojnost, ať už sem naši předkové přišli před tisíci lety, jako někteří z mých, nebo právě dnes ráno vystoupili z letadla na mezinárodním letišti v Aucklandu, aby se vydali na cestu jako novozélandští občané,“ vysvětluje Seymour. „Vycházíte z toho, že vezmete člověka a zeptáte se, jaký je jeho původ? Dříve se tomu říkalo předsudek. Dříve se tomu říkalo bigotnost. Dříve se tomu říkalo rasové profilování a diskriminace. Teď se z toho snažíte udělat ctnost. Myslím, že je to velká chyba.“
Navržený zákon nemá valnou naději na úspěch – prvním čtením prošel jen díky dohodě se silnějšími koaličními partnery v čele s Národní stranou premiéra Christophera Luxona, kteří jej ovšem nehodlají v dalších fázích podpořit. Přesto okamžitě vyvolal obrovský odpor nejen maorské části obyvatelstva a politických elit.
Celý svět obletělo vystoupení poslankyně Hany-Rawhiti Maipiové, která spolu s dalšími maorskými politiky na protest proti návrhu předvedla přímo na půdě parlamentu tradiční bojový tanec haka a text zákona roztrhala na kousky. Následoval již zmíněný pochod na hlavní město Wellington, jehož se po cestě zúčastnilo na deset tisíc lidí a který vyvrcholil masovým protestem před parlamentem.
Dědictví kolonialismu
Odpůrcům zákona vadí, že by podle nich mohl nastoupit proces ke zvrácení některých již dosažených práv pro původní obyvatele nebo že zbytečně vyvolává uvnitř novozélandské společnosti rasové napětí. Novinář Gideon Porter, který se zaměřuje na maorská práva, kupříkladu návrh považuje za „pokus redefinovat desetiletí vyčerpávajícího výzkumu a vyjednaného chápání toho, co tvoří ‚zásady‘ smlouvy“ a obává se, že by dal parlamentu příliš velkou pravomoc rozhodovat o původních obyvatelích.
Obhájci maorských práv upozorňují, že jsou Maorové stále prakticky ve všech ohledech znevýhodněnou skupinou, která je výrazně chudší i méně zdravá než většina obyvatelstva. Mezi Maory kupříkladu panuje podstatně vyšší nezaměstnanost a dožívají se v průměru o sedm let méně než společnost jako taková. „Maorové se na Novém Zélandu nacházejí na dně takřka všech socioekonomických ukazatelů – ať už jde o chudobu, bydlení, zdraví nebo vzdělání,“ popisuje Claire Chartersová z Aucklandské univerzity. „Naše průměrná délka života je mnohem nižší a šedesát tři procent ženské vězeňské populace tvoří Maorové.“
Tento stav přitom Maorové a jejich obhájci považují za výsledek kolonizace a dlouhodobé marginalizace, která se začala měnit teprve před půl stoletím. V roce 1975 totiž vznikla permanentní vyšetřovací komise známá jako Waitangiský tribunál, který se začal zabývat porušováním zásad původní Smlouvy z Waitangi. Skupiny bojující za maorská práva následně zvítězily v řadě soudních sporů, díky kterým se původní obyvatelstvo dočkalo významných finančních kompenzací, návratu části konfiskované půdy i možnosti spolurozhodovat o rozsáhlých infrastrukturních projektech.
Reakce většiny
Zatímco Maorové chtějí pokračovat v napravování historických křivd, část novozélandské společnosti se domnívá, že tento proces již v tuto chvíli zašel příliš daleko. Původní obyvatelé mají mimo jiné prostřednictvím systému kvót snazší přístup na lékařské fakulty, sedm zvláštních míst vyhrazených v národním parlamentu nebo jsou zvýhodňováni při poskytování zdravotní péče.
I z tohoto důvodu ve volbách loni v říjnu posílily pravicové strany včetně ACT, které sestavily konzervativní vládní koalici v čele s premiérem Luxonem a přislíbily revizi některých kontroverzních opatření na podporu původního obyvatelstva. Současná vláda kritizuje kupříkladu bonusy státním zaměstnancům za to, že se naučí maorský jazyk, nebo jeho používání při oficiální státní komunikaci.
Vláda také navzdory protestům zrušila zvláštní Māorský úřad pro zdraví, který stál mimo centralizovaný státní zdravotní systém. I nacionalisté premiéra Luxona nebo jeho další koaliční partner, strana Nový Zéland na prvním místě, však nechtějí zajít tak daleko jako ACT a návrh zákona, proti kterému protestovaly desetitisíce lidí, odmítají podpořit. Alespoň v příštích letech tak budou mít při interpretování principů Smlouvy z Waitangi stejně jako doposud hlavní slovo novozélandské soudy.