NÁZOR / Pohled na volební preference a volební modely různých agentur vzbuzuje v politických stranách nepochybně značné emoce. Jakkoli povinně předstírají něco jiného. Ti, co mají výsledky nevalné, pronášejí obvyklou frázi, že do voleb je daleko a že jejich vlastní průzkumy ukazují něco jiného. Popřípadě že je třeba výsledky chápat jako signál, že třeba své úžasné programy nevysvětlili dostatečně.

Vše tak trochu ve stylu onoho „máme problémy, víme o nich a budeme je řešit“. Favorité pochopitelně jásají a slova o koupených výsledcích a pavědeckých metodách najednou mizí. Jistě, můžeme vzít v úvahu všechny problémy, stejně jako to, že průzkum je něco jiného než samotné volby. Stejně může zkoumání, když porovnáme výsledky od několika institucí, přinejmenším upozornit na trendy. Ve zveřejněných datech bývají také čísla, která se do titulků nedostávají. Ve skutečnosti jsou ale ohledně budoucnosti důležitější. A to je volební potenciál. Politické strany mají nějaké pevné jádro a kolem něj obal lidí, kteří zvažují, že by možná stranu volili, ale zatím se k tomu neodhodlali.

📊 MEDIAN: Volby by vyhrálo ANO. STAN by předstihlo ODS, SPD by zůstalo mimo Sněmovnuhttps://t.co/O4rAUV0Ohu

— iROZHLAS.cz (@iROZHLAScz) January 17, 2025

Nepřesvědčovat přesvědčené

Maximální volební potenciál zahrnuje všechny voliče, kteří by mohli stranu volit za určitých podmínek, včetně těch, kteří ji považují za volbu možnou, ale ne první. Pevné jádro jsou ti, kdo se dlouhodobě identifikují s danou stranou a pravidelně ji volí bez ohledu na aktuální politické trendy nebo krize. Takoví lidé nejsou ovlivněni nějakými výkyvy v ekonomice nebo aférou, která se objeví v médiích.

Pevné (tvrdé) jádro se nenechá snadno přesvědčit k volbě jiné strany, ani kdyby se ukázalo, že předseda týrá koťátka. Nebo kdyby nechal někam do ciziny odvléct vlastní dítě a všichni kolem něj to kryli a omlouvali. Některé neodradí ani prokázání naprosté neschopnosti v době, kdy jejich miláček naposledy vládl. Snadno totiž uvěří, že úspěchy zmařili nepřátelé a okolnosti. V kampani jde tedy hlavně o to, přesvědčit ty „tak nějak“ sympatizující, ale ne ještě definitivně přesvědčené. Ty právě odhaluje volební potenciál.

Jaký je stav podle posledního průzkumu Medianu za prosinec (1015 respondentů dotázaných mezi 21. listopadem a 31. prosincem 2024), už víme.

„Pokud by hnutí ANO získalo hlasy od všech voličů, kteří ho plánují volit a nevylučují účast ve volbách, získalo by 40 procent hlasů. Jádro voličů ANO je na úrovni 27 procent. STAN vykazuje výrazné zvětšení volebního jádra oproti listopadu (5,5 procenta) a opět dosahuje druhého nejvyššího potenciálu (24 procent). Volební jádro ODS je v prosinci na úrovni šesti procent, potenciál na 20,5 procenta, tedy třetí nejvyšší. Potenciál zisku nad 10 procent mají TOP 09 (14,5 procenta), Piráti (13 procent) a Motoristé (12,5 procenta). Starostové, Piráti i TOP 09 mají relativně vysoký volební potenciál i přes to, že mají malá voličská jádra,“ píše se ve zprávě Medianu.

Pokud jde o strany, které ve sněmovně nejsou nebo jim podle průzkumu hrozí propad, vypadá to takto:

„Motoristé mají větší a stabilnější voličské jádro, ale jejich potenciál zůstává srovnatelný. Potenciál SPD je na osmi procentech. SOCDEM má potenciál 8,5 procenta, Přísaha sedm procent, KDU-ČSL 7,5 procenta, Zelení 4,5 procenta, PRO 2022 7,5 procenta.“

(Ještě je dobré se podívat na statistickou odchylku, která činí +/- 1,5 procentního bodu u malých stran a až +/- 3 procentní body u potenciálu největších stran.)

