U pražského městského soudu padly rozsudky v kauze petrolejářské firmy Oleo Chemical. Hlavní mediální postava případu, lobbista Ivo Rittig, vyvázla bez trestu, zatímco majitelé Olea Michal Urbánek a Kamil Jirounek byli odsouzeni za údajné tunelování vlastní firmy. Všechno napovídá tomu, že Oleo Chemical není běžný kriminální případ, ale existují zde vazby na politiku.
Svědčí o tom i neúměrná mediální energie, kterou jí – i vzhledem ke skutečné skutkové podstatě – věnovaly orgány činné v trestním řízení, a řada nestandardních aktivit, jež vyšetřování provázejí. Proto existují důvody, proč na tento případ nahlížet i jinou než trestněprávní optikou.
Na scéně Randák
V prosinci 2011 aféru bombasticky otevřeli protikorupční aktivisté Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček a bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák, v té době úzce spolupracující s Andrejem Babišem. Randák firmu Oleo Chemical obvinil, že tuneluje Dopravní podnik hlavního města Prahy, kterému dodávala pohonné hmoty, údajně přes firmu Cokeville Assets Petra Kmetě, spojovanou s kontroverzním lobbistou Rittigem.
Vyšetřování později ukázalo, že tyto dodávky byly řádně vysoutěženy a že Oleo nabídlo nejvýhodnější cenu. Když se už zdálo, že Randákem vypuštěná mediální bublina splaskne, vznesla policie náhradní obvinění.
[ctete]101933[/ctete]
Podle něj měli majitelé Olea tunelovat vlastní firmu tím, že „vyvedli“ 20 milionů korun na konzultační práce firmě Cokeville Assets. Přitom mělo dojít ke krácení daně ve výši 3,7 milionu korun, což majitelé Olea rozporují. Ačkoli mediálně exponovaná hora porodila myš, mocný zájem na kriminalizaci Olea se neztenčil.
O tom svědčí zejména přístup Lidových novin, které z vyšetřování Olea učinily jednu ze svých klíčových kauz. Z jejich strany se dá hovořit o dlouhotrvající dehonestační kampani, často využívající nelegální úniky z vyšetřovacích spisů. V tomto střetu „dobra“ se „zlem“, přičemž je předem jasné, kdo je kdo, není stranám sporu dáván stejný prostor, majitelé Olea jsou vykreslováni jako předem odsouzení zločinci.
Pro dokreslení nebývalé pozornosti Babišových médií lze doložit, že od března 2014 zveřejnily jenom Lidové noviny k tomuto tématu celkem 66 článků, z toho 51 s exkluzívními informacemi. Lidové noviny přitom i v jiných případech spolehlivě plní roli hlídacího psa zájmů Agrofertu.
Co obvinění předcházelo?
Andrej Babiš je dnes dominantním tuzemským dodavatelem biopaliv první generace (na bázi řepky olejné). Jejich podpora však bude postupně utlumována ve prospěch biopaliv druhé generace (ze živočišných tuků), vyráběných u nás pouze továrnou Oleo Chemical.
[ctete]101520[/ctete]
Majitel Agrofertu proto o ni projevil enormní zájem, o čemž svědčí dopis z června 2011, jejž zaslala majitelům Olea vedoucí oddělení akvizic Agrofertu Lucie Kaplanová. Ta navrhuje přípravné kroky, vedoucí k odkoupení firmy na základě předchozích jednání. Poté, co Oleo tento záměr odmítlo, začalo peklo.
Firma se dostala do střetu s majiteli společnosti Ravak, kteří jí půjčili peníze na rozjezd podnikání a později vstoupili do její akcionářské struktury. Oleo se dostalo pod setrvalý tlak nejen vyšetřovatelů, ale i celní správy a finančního úřadu. Ve hře jsou složité soudní spory o stamilionové částky z obou stran. Firma Ravak, jež v té době spolupracovala s Karlem Randákem, už jednou chtěla Oleo poslat do insolvence a firmu převzít, což se jí nepodařilo. Jeden z jejích spolumajitelů, Jindřich Vařeka mladší, je přitom starostou za hnutí ANO v Příbrami. Jeho otec se zase zná s Andrejem Babišem, přičemž vzájemné kontakty v této věci ani nezastírají. Nelze se vyhnout spekulacím, že kdyby Oleo převzal Ravak, profitoval by z toho jedině Agrofert.
Šlachta v akci
Vážné pochybnosti vzbuzuje i načasování policejní monstrakce Šlachtova ÚOOZ dva týdny před komunálními volbami v roce 2014. V té době došlo k rozsáhlému zatýkání deseti lidí včetně Iva Rittiga. Tato teatrální akce byla spuštěna poté, co vyšetřování případu trvalo téměř tři roky.
[ctete]100660[/ctete]
Dosavadní výsledky práce vyšetřovatelů a dozorujících žalobců pražského vrchního státního zastupitelství však zatím nejsou oslnivé. Především se nepodařilo prokázat propojení lobbisty Rittiga a jeho spolupracovníků s „vytunelovanými“ penězi z Olea, jelikož podle soudu chyběly věrohodné důkazy. Nepotvrdila se ani obvinění klíčového svědka obžaloby a jednoho z „hrdinů“ Lidových novin Jaroslava Kubisky vycházejícího pouze ze spekulací a domněnek. Přesto vynesený rozsudek splňuje svůj účel, a pokud jej potvrdí i odvolací soudy, bude znamenat nebezpečný precedens do budoucna.
Komu to slouží?
Celá kauza připomíná jiné případy z minulosti, kdy majitel Agrofertu dostal pod tlak vedení firem, o něž měl zájem, například Kostelecké uzeniny. Do problémů se dostala i další firma vyrábějící biopaliva první generace, Kratolia, která musela ukončit provoz. Do vážného sporu s ministrem financí se před několika lety dostal i vyšetřovaný podnikatel František Savov, jehož kauzy jsou rovněž pod dlouhodobým drobnohledem Babišova tisku.
Pokud se vrátíme ke kauze Oleo, ukazuje se dnes, že Rittig v ní fakticky hraje jen okrajovou roli a sloužil jen jako „návnada“ pro zvýšení její mediální atraktivity. Nelze přehlédnout, že elitní policisté, žalobci a instituce podřízené ministru financí vyvíjejí likvidační tlak na vybrané podnikatele, kteří se „shodou okolností“ dostali s majitelem Agrofertu do křížku. Nelze než se ptát, komu to slouží.
Text vyšel v týdeníku Reflex.
