Vladimir Putin FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
„Stálá připravenost manažerů a podnikatelů na vnější šoky ochránila národní hospodářství Ruské federace před západními sankcemi. Nyní se však hlavní ekonomickou hrozbou staly vládcovy bludy a fetiše a proti nim v Rusku neexistuje obrana,“ píše na webu Poligon ekonomický analytik Sergej Šelin.
Šelin si všímá, že koncem roku 2023 se výroky ruských úřadů na ekonomická témata změnily z optimistických na triumfální. „Dokázali jsme, že jsme schopni čelit nejtěžším výzvám,“ prohlásil Putin 7. prosince. Hrubý domácí produkt Ruska … je dnes již vyšší než před útokem západních sankcí. Očekává se, že do konce letošního roku HDP přidá nejméně 3,5 procenta. Rusko je největší evropskou ekonomikou a v tempu růstu nyní předstihuje všechny přední země Evropské unie.“
Zdálo by se, že se Putin může opřít o konkrétní data. Ministerstvo hospodářského rozvoje tvrdí, že v lednu až říjnu 2023 vzrostl ruský HDP oproti stejným měsícům loňského roku o 3,2 procenta a nadále nabírá na dynamice, zatímco Rosstat uvádí, že průmyslová výroba za stejné období vzrostla o 3,5 procenta a reálné mzdy dokonce o 7,4 procenta.
Problém je v tom, nakolik ta čísla odpovídají skutečnosti. Kanál MMI na Telegramu, jeden z hlavních ruských poskytovatelů finančních analýz, se domnívá, že ministerstvo zahraničí jednoduše falšuje koeficienty pro přepočet loňských cen na ceny současné (deflátory). Že něco není v pořádku, se dá poznat podle jiných čísel.
Obrat nákladní dopravy je považován za dobrý ukazatel situace v průmyslu a stavebnictví. Za stejných 10 měsíců roku 2023 se snížil o 0,8 procenta. Zatímco stavebnictví formálně vzrostlo o 8,1 procenta, vstupy do bydlení v metrech čtverečních klesly o 1,8 procenta, z toho individuální domy o 7,6 procenta. Reálný HDP je zřejmě o několik procent nižší než vykazovaný a zatím nedosáhl předválečné úrovně,“ píše Sergej Šelin.
Nelze ale popírat, že ruská ekonomika se ukázala jako svým způsobem odolná.
Andrej Jakovlev, výzkumník vztahů mezi podnikatelskou sférou a vládou, píše o výsledcích mnohaletého vzdělávání ruských podnikatelů:
„Četné ekonomické otřesy posledních 15 let vytvořily v ruském podnikání specifické psychologické myšlení. Neustále konfrontováni s náhlými problémy, které nesouvisely s jejich vlastní činností, začali podnikatelé žít v neustálém očekávání ‚černých labutí’… V normálních podmínkách je nepříjemné chodit, a ještě více spát s helmou na hlavě po celou dobu. Ale pokud vaše zkušenost ukazuje, že vám každou chvíli může spadnout na hlavu cihla – je lepší chodit a spát s helmou na hlavě. Výsledkem je, že v roce 2022 spadla na hlavy ruských firem další cihla. Díky jejich zvyku vypořádat se s každým překvapením se však většině z nich podařilo vyváznout pouze s promáčklinami na přilbách.“
Finanční expertka Alexandra Prokopenko dodává, že od krize v roce 2008 „spí v helmě“ nejen obchodníci, ale i vrcholní představitelé kalibru Elvíry Nabiullinové (šéfky centrální banky) a ministra financí Antona Siluanova. „Posledních 15 let řídily úřady ekonomiku v krizovém režimu, i když v krizi nebyla. Neustálá připravenost země na otřesy a řada krizí, kterým ruská ekonomika čelila, vytvořily návyk na situační metody řízení,“ říká expertka.
Všechno má ale nějaké meze. Ekonomika zaměřená pouze na přežití nemůže normálně růst, ale je obtížné ji zničit. Teď se ale jako další krizový faktor projevil sám Putin. Ten na přelomu léta a podzimu 2023 začal od podřízených požadovat, aby růst vojenských výdajů doprovázel i růst životní úrovně a aby rubl neklesal a ceny přestaly růst. Tyhle požadavky ale nelze splnit současně.
Za poslední tři roky se celkové vojenské výdaje Ruska zvýšily několikanásobně. I kdyby se celkový objem ekonomiky nezměnil, znamená takový nárůst vojenských výdajů výrazné snížení civilních výdajů a pokles životní úrovně všech, kteří se nepodílejí na vedení války. Putinův příkaz odložit utahování opasků, porazit inflaci a posílit rubl byl v rozporu s manažerskou účelností a vyžadoval od státní mašinérie zoufalá opatření, která nelze dlouhodobě udržet a která si navzájem odporují.
„V zájmu boje s inflací zvýšila centrální banka během čtyř měsíců dvakrát diskontní sazbu, a to ze 7,5 procenta na 15 procent. A vypadá to, že se bude zvyšovat i nadále. Koneckonců kroky ostatních úřadů, které na Putinův příkaz nadále rozdávají peníze lobbistům a příjemcům nejrůznějších zvýhodněných půjček, škrtají jakékoli snahy Centrální banky. ‚Můžeme se dostat do začarovaného kruhu, kdy je pokušení reagovat na vysokou klíčovou sazbu rozšiřováním preferenčních programů,‘ stěžuje si (šéfka centrální banky) Nabiullina. „Rozšiřují se, my zvyšujeme sazbu a preferenční programy se rozšiřují. Zdá se mi, že to je cesta do slepé uličky‘,“ popisuje článek rozpory ruské ekonomiky.
Viníkem slepé uličky je ale Putin, který by rád lepší kurs rublu, zvýšení vojenské výroby a nenechat růst rychle inflaci a udržet životní úroveň. Výsledkem je, že kurs rublu posílil jen mírně, inflace se od července prakticky nezměnila (tehdy 10,1 procenta a v listopadu 10,5 procenta) a uměle nafouknutá poptávka po práci v přehřáté ekonomice vedla k nebývalému nedostatku pracovních sil. Pracovní síly jsou ale z velké části na frontě, nebo utekly do zahraničí před obavou z odvedení do armády. Těch posledních je podle odhadů skutečně hodně, milion až dva miliony lidí, což se musí na pracovním trhu projevit.
Problémy ruské ekonomiky jsou tedy v současnosti strukturální a dané politickým rozhodnutím pokračovat ve válce.
