Němečtí policisté v sobotu zadrželi Syřana podezřelého z pátečního útoku nožem v západoněmeckém Solingenu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / „Je to vaše vina!“ To je jedna z nejčastějších reakcí, kterou je možné najít pod příspěvkem předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, která se vyjádřila k pátečnímu útoku v německém Solingenu. Kdybychom se přesunuli na české sociální sítě, tak podle místních uživatelů za to může ministr vnitra Vít Rakušan, který ještě na jaře obhajoval schválenou podobu evropského migračního paktu a označoval ji za krok k „efektivnímu řešení nelegální migrace“. Najdete ale i mnoho příspěvků, ve kterých za to nesou vinu ti, kteří se snaží aktivně bojovat proti rasismu – třeba já.
Začátkem srpna jsem podal trestní oznámení na hnutí SPD kvůli kampani využívající snímek muže tmavé pleti se zakrváceným nožem v ruce. Podle mého kampaň podněcuje k nenávisti vůči menšinám a považuji za naprosto nepřijatelné, aby se takovéto projevy etnické nenávisti staly běžnou součástí kampaní populistických stran. Neříkám tím, že téma migrace je vymyšlené, že ten problém neexistuje. Naopak! Existuje. A my ho musíme řešit.
To, co tady ale předvádí Tomio Okamura a jeho hnutí se svou kampaní, ani náznakem řešení nepředstavuje. Jejich přístup jen vyvolává další a další nenávist a prohlubuje příkopy ve společnosti. Neupozorňují na daný problém s návrhem řešení, jak sami sebe obhajují, ale jen se snaží přiživit – parazitovat na problému.
Ano, nemá smysl si nalhávat, že by útok nebyl důsledkem migrační politiky Evropské unie a Německa v posledních letech. I proto německý kancléř Olaf Scholz během pondělní návštěvy Solingenu slíbil zesílení deportací migrantů i zpřísnění zákona o držení zbraní. S první částí nelze více než souhlasit, s druhou se pojí jisté ALE. Do budoucna je mimořádně neprozíravé, potažmo nebezpečné, pokud budou kvůli migrantům omezovány naše svobody.
Je potřeba si přiznat, že útočník syrského původu už dávno neměl být v Německu, a je chybou tamních úřadů, že ho dávno nevyhostily. Řešením tedy rozhodně není omezovat Němce v podobě zákazu nošení nožů s čepelí delší, než je šest centimetrů, ale aby konečně začala fungovat návratová politika, a dát prostor novým řešením à la to italské premiérky Giorgie Meloniové v podobě shromažďování migrantů a rozhodování o jejich azylu mimo hranice sedmadvacítky.
Řešením je tvrdá justice za konkrétní kauzy a jasná, tvrdá migrační pravidla, která mimo jiné povedou k tomu, že když někdo nedostane azyl, je opravdu následně vyhoštěn. Protože, přiznejme si, západní země byly v tomto směru značně benevolentní. Návratová politika je úspěšná z 20 procent – to v reálu znamená, že z pěti odmítnutých migrantů se podaří skutečně vyhostit jen jednoho. A ti čtyři, co tady zůstanou a chodí si po ulicích, tímto způsobem projevují nenávist za to, že byli odmítnuti. A tohle je potřeba změnit.
Jasně, můžeme si teď ukazovat na viníky situace a kritizovat ministra vnitra Víta Rakušana, že nezvládl vysvětlení migračního paktu. Můžeme si dokonce i ukazovat na ty, kteří pro něj v Evropském parlamentu hlasovali. Ale je to opravdu to, co teď potřebujeme a co nám pomůže? Neměli bychom místo viníků spíše hledat řešení?
Autorem je náměstek pražského primátora a bývalý europoslanec za TOP 09.
