Server Hlídací pes přináší analýzu mediálního dopadu jedné malé „glosy“, která vyšla v týdeníku Respekt a způsobila značný rozruch. Ondřej Neumann zde vyslovuje vážné pochybnosti o tom, zda je to seriózní a správné, když novináři přebírají informace od příslušníků zpravodajských služeb. 

Informace od policie či tajných služeb jsou pro novináře vždy vítaným zdrojem. Když je publikují, pouští se ovšem nevyhnutelně na tenký led. Jde často o tipy, které nelze ověřit jinde. Nastupuje otázka důvěry ke zdroji, který informaci dodal. Kriminalista či důstojník tajné služby je však v první řadě vždy policistou či agentem, který s informací přišel za konkrétním redaktorem s konkrétním úmyslem: aby spatřila světlo světa a posloužila. Říká se tomu zpravodajská hra…

Počátkem dubna do Česka přicestoval „muž z Ruska“ s diplomatickým pasem, který měl v kufříku ricin, tedy smrtící jed. Před více než týdnem, v neděli 26. dubna, tuto informaci publikoval reportér Respektu Ondřej Kundra.

„Zdroje Respektu tvrdí, že pasažér cestoval s kufříkem, ve kterém měl mít smrtící jed ricin,“ napsal Kundra. Dále tvrdil, že tajné služby o příletu věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře a primátora Prahy Zdeňka Hřiba.

Podle „zdrojů Respektu“ se mělo jednat o příslušníka tajné služby a do Evropy se prý vydali i další údajní traviči.

Velmi výbušná glosa

Kundra má v oboru dobré jméno, je držitelem ceny Novinářská křepelka (2010) i Ceny Ferdinanda Peroutky (2019). Navíc je autorem ceněné knihy Putinovi agenti. Jak ruští špioni kradou naše tajemství. O Rusku píše dlouhodobě, bezpochyby má své zdroje i v tajných službách.

Je však dobré připomenout, že Respekt publikoval Kundrův materiál na webu v neděli 26. dubna jako „komentář“, o den později vyšel i v tištěném týdeníku, tentokráte s žánrovým označením „glosa“, a to až na desáté stránce ve formě tzv. jedňáku.

Označení článku jakožto „glosy“ či „komentáře“ i jeho umístění na desátou stranu dává tušit, že vedení Respektu i autor (sám zástupce šéfredaktora) zvažovali, jak vlastně mají s informací o „muži s ricinem“ naložit.

Výsledný dojem je, že tu měla zůstat pootevřená zadní vrátka: nešlo o tvrdou zprávu, ale o názorový text, v nichž jsou požadavky na zdrojování a ověřování značně volnější. Ostatně při pozorném a opakovaném čtení je zřejmá opatrnost a pečlivost, s níž k sobě autor „lepí“ celkem pět tvrzení:

1) PŘICESTOVAL muž s diplomatickým pasem, auto ruského velvyslanectví v Praze ho potom ODVEZLO na ambasádu.

2) Zdroje Respektu TVRDÍ, že cestoval s kufříkem, ve kterém MĚL MÍT smrtící jed ricin.

3) Bezpečnostní složky o muži věděly a VYHODNOTILY HO jako bezprostřední riziko pro Koláře a Hřiba.

4) „Cestovatel s jedem“ podle zdrojů Respektu MÁ BÝT příslušník ruské tajné služby.

5) Další jeho kolegové se podle stejného zdroje MĚLI vydat z Ruska do dalších míst v Evropě.

A následuje zlatý hřeb, který není oddělen ani odstavcem: „Ruští agenti dosud v Evropě vraždili převážně nepohodlné příslušníky ruské diaspory, ale pokusili se otrávit i několik Evropanů. Ohrožení pro Koláře může být velké.“

„Zjištění“ z Kundrovy „glosy“ nicméně okamžitě po zveřejnění začalo žít svým mediálním životem, v podstatě jako fakt. Ve zkratce: do Prahy přiletěl agent ruských tajných služeb, který měl za úkol otrávit pražské starosty.

