ROZHOVOR / Alexandr Lukašenko věří pouze Putinovi a jeho závislost na Rusku se stala bezprecedentní, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 běloruský politik, novinář a hlavní politický poradce opoziční vůdkyně Svjatlany Cichanouské Franak Viačorka. Lukašenkův režim je podle něj daleko zranitelnější než ten Putinův. „Lukašenko nemá podporu Bělorusů. Bělorusko může vyvolat změny v Rusku, ne naopak,“ dodává.

Bělorusko zažilo v letech 2020 a 2021 obrovské protesty. Od té doby režim Alexandra Lukašenka zadržel více než 65 tisíc lidí. Za mřížemi je také přes 1400 politických vězňů. Zůstal v zemi ještě někdo, kdo by byl ochotný obětovat svoji svobodu za svobodné Bělorusko jako před čtyřmi lety?

Nemyslím si, že se nálada mezi Bělorusy změnila. Většina jich v roce 2020 volila Svjatlanu Cichanouskou a většina jich v Bělorusku stále je. Pracují ve školách, v továrnách, na ministerstvech, ale nemůžou protestovat veřejně. Hodně těch nejaktivnějších Bělorusko opustilo – až 600 tisíc. Ti, kteří byli na ulicích, jsou ale stále v Bělorusku a čekají na nové okno příležitosti.

Lukašenko neobrátil list, neobnovil svoji důvěru a průzkumy to potvrzují. Stále žije v obklíčené věži mezi lidmi, kteří ho nesnášejí. Věří pouze Putinovi a jeho závislost na Rusku se stala bezprecedentní.

Rok 2020 se už nebude opakovat. Bělorusové již ukázali, že chtějí demokracii a budoucnost v Evropě, ale na novou vlnu této neukončené revoluce se bude pravděpodobně muset počkat. Domnívám se, že důležitá bude nomenklatura a její rozdělení. Mnoho lidí uvnitř, dokonce i těch, kteří pracují pro Lukašenkův režim, jsou proti němu. Pracujeme na tom, abychom je dostali na naši stranu.

Dá se tato nedokončená revoluce, o které mluvíte, dokončit z venku? Třeba ruská opozice bývá za to, že není v zemi, občas kritizována s tím, že běžní Rusové opoziční tváře ani neznají.

Ano, můžeme ji dokončit z venku. Samozřejmě máme omezené nástroje, ale lidé v zemi mají působivou samoorganizaci, máme silnou diasporu a alternativní instituce, jako je vláda v exilu a koordinační rada, která tento rok pořádala volby. Díkybohu za internet, protože jsme v kontaktu s lidmi v zemi. Nemůžeme organizovat protesty jako dříve, ale můžeme budovat sítě, jako jsme to dělali před rokem 2020.

Nemyslím si, že situace je dramatická, ale coby národ jsme drženi jako rukojmí válkou a geopolitickou situací. Už nezáleží pouze na Bělorusech. Hodně záleží na vítězství Ukrajiny, proto ji musíme podporovat, na oslabování Putina a jeho Ruska, proto jsou důležité sankce, a záleží také na jednotě Západu, protože v roce 2020 nám chyběla jeho rychlá a silná odpověď.

Jak velkou výhodou pro vás je, že Svjatlana Cichanouská ve volbách před čtyřmi lety skutečně zvítězila? Ruská opozice nikoho takového nemá.

Je to naše obrovská výhoda, že máme legitimní reprezentaci. Zahraniční lídři ji (Svjatlanu Cichanouskou, pozn. red.) označují za prezidentku a přijímají ji tak. To je něco, co ruská opozice nemá. V uplynulých letech jsme prokázali, že jsme spolehlivými partnery. Máme formální vztahy se Spojenými státy, Velkou Británií a Evropskou unií, podepsali jsme memorandum s Evropským parlamentem. To je velký úspěch Bělorusů a osobně i Svjatlany Cichanouské.

Přijde moment, kdy Lukašenko padne, zmizí, bude zabit, uteče nebo cokoliv jiného, a budou pouze dvě možnosti. Rusové se budou snažit dosadit do vedení země svého vlastního člověka, nebo se k moci dostane Cichanouská. Ona je na demokratické straně tím jediným člověkem, který si může nárokovat moc. Proto je důležité podporovat její agendu.

