Vzhledem ke zjištěním parlamentní vyšetřovací komise k policejní reformě poslanecká sněmovna schválila usnesení vyzývající vládu k řešení závažných pochybení olomouckých vrchních státních zástupců. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán se však rozhodl, že většinovou vůli sněmovny bude ignorovat.

Závěry komise razantně odmítl Andrej Babiš, který je označil za „výsměch a šaškárnu“. Hlasovalo však pro ně všech sedm členů komise, včetně poslance hnutí ANO Bohuslava Chalupy. Ten byl ostatně následně kvůli této „neuváženosti“ v domovském poslaneckém klubu podroben útrpnému právu.

[ctete]98454[/ctete]

Výsledky hlasování o usneseních sněmovny mediálně téměř zapadly, přitom jsou velmi závažná. Nejsou sice pro vládu závazná, ale protože se pro ně vyslovili zástupci všech parlamentních stran s výjimkou klubu ANO a několika jednotlivců, jedná o významný politický signál především směrem k resortu spravedlnosti.

Vstup VSZ Olomouc do politického života

„Vrchní státní zastupitelství v Olomouci medializací prověřování okolností policejní reformy aktivisticky vstoupilo do politického života. Mediální vstup nebyl důvodný, když samotné prověřování vycházelo z neověřených a nepravdivých informací, včetně záměny pojmu odesílatel a příjemce zprávy SMS,“ konstatuje jedno z přijatých usnesení k bohatě medializované kauze „brutálního úniku informací“ z okolí policejního prezidenta. Tím je jasně deklarováno, že Ištvanovi lidé překračovali své kompetence a účastnili se politického boje.

Podle poslanců tak olomoučtí žalobci podporovali spekulace a vycházeli z nepřesně vyhodnocených informací. Jejich veřejné vystupování označili za neprofesionální. „Tato interpretace byla následně převzata a podporována Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. Z těchto informací vycházelo i Nejvyšší státní zastupitelství a obecně také ministr spravedlnosti,“ uvádějí.

Sněmovna současně vyzvala vládu, aby do tří měsíců připravila změny trestního řádu, které by omezily působnost státních zástupců v přípravném trestním řízení. Tyto návrhy byly vyvolány zkušenostmi právě s chováním některých státních zástupců, kteří mají pocit, že si mohou dovolit úplně vše. K odpovědnosti nejsou vedeni ani za velmi vážná pochybení za hranou zákona, jako tomu je v případě nezákonných trafik pro tři exposlance, za které se musel stát omluvit a vyplatit dvoumilionové odškodné.

Návrh změn spočívá v tom, aby dozor nad přípravným řízením v trestních věcech nevykonával státní zástupce, pokud půjde o trestné činy spojené s výkonem jiných státních zástupců. Komise navrhuje, aby tato pravomoc příslušela na státním zastupitelství nezávislému orgánu, jisté obdobě vyšetřujícího soudce.

Sněmovna zároveň vyzývá vládu, aby zvážila, zda pro zajištění dodržování zákonnosti v práci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje podání kárné žaloby nejvyšším státním zástupcem nebo zda už není na místě vyvození osobní odpovědnosti. Poslanci proto požadují po vládě, aby prověřila činnost olomouckých žalobců, protože přehmatů (nejen) v aféře kolem policejní reformy, včetně neprofesionálního dozoru nad vyšetřováním kauzy policejního prezidenta, předvedlo víc než dost.

Vůbec žádný důvod k personálním změnám

Robert Pelikán však dal najevo, že se závěry vyšetřovací komise nesouhlasí, stejně jako s doprovodnými usneseními, které přijala sněmovna. Zdůraznil, že „absolutně odmítá personální změny na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci“. K tomu podle něj není vůbec žádný důvod.

To je pozoruhodná úvaha i ve světle trestního oznámení podaného na žalobce Petra Šeredu kvůli úniku vyšetřovacího spisu GIBS, týkajícího se následně nepotvrzeného „brutálního úniku informací“, do rukou bývalého Šlachtova pobočníka Jiřího Komárka. A už probíhajícího kárného řízení s Ištvanovým náměstkem Pavlem Komárem.

Stále více se tak prokazuje nebezpečný trend, že hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem a Robertem Pelikánem jde justičním špičkám až příliš okázale na ruku. To se projevilo už přístupem Pelikána k zákonu o státním zastupitelství, sepsanému na míru úzké skupině žalobců v čele s Lenkou Bradáčovou. Původně na jeho adresu nešetřil kritikou. Podle něj by přijetím zákona „hrozilo, že u nás vznikne čtvrtá moc ve státě. Státní zástupci by nebyli nikým a ničím kontrolováni.“

Nakonec otočil a stal se jeho čelným zastáncem. Protlačil jej vládou v podobě, která je ve sněmovně neprůchodná. Největší výhrady vzbuzuje vytvoření nového protikorupčního speciálu, který by pod sebe mohl stahovat libovolné „korupční“ kauzy (mediálně nejzajímavější?), a nebyla by nad ním žádná faktická kontrola. Skutečně hrozilo, že u nás vznikne čtvrtá moc ve státě, jen to náhle Pelikánovi nevadí.

Zákon byl tvrdě kritizován i zevnitř justice, například předsedou Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou. K jeho stažení vyzval i dosavadní hlavní podporovatel nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Prý na dobu, až bude vhodnější atmosféra (po volbách?).

Souhra ANO a státních zástupců

Hnutí ANO zkrátka vycítilo, že se mu může vyplatit sázka na podporu úzce propojené skupiny mediálně privilegovaných státních zástupců. Nehledě na to, že část z nich porušuje základní procesní pravidla, například v případě nasazování odposlechů, porušování práva na zákonného soudce, a naposledy prokazatelných manipulací v boji o policejní reformu. Pelikán naopak tvrdě hájí všechny kroky, které tito vrchní žalobci rozporují, jako v případě rozhodnutí Vrchního soudu o nelegálnosti použití odposlechů v kauze Rath (což samozřejmě neznamená jeho vyvinění).

Současný stav svědčí o neblahém prostředí, které v poslední době v justiční soustavě panuje. Existuje už dostatek indicií, že minimálně část státního zastupitelství pracuje, ať už přímo, či nepřímo, v oligarchově zájmu. Ať se už jedná o politické kauzy, nebo o kauzy byznysové týkající se podnikatelů, s nimiž se Andrej Babiš dostal v minulosti do obchodního konfliktu.

Sem patří velmi podivná kauza továrny na biopaliva Oleo Chemical nebo majitele vydavatelství Mladá fronta Františka Savova. Oba případy od samého počátku provázejí četné úniky ze živých policejních spisů a anonymních „zdrojů blízkých vyšetřování“ do médií vlastněných Andrejem Babišem. V obou případech dochází i k osobní akvizici šéfa hnutí ANO.

[ctete]101959[/ctete]

V právním státě jsou poslední zábranou proti účelovým obviněním s nedostatkem okovaných důkazů nezávislé soudy. Nedávné rozhodnutí soudu v kauze Oleo Chemical a výměna soudkyně v případu vojenského zpravodajství však dávají tušit, že se v poslední době dostávají pod tlak i jednotliví soudci, což do budoucna nevěstí nic dobrého.