Záleží na duševním rozpoložení, jestli třeba lidovce vyděsí, že jejich pevné jádro je jen jedno procento, nebo se nadchnou, protože mají možnost vyšplhat až na 7,5 procenta. Motoristé jsou na tom lépe, když je jejich rozpětí od pěti do 12,5 procenta.

A co teď s tím

Podívejme se na to z hlediska demokratických stran. Takových, které mají demokratický program a zároveň se nejedná o nějaký komerční podnik jednoho muže. Tedy vnitřní struktura daného útvaru se nepodobá sektě. Kdyby všechny tyto strany svůj potenciál zcela naplnily, dostaly by součet, který by skoro stačil na ústavní většinu.

Pak se pochopitelně zase musíme snést na zem, protože zázraky se nedějí příliš často ani v Lurdech. Politika je přitom mnohem méně posvátným prostředím, jak zažili sami lidovci, kteří mají k nadpřirozeným silám nejblíž. Na takový zásah není příliš spoleh. Člověče, přičiň se, pánbůh ti pomůže. Problém je v tom přičinění se.

Jde o několik základních pravidel. Nezdá se, že by byla všem známá.

Tím prvním je nedělat fatální chyby, jako je například debata o platech politiků rok před volbami. K těm dalším patří přiznat problém co nejdříve, například že program z objektivních důvodů není možné splnit, nebo úplně splnit. Hlavně dbát na to, aby vzdálenost od přiznání k volbám byla co největší.

Pro tu část programu, která je založena na „anti“ (tohle ve skutečnosti dělají všechny strany, byť to předhazují protivníkům), musí objevit nová témata. Nebo je aspoň sdělit novým způsobem. Ta stará už jsou opotřebovaná a nefungují.

Máte vědět, co chcete a jak to zlepší život lidí. Lidé půjdou za tím, kdo jim dá nějakou naději. Slušný politik samozřejmě takovou, která bude působit věrohodně.

Je třeba zbavit se lidí, kteří jsou současně neoblíbení a nepříliš schopní. Pokud je někdo pouze neoblíbený, ale schopný je, je lepší si ho ponechat.

Průšvih netutlat a včas nechat padat hlavy, protože když se to neudělá, místo několika hlav padnou všechny.

Nic se nepodaří, když politik nebude znát své voliče. To znamená dělat kvalitativní průzkumy, protože jedna teta nebo jeden strejc, když se správně rozčílí, prozradí víc než velká čísla.

Nabízíte na trhu člověka, který je politikem, ne prací prášek. Prací prášek lidi potřebují, politika nikoli, tedy aspoň si to myslí.

Zvolit správnou míru humoru, aby politik nevypadal ani jako komik, ani jako pomocná síla z pohřebního ústavu. (Jistě, Volodymyr Zelenskyj je jednou ze svých profesí komik, ale současně umí dát najevo, že někdy legrace končí, a v Kremlu se skutečně nesmějí.) Pokud někdo uvěřitelného humoru ze své podstaty není schopen, nenutit ho k tomu. Bohatě stačí, když má strana aspoň pár takových lidí.

Když je někdo vizuálně nepoužitelný, dejte místo něj na sociální sítě radši nějaký virální klip.

Nesvěřovat volební kampaň agentuře bratrance nějakého zasloužilého činovníka. Takhle se to nedělá. Tedy – zřejmě se to tak často dělá, ale jsou to vyhozené peníze.

Nesnažit se přesvědčovat lidi, u kterých to nemá smysl. Seje se na poli, ne na betonovém parkovišti. Z prasklin občas vykoukne nečekaná rostlina, ale úrodu z toho neuděláte.

No a nakonec: nebát se a nekrást.

Jestli někde existují ony mytické „hlasy, které leží na ulici, jen je sebrat“, tak jsou to ty skryté v kolonce „volební potenciál“. Jen je potřeba se jich zeptat: „A proč vy tady jen tak ležíte? Co vám chybí?“