Letos uběhlo 30 let od prvního zvolení Lukašenka prezidentem. Jak pevný je v současné době, kdy Rusko vede válku na jih od Běloruska, jeho režim?

Není pevný, Lukašenkův režim je daleko zranitelnější než ten Putinův. Nemá podporu Bělorusů a situace se může nepředvídatelně změnit. Bělorusko může vyvolat změny v Rusku, ne naopak.

Lukašenkův režim se udržuje na represích – je to jako za Stalina – a na penězích, protože stále obchází sankce, a tyto peníze mu umožňují platit armádu, vojáky, policii a KGB. Úroveň kontroly společnosti je obrovská. Bělorusko se stává Severní Koreou Evropy. Je nemožné si představit protesty v Severní Koreji a stejné je to i v Bělorusku.

Dobré je, že nejsme v izolaci. V exilu máme demokratické instituce a dva tisíce kilometrů hranic s demokratickými zeměmi. To nám umožňuje ovlivňovat situaci v zemi.

Lukašenko je v psychóze, je nervózní. Mluví o Svjatlaně Cichanouské, o zahraničních agentech, o pluku Kastuśe Kalinoŭského (dobrovolnický běloruský pluk bojující na straně Ukrajiny považující Rusko za společného nepřítele Běloruska a Ukrajiny, pozn. red.) jako o svých největších nočních můrách. Lidé okolo něj to vidí a vidí i to, že Litva se obrátila na Mezinárodní trestní soud a pohled na společnou soudní lavici s Lukašenkem oslabuje jeho pozici uvnitř nomenklatury.

Z doby, kdy v Bosně zuřila válka, ve Rwandě genocida a poslední ruské jednotky opouštěly Berlín, zůstalo jediné, a to Lukašenko. Dokonce i v totalitních státech, jako je Kuba, Severní Korea či Turkmenistán, se mezitím měnili vůdci a mnohé autoritářské režimy padly. Bez monarchií je Lukašenko nejdéle vládnoucí hlavou státu v Evropě. Příští rok navíc Bělorusko čekají další prezidentské volby, ve kterých nebude kandidovat nikdo z demokratické opozice. Čím to je, že se Lukašenko udržel u moci tak dlouho?

Neměli bychom to nazývat volbami. Stejně jako v Sovětském svazu to byl pouze rituál. Lidé předstírali, že volí, a vedení země předstíralo, že jejich hlasy sčítá. Volby příští rok budou spíše vojenskou operací s vojáky, policií a žádnou transparentností. Víme, že ve volebních komisích budou ti největší loajalisté.

Pokud bychom se podívali na všechny diktátory světa, je z nich Lukašenko v budování autoritářského režimu nejlepší.

Když se před 30 lety dostal k moci, zničil demokratické instituce. To mu umožnilo vybudovat mocenskou vertikálu. Pokud bychom se podívali na všechny diktátory světa, je z nich Lukašenko v budování autoritářského režimu nejlepší. Ve Střední Asii a v Africe se od Lukašenka učí. Dokonce i Putin využívá Lukašenkovo Bělorusko jako jakousi laboratoř. Proto je důležité zničit Lukašenkův režim, protože to poškodí všechny diktatury na světě.

Četl jsem některé rozhovory, které jste poskytoval západním médiím v době protestů, o kterých jsme již mluvili. Působíte v nich poměrně optimisticky, když jste mluvil o tom, že je vymanění z diktatury pouze otázkou času. Jste stejně optimistický i po čtyřech letech?

Jsem, jsem velmi optimistický. Džin je venku z lahve. Mluvíme s lidmi v Bělorusku každý týden. Všichni jsou optimističtí. Když jste v exilu, jste daleko více unavení a frustrovaní. Lidé, kteří tam žijí, si navzdory teroru uchovávají energii. Je to běloruská partyzánská tradice. Během válek byli Bělorusové dobrými bojovníky v lesích, kteří čekali na svoji příležitost. Jsme v tom dobří a myslím si, že je to stejná situace. Jsme fakticky okupováni Ruskem a musíme být trpěliví.

