Odsouzeníhodné chování prezidenta republiky čeká na ráznou reakci. Zatímco někteří zákonodárci nemají dost odvahy bojkotovat páteční udílení státních vyznamenáních a hovoří o nutné oslavě 28.října, onen „frajer“ by se mohl najít mezi plánovanými oceněnými. Oznámit totiž přímo při pátečním ceremoniálu svůj nesouhlas se svévolí Miloše Zemana a podpořit tak nejen Jiřího Bradyho, ale i další, ke kterým se hlava státu zachovala jako hulvát, by byl čin hodný ocenění. Dokáže však někdo obětovat metál a dokázat, že je zásadový člověk, pro kterého je víc slušné chování? Asi sotva.

Rozdělování vyznamenání přívržencům a kamarádům se stalo jakýmsi koloritem Zemanova výběru kandidátů na státní řády. Ať šlo o Ringo Čecha nebo Filipa Renče, nebyl zatím ceremoniál nikdy tak poznamenán prezidentovým buranským chováním jako letos. Kromě kamarádšoftu se totiž sváteční den stal také jakousi mstou a vyřizováním účtů s lidmi, kteří nepodporují Zemanovy „lidské hodnoty“.

Na jednu stranu je určitě lákavé si do životopisu napsat, že jste držitelem významného ocenění, ale určitě by se nemělo zapomínat na to, od koho takovou poctu přijmete. Zasloužilým a národním umělcům už také odzvonilo a přitom se tehdy také jednalo o výraz vděku komunistické strany. Pokud si tedy někdo myslí, že minulost zapomene na prezidenta, který v dnešní době diskutované metály uděluje, nemá úplně pravdu.

Státní vyznamenání z dob Miloše Zemana jsou totiž stigmatem hlavy státu, která dělá ostudu celému národu a přijmout jeho „poděkování“ je nesmazatelným cejchem. Zbývá tedy ještě pět dní, kdy se může zrodit hrdina. Člověk, který veřejně řekne Zemanovi: „Nevážím si Vás a z Vašich rukou by mi bylo hanba si vyznamenání vzít.“