Představa povinných odvodů pořád nedává některým lidem spát. Sice se nejedná o povinnou vojenskou službu a v podstatě o nic jiného, když to zjednodušíme, než o zjištění zdravotního stavu mládeže, ale emoce to stejně budí. Spíše ale u některých obránců lidu než u lidu samotného, kterému se to zdá být jedno. Jedná o příležitost dát najevo názor, že u nás není stát, který by si zasloužil bránit. Proto jsou takové odvody buď k ničemu, nebo slouží nějakým jiným cílům.
K debatě přispěl i Jan Keller. Jak bývá občas jeho zvykem, spojil k sobě věci, které k sobě nepatří, a dal se boje. V sobotním Právu napsal: „Jak mladým lidem zdůvodnit, že by měli být připraveni bojovat za vlast? Těžko apelovat na jejich loajalitu vůči státu. Vždyť se neustále zdůrazňuje, že stát, toto byrokratické monstrum, je nejhorší hospodář, který omezuje skutečně produktivní lidi v jejich rozletu.“
Stát a vlast
Tedy předně je rozdíl mezi státem a vlastí. Česko může být vlastí, ale snadno by se mu mohlo přihodit, že nebude státem. Tyto dva pojmy ztotožnit, byť v realitě někdy splývají, není na místě. Lidé v minulosti často bránili vlast, byť se jim stát, ve kterém žili, moc nezdál. Prostě proto, že k vlasti také patří jejich rodiny, na které nemají padat cizí bomby. S tím, jak je stát dobrý, hodný a výkonný, to nemá nic společného.
Keller dále pokračuje, samozřejmě ironicky: „Stát je zlo, které je třeba ve prospěch svobody kus po kuse odbourávat. Být připraven na maximální oběti za stát, který by měl být jen minimální, to přece nedává žádný smysl.“ Roztomilé. To Keller snad nemůže myslet vážně. Přesně za takový stát je třeba přinášet oběti. Mají se snad přinášet za nacistický, fašistický nebo stalinistický? Tedy stát „supersilný“? Kdo si cení svobody, chce mít stát silný tam, kde je to nutné, třeba právě pokud jde o bezpečnost a obranu. Jinak ať stát do ničeho moc nemluví. Stát, který tohle umí, si obranu zaslouží. Tohle snad Keller musí jako sociolog vědět.
Samý cizí investor
On ale dál vysvětluje, jaký je to u nás hnus: „Jak hluboké by ostatně muselo být vlastenectví mladých lidí, aby s nadšením rukovali bránit zemi s ekonomikou ovládnutou cizími investory a cizími bankami, s půdou a lesy darovanými církvi a s měnou devalvovanou už téměř v rytmu ročních období.“
Je to působivý bolševický slovník. Takže jak by to mělo být, nesmí tu být cizí investoři, máme z výroby aut a letadle udělat „rodinné stříbro“, a dostat tak její produkty jen do muzea? Máme mít místo bank nějaké vlastenecké kampeličky? Pokud jde o lesy a půdu údajně darované církvi, Jan Keller lže, nebo nemá informace, což by jako politik měl mít. Církve dostaly zpět část toho, co jim bylo ukradeno. Popsáno to bylo stokrát, žádný rozumný argument proti tomu nebyl, jen bolševické pohrdavé výkřiky. Tím se teď nebudu zabývat, je to stokrát popsané jinde.
Ještě trocha fašismu
Pak už mu zbývá ještě něco proruského. (Nemohu za to, že to tam má, on si začal první, ne že my bychom bez připomínek Moskvy nemohli žít.)
Píše: „Národ“ se stává slovem téměř neslušným. Je to jen jiný výraz pro něco nahnědlého. Pochopitelně s výjimkou několika hrdinných národů, které čelí ruskému expanzionismu. V jejich případě ani vypjatý ultranacionalismus nevadí.“
Co se tím chce říci? Že není žádný ruský expanzionismus? Že každý, kdo se mu brání, je hned nahnědlý a ultranacionalista? Přesně takhle ti ale vidí Kreml, kdo je proti němu, je „fašista“. Jen jestli tady rysy fašismu nevykazuje někdo úplně jiný.
Povinné odvody jsou něco, o čem se dá diskutovat. Nakolik jsou prakticky potřebné, jak ochránit osobní údaje, jaká má být naše armáda. Protože ale stejně máme brannou povinnost, podstaty věci se to netýká.
Ale budiž, když Janu Kellerovi ty cizí peníze a celý svět kapitalistického a kosmopolitního Západu tak vadí, může se samozřejmě mandátu europoslance vzdát. To je pořád ještě dobrovolné. Proč trpět a zastupovat tam vlast, která nestojí za obranu, že.