V roce 2020 jsme podcenili násilí, kterého se mohou dopustit bezpečnostní složky. Nemohl jsem si představit, že režim bude střílet na ulicích. Zároveň jsme neočekávali ruský zásah. Bez ruské podpory by Lukašenko nepřežil. Nevěděli jsme, že se Rusko připravovalo na válku. Ta nezačala v roce 2022, ale zásahem v roce 2020 v Bělorusku. Rusko si vzalo Bělorusko jako rukojmí a udělalo z něj startovací plochu pro invazi o dva roky později.

Když mluvíme o mírových rozhovorech na Ukrajině, tak nesmíme požadovat pouze stažení vojsk z Ukrajiny, ale i z Běloruska. To je jediná cesta, jak zajistit dlouhodobý mír.

Takže Bělorusko přichází i o svoji svrchovanost a stává se z něj 86. územní subjekt Ruské federace, aby se Alexandr Lukašenko udržel u moci?

Rusko obnovuje svoje impérium. Chce si nechat Bělorusko a Ukrajinu jako své vazaly, stejně jako Polsko, Česko a státy Varšavské smlouvy. Není ale tak silné, protože bylo zastaveno už na Ukrajině. Putin přecenil svoji sílu jak na Ukrajině, tak v Bělorusku. Podcenil sílu lidu.

Lukašenko Putinovi prodává běloruskou suverenitu jako kompenzaci za politickou podporu v roce 2020. Je nemožné ho od Putina oddělit, jsou jako siamská dvojčata. Lukašenkovi se nelíbí tato pozice loutky, chce být nezávislý, ale nemůže být, protože spálil všechny mosty. Ruská okupace může skončit s vítězstvím Ukrajiny. Bělorusové ale musí také něco udělat. Tlak Bělorusů, Cichanouské a institucí je něčím, co oslabuje Lukašenka, Putina i jeho schopnosti bojovat na Ukrajině.

Právě Lukašenko nedávno vyzval k míru a k tomu, aby Rusko a Ukrajina zasedly k vyjednávacímu stolu. Z toho, co říkáte, vyplývá, že Lukašenko nemá na míru zájem, jak tomu tedy máme rozumět?

Je to jen hra. Chce být mírotvorcem, velkým vyjednavačem. V roce 2014 hostil světové lídry při jednání o Minských dohodách (dohoda Ukrajiny, Ruské federace, Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, která měla vyvést zúčastněné země z probíhající války na Donbasu, pozn. red.). Chce být důležitý, ale nikdo ho nebere vážně. Je Putinovou loutkou a jeho slova nejsou ničím jiným než PR.

Na ukrajinské straně konfliktu bojují i Bělorusové, například v pluku Kastuśe Kalinoŭského. Někteří z nich by možná rádi v tanku vyrazili na Minsk. Jak se na tuto možnost díváte?

Rádi bychom, aby přechod k moci proběhl klidně. Musíme udělat, co je v našich silách, aby nedošlo k občanské válce. Musíme zabránit tomu, aby Bělorusové bojovali s Bělorusy. To je nejdůležitější. Pokud nastane tato chvíle, jsem si jistý, že nebude nutné, aby Bělorusové bojovali mezi sebou. Běloruská armáda si vybere správnou stranu. I v roce 2020 hodně lidí z armády podporovalo opozici a o dva roky později odmítli účast ve válce na Ukrajině. To víme jistě.

Tohle oslabování, delegitimizace a izolace Lukašenka v očích lidí a mezinárodní komunity můžou všechno změnit. Lukašenko je starý, pomalý, je to komunistický lídr, který nemůže Bělorusům nic nabídnout. Kvůli tomu je jeho režim křehký a každá změna na Ukrajině nebo ekonomické situace v Bělorusku může vést k jeho kolapsu. Nebude to zítra, tento týden, asi ani za měsíc, ale k tomuto bodu se blížíme.

To, čeho nejvíc bojíme, je zamrznutí konfliktu na Ukrajině a že v tom případě by Putin dostal Bělorusko jako cenu útěchy. To by byla katastrofa. Žádáme proto celý svět, aby trval na tom, že Bělorusko bude nezávislou demokratickou a evropskou zemí. To je naše priorita.