Zmínka o ricinu zafungovala jako spolehlivý tahák pozornosti. Pouhý muž z Ruska s kufříkem, v němž by bylo pouze neurčité „cosi“, by na sebe takový zájem rozhodně nestrhl. Právě tento detail – konkrétní jed – byl klíčem k úspěchu (spolu s faktem, že trojice českých komunálních politiků skutečně má policejní ochranu). Informace se šířila, zdroj musel být maximálně spokojen.

Jasně zde avizuji, že mým cílem není zpochybňování či potvrzování informace publikované Ondřejem Kundrou. Nemám o příběhu žádnou informací nad ty, které již byly publikované. Zajímá mě mediální stránka věci. Od postupu autora, přes redakci Respektu až po následný odraz v ostatních médiích.

Proruská fronta hájí Kreml

Veřejnoprávní a mainstreamová média informaci ocitovala s odkazem na Respekt, případně pozvala autora k „podání vysvětlení“. Ten pochopitelně svým zdrojům věří a za informací si stojí.

To „alternativní“ a proruská média měla jasno. Je to blábol, který má poškodit Rusko Vladimira Putina v očích české veřejnosti. „Do zbraně“ byli povolání osvědčení tuzemští obhájci Kremlu: exvelvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta, expolitik a spoluorganizátor protestů proti průjezdu amerických vojáků Českem Jiří Vyvadil, Milošem Zemanem vyznamenaný politolog Zdeněk Zbořil, svůj expertní názor dodal i exšéf vojenských rozvědčíků Andor Šándor.

Články a názory jako přes kopírák chrlily Parlamentní listy, Sputnik, Skrytapravda.cz, Argumenty a fakta, Prvnízprávy.cz, CZ24.news, Národní noviny, Pravdivě.eu, Aeronet.cz. Ten dokonce spekuluje, že starostu Prahy 6 Koláře dá v rámci rozsáhlé zpravodajské hry odstranit zpravodajská CIA ve spolupráci s BIS…

„Muže s ricinem“, následného razantního dementi Moskvy i nejednoznačných vyjádření českých politiků a úřadů si pochopitelně povšimla i západní média. Ani britská BBC, ani žádný jiný světový titul však v kauze nepřinesly žádný podstatný posun.

To je zajímavé především v souvislosti se zmínkou z Kundrovy glosy, že „cestovatel s jedem“ nebyl sám a že další jeho kolegové se podle informací ze stejného zdroje měli před měsícem a půl vydat z Ruska do různých míst Evropy.

Logicky z toho vycházejí jen tři možné závěry. 1) Není to pravda. 2) Tamní tajné služby „cestovatele s jedem“ nezachytily. 3) Zachytily, ale nepodělily se o to s novináři, tj. nerozehrály žádnou „zpravodajskou hru“.

Hra na tenkém ledě

Dosud nejzajímavější reflexi kauzy „Muž s ricinem“ přináší Matouš Hrdina v komentáři Šíření konspiračních teorií nemá s investigativním novinářstvím nic společného publikovaném v internetovém Deníku Referendum.

Velmi správně si všímá, že Ondřej Kundra ve své glose „neříká ovšem napřímo, že by ruský agent měl politiky vraždit. Celý text tak nabírá formát konspirační teorie – naznačí pár věcí, které si čtenář sám spojí do té nejvíc dramatické a strhující varianty, a má pak pocit, že to vlastně odhalil sám. Jenže neodhalil nic. Odhalovat měl hlavně Kundra, a zatím toho moc neodkryl, či se tím alespoň nepochlubil.“

Informace od policie či tajných služeb jsou pro novináře lákavé, mají ale svá specifika: především v tom, že v některých případech je nelze ověřit jinde.

Jak jsem zmínil v úvodu, vždy je nutné mít na paměti, že kriminalista či důstojník tajné služby je věrný především své profesi a práce s novináři je, či může být, součást zpravodajské hry.

Ta byla publikováním Kundrovy glosy zjevně rozehrána. A Ondřej Kundra i redakce týdeníku Respekt jsou v této oblasti dost zkušení na to, aby věděli, která bije. Rozhodli se ale „jít do toho“.

Zjevně s motivem pomoci dobré věci. Výsledkem je ale to, že Respekt místo toho, aby závažnou věc odhalil a popisoval, začal události záměrně ovlivňovat. Mám za to, že pro českou novinařinu to není dobrá zpráva.

Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.