Vypadá to, že preference jednotlivých stran a hnutí jsou v tuhle chvíli v pohybu. Aktuální situace a nekončící pandemie koronaviru přiměla mnoho občanů přehodnotit dosavadní sympatie k jednotlivým politickým uskupením. Část voličů, která dříve podporovala hnutí ANO, se zatím, zdá se, ještě nerozhodla, komu nakonec dá svůj hlas v říjnových volbách do poslanecké sněmovny. Velkou neznámou je, jakým způsobem se v následujících měsících bude vyvíjet voličská podpora SPD Tomia Okamury. To, jak vysoká bude, může velmi významně ovlivnit sestavování příští vlády.

Bývalý prezident Václav Klaus ve svém textu s názvem Chceme zase normálně žít a s podtitulem Provolání nespokojených občanů České republiky, který před několika dny zveřejnil na webových stránkách Institutu Václava Klause, píše: „Odmítáme pokračování dosavadní ničivé vládní politiky a požadujeme návrat k občanské a ekonomické svobodě, která je předpokladem normálního života v zemi a jedinou zárukou její prosperity. V dnešní situaci však na politické scéně – s výjimkou Trikolóry, SPD a několika jednotlivců – nevidíme síly, které by se programově snažily prosazovat návrat k normálním poměrům, zdravému životu společnosti a svobodnému podnikání.“

Někdejší hlava státu zde přichází s jedním důležitým sdělením, které – bez ohledu na zbytek Klausova textu a nesmysly zde uvedené – je z velké části pravdivé a kterému je třeba před podzimními volbami do dolní komory parlamentu věnovat patřičnou pozornost, nepodcenit ho a v rámci možností se připravit na to, co z něj s největší pravděpodobností vyplyne.

Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury je jediným politickým uskupením, kterému se podle všeho daří uchopit frustraci a vztek lidí, kteří principielně odmítají většinu v současné době platných opatření a kteří si stále myslí, že jsme se mohli obejít i bez nich.

Nyní se tak SPD schovává za hesla, jako jsou například: „Plošné zákazy nejsou řešení“, „plošné zákazy nejsou cesta“ nebo „lockdown není řešení“. Nejsou příliš nápaditá, ani chytlavá a dost se překrývají a jsou zaměnitelná, ale vyjadřují nálady mezi částí voličů, na které Okamura míří, a hlavně mu oproti případné konkurenci dávají důležitý náskok.

Duo rebelujících poslanců za plexisklem

Okamurova SPD samozřejmě není jediný subjekt, který se pokusí ze současné situace vytěžit maximum voličských hlasů, ale vypadá to, že předsedovi Svobody a přímé demokracie se to už v nějaké míře daří a preference jeho hnutí již rostou; a zároveň se nezdá, že by mu vyrostla nějaká vážnější konkurence, která by měla šanci ho v tomto tématu výrazněji zastínit.

Trikolóra Václava Klause mladšího očividně selhala a se Zuzanou Majerovou Zahradníkovou na postu předsedkyně na tom bude ještě mnohem hůře než s Klausem juniorem. A duo rebelujících poslanců za plexisklem Lubomír Volný a Marian Bojko, kteří za žádnou cenu nechtějí ve sněmovním jednacím sále nosit respirátory, žádnou díru do světa neudělá. Pozornost na sebe sice úspěšně strhli, ale působí až příliš vykolejeně a mimózně.

Naproti tomu Tomio Okamura se už svým způsobem stal zavedenou značkou a převzal dřívější úlohu Komunistické strany Čech a Moravy – pokud někdo chce dát najevo frustraci a vztek, a to nejenom s vládnoucí garniturou, nýbrž nějakou hlubší nespokojenost s polistopadovým vývojem a současným režimem jako takovým, je zde vždy při ruce právě Okamura a nějaké jeho hnutí, ať už se zrovna v danou chvíli jmenuje jakkoli.

Posílení ruského vlivu u nás

Jeho volbou může dotyčný dát své zlobě a naštvání alespoň nějakou formu a tvar, vyjádřit je navenek a mít dokonce své zastoupení v poslanecké sněmovně. Okamura pro něj udělá ještě jednu cennou službu – vždycky mu podstrčí aktuální terč, na který se může zaměřit a své negativní emoce si vybít – a už je jedno, zda jde o nepřizpůsobivé údajně zneužívající sociální dávky, migranty a uprchlíky, vyznavače islámu či roušky a jejich apologety.

Dále čtěte

Nepřátelé vládní spolupráce Pirátů a ODS se ozývají: Pro Stropnického je Babiš menší zlo než občanští demokraté

To nejlepší, co by nás po říjnových sněmovních volbách mohlo potkat, je společná vláda koalice Pirátské strany a hnutí STAN…

Otázka je, jestli to předsedovi SPD stačí, a nebo zda se po blížících se volbách pokusí dostat do vlády. Povolební rozložení sil v dolní komoře tomu může být za určitých okolností docela nakloněno a Tomio Okamura může dostat neopakovatelnou a velmi lákavou možnost obsadit několik ministerských postů. Vše napovídá tomu, že kdyby tuhle příležitost dostal, tak by po ní sáhl a nepromarnil by ji.

Vládní odpovědnost je sice vládní odpovědnost, ale zároveň z ní plynou různé výhody a benefity, které rozhodně musí Okamuru přitahovat, zvlášť pokud si není jistý, jestli dokáže svůj politický byznys dlouhodobě udržet. Zní to velmi děsivě až hrůzostrašně, ovšem v situaci, kdy hnutí ANO, SPD a komunisté budou mít ve sněmovně většinu, se to může stát.

A to z jednoduchého důvodu – frustrace lidí má ještě kam růst, protože po zdravotní krizi, která na podzim snad už výrazně ustoupí do pozadí, na část obyvatel pro změnu s novou silou dolehnou zatím skryté a odkládané ekonomické potíže. Proto bychom se měli připravovat i na tento nepěkný scénář a dělat všechno proto, abychom mu předešli. V sázce je samozřejmě i naše zahraničně-politické směřování a vše, co s tím souvisí. Protože s Okamurou ve vládě by jistě došlo i k posílení ruského vlivu u nás.