Jak obtížné je udržet Západ u této podpory v momentě geopolitického napětí na Blízkém východě, které je třeba pro Spojené státy asi důležitější než režim v Bělorusku, a války na Ukrajině?

Únava z Běloruska a situace na Ukrajině je zřejmá. To je ale přesně to, co Putin chce, aby se Západ zabýval svými vnitřními problémy. Že by Bělorusko nikoho nezajímalo, ale nevidím. Máme podporu, ale nemáme nástroje. Západní politici mají sankce, ale ty nejsou vždy účinné, diplomatický tlak, ale politici občas nechtějí riskovat. Hlavní problém je, že současný mezinárodní systém nebyl vytvořen tak, aby se vypořádal s krizemi, které nyní vidíme.

To, čeho nejvíc bojíme, je zamrznutí konfliktu na Ukrajině a že v tom případě by Putin dostal Bělorusko jako cenu útěchy.

Zajímavé je, že politici se v demokraciích mění a to pomáhá diktátorům. Je potřebná konzistentnost, aby nezáleželo na tom, kdo bude prezidentem Spojených států nebo v Litvě po volbách tento měsíc, protože politika zůstane stejná.

Až jednou válka skončí, měl by i Lukašenko nést nějakou zodpovědnost?

Určitě, má za sebou dlouhý seznam zločinů – deportace ukrajinských dětí, asistování ve válce, dodávání zbraní Rusku. Může to trvat roky, ale je to důležité. Možná dojde k nějakým jednáním, během kterých Lukašenko může dostat imunitu za to, že odstoupí a bude žít v Bělorusku úplně sám. To je také možné. Věřím ale, že by měl být postaven před spravedlnost.

V srpnu došlo k velké výměně vězňů mezi Západem a Ruskem. Její součástí nebyl žádný běloruský politický vězeň. Proč?

Byla to výměna hlavně mezi Spojenými státy, Ruskem a Německem. Mrzí nás to, protože nějaký Bělorus na seznamu mohl být. Putin chtěl Krasikova (Vadim Krasikov si v německém vězení odpykával doživotní trest za vraždu Čečence s gruzínským občanstvím, jenž byl odpůrcem ruského režimu. Vladimir Putin ho na moskevském letišti Vnukovo vítal slovy „Jak je?“ a objetím. Krasikov byl vysoce postavený příslušník ruské tajné služby FSB, Moskva její zapojení do vraždy Zelimchana Changošviliho odmítá, pozn. red.) a chtěl tuto výměnu kontrolovat, takže propustil pouze své vězně. Zkoušíme ale i jiné kanály, jak dostat Bělorusy z vězení. Cílem není jen dostat je ven, ale ukončit represe.

Represe jsou šílené i pro ty, kteří jsou v exilu. Byl jsem odsouzen ke dvaceti letům a před pár dny přidán na seznam teroristů. I když jsem v exilu, nemůžu se cítit bezpečně. Myslím si, že to ukazuje, že se režim chce mstít.

Takže žádná komunikace o tom, že by součástí výměny mohl být nějaký Bělorus, mezi vámi a třeba Spojenými státy neproběhla?

Komunikujeme s Bílým domem, s Německem, ale s Lukašenkem je to trochu jiný příběh. Je mnohem šílenější než Putin. Nejde jen o výměnu vězňů, jsou to jeho nepřátelé, cíle msty. Bojí se propustit i ty, kteří jsou ve špatném zdravotním stavu. Je to jeho psychický problém. Kdyby propustil sto lidí, jeho režim to nepoškodí, ale stejně to neudělá, i když by to byla příležitost k dialogu se Západem, neudělá to. Problém je na straně Minsku. Ví, co musí udělat, aby zlepšil vztahy se Západem, ale neudělá to.

Vrátíte se někdy do Běloruska?

Samozřejmě. Všichni se tam vrátíme, vězni budou propuštěni. Ano, trvá to déle, než jsme čekali, ale jsem optimistický. Lukašenko je slabý a lidé jsou stále připraveni s ním bojovat. Vysvobodíme naši zemi z ruského objetí a vrátíme ji do Evropy. Bude to trvat, bude to složité, ale nemáme jinou možnost.