Spis Adolfa Hitlera Mein Kampf (Můj boj) patří mezi nejkontroverznější knihy uplynulého století. Nacistický vůdce v něm formuloval základy své nenávistné ideologie, kvůli níž uvrhl svět do nejkrvavějšího ozbrojeného konfliktu v dějinách. Úvodní svazek „nacistické bible“ vyšel poprvé před 90 lety, 18. července 1925.
Knihu, která se původně měla jmenovat Čtyři a půl roku boje proti lžím, hlouposti a zbabělosti, začal Hitler psát během pobytu ve vězení, k němuž byl odsouzen coby organizátor neúspěšného pokusu o státní převrat z listopadu 1923. Za zdmi landsberské pevnosti se zrodila první část knihy, nazvaná Účtování. Druhou část, jež nese název Národněsocialistické hnutí, sepsal budoucí Vůdce až po svém předčasném propuštění na konci roku 1924.
Hitler v Mein Kampfu definoval ideologii i strategii nacistického hnutí. Za původce všeho zla označil „světové židovstvo“, které se podle něj snaží zničit árijskou rasu a uchvátit veškerou moc. Jako zástěrka mu přitom prý slouží všechny výdobytky moderních demokracií jako svoboda projevu, emancipace, tolerance, kosmopolitismus či pacifismus. Židovské společenství, definované nikoli nábožensky, ale rasově, je tedy podle Hitlera nutné eliminovat, podobně jako jím údajně vymyšlený marxismus. Pozvednout je naopak třeba „nadřazené“ árijce, tedy především Němce. Jejich blahu má sloužit stát organizovaný na vůdcovském principu a zahraniční politika zaměřená na dobytí území na východě.
Ideje obsažené v Mein Kampfu nejsou nijak zvlášť originální. Hitler pouze opakoval myšlenky, které na přelomu 19. a 20. století kolovaly v krajně pravicových kruzích. Jejich základem byl primitivní sociální darwinismus a přesvědčení o nadřazenosti germánské rasy. Německý historik Joachim Fest tyto ideje kdysi trefně označil za „intelektuální suť 19. století“.
Budoucí Vůdce se nevyznamenal ani jako spisovatel. Text trpí rozvláčností, četným opakováním již jednou řečeného a řada pasáží je formulována vágním až nesrozumitelným způsobem. V důsledku toho představuje obtížně stravitelnou četbu i pro Hitlerovy obdivovatele.
V době svého vydání nebyl Mein Kampf žádným bestselerem. Do roku 1933 se ho v Německu prodalo jen kolem čtvrt milionu výtisků. Prodejnost však raketově vzrostla po nástupu Hitlera do kancléřského úřadu. Jen v roce 1933 zmizelo z pultů knihkupectví více než milion exemplářů Mein Kampfu. „Nacistická bible“ se postupně dočkala překladu do 16 jazyků a řady různě upravovaných vydání.
V roce 1928 sepsal Adolf Hitler ještě jednu knihu, v níž nastínil svůj zahraničněpolitický program. Nakladatel však odmítl spis vydat s odůvodněním, že by ohrozil už tak slabou prodejnost Mein Kampfu. Později nechal Vůdce rukopis zmizet; zřejmě se obával, že v něm prozradil příliš mnoho o svých dobyvačných záměrech. Pamflet byl objeven až v roce 1945 v jednom z protileteckých krytů.
Po druhé světové válce získala autorská práva k Mein Kampfu německá spolková země Bavorsko. Místní ministerstvo financí až dosud úspěšně blokovalo pokusy o nové vydání Hitlerovy knihy na území Německa. Na konci letošního roku však autorská práva k Mein Kampfu vyprší.
V Česku vyšel nekomentovaný překlad Hitlerova spisu v březnu 2000 v nakladatelství Otakar II. vedeném Michalem Zítkem. Ten se kvůli údajné podpoře a propagaci hnutí potlačujících lidská práva dostal až před soud. Zítko nejprve dostal podmíněný trest, v březnu 2005 ho ale Nejvyšší soud viny zprostil.
