Díky internetu nemusíme jezdit na výlet do Bangladéše či strávit den v ulicích Kalkaty, abychom si uvědomili zcela klíčový problém naší planety: Přelidnění. Ať už si vymyslíte jakkoliv nemožné jméno a přepíšete ho do anglické transkripce, tak vám někoho, kdo se tak jmenuje, prostě najde. Lidstvo se blíží k osmi miliardám, z toho tři, nejvýše čtyři se už najedly masa. Zbytek ne. Jediným historicky vyzkoušeným účinným lékem proti růstu populace je přitom blahobyt. Jenže utáhne planeta a technologický rozvoj spotřebu pro dnes možná už čtyři miliardy lidí, kteří se chtějí mít tak dobře jako Němci či Švédové?
Před řadou let lítal po internetu snímek obrazovky z nějaké sítě, a na ní byl (údajný) indický inženýr Sushil Kundu. Spolu s tímto snímkem se objevilo několik hlášení, že je to v Česku vzniklý (protože do jiných jazyků nepřevoditelný) vtip a snímek onoho inzerátu s brýlatým snaživě vypadajícím mládencem je fotomontáž. Hledal jsem něco o historii hoaxů, zadal jsem do Google Sushil Kundu, a skutečně na mě ze serveru dobrevtipy.cz ten starý vtip vyskočil.
Ale vedle toho jsem našel čtyři další Sushily Kundu. Pravé. Na LinkedIn, sociální síti elit. První je „AGM – Sales at All Weld Solution“, ale mám tuchu, že to spíš znamená svářeč. Ale kdo ví, možná inženýr svářeč. Google translator si s tím neporadí a moje angličtina je dosud taková, jaká bývala vždy. Je ze Západního Dillí, hlavního města Indie. Druhý je programátor ve společnosti codvo.ai – umí i JavaScript a je z města Gurgaon, Haryana. Třetí studuje na univerzitě v Dillí. A čtvrtý je programátor v San Franciscu. Takže v Indii nebudou žít čtyři Sushilové Kundu, ale budou jich čtyři stovky či čtyři tisíce. A věřím, že kdybych si vymyslel jakékoliv jméno složené z čínských znaků, tak v Číně bude takto se jmenujících občanů také hodně.
Marné snahy
Jen abych Indy vyvinil ze sprostoty: Když se někdo jmenuje (znám takového) Píč, je to v Česku trochu nepříjemné. V Indii je ovšem kunda (či Šaktikunda) součástí chrámu, oltářem. Je to stupňovité jezírko, které symbolizuje vaginu bohyně Šakti – a vedle ní stojí Šivalingam, penis boha Šivy. Sexualitu začali hinduisté potlačovat až po islámské okupaci.
Bez ohledu na stále trvající až prudérní potlačování sexuality v dnešní Indii bizarně akcentované konzervativní stranou Šiva Sena – Šivova armáda – se Indům nepodařilo potlačit porodnost. A také v Číně, kde lid svobodně (ty nesvobodné dávno zastřelili) poslouchá pokyny Ústředního výboru Komunistické strany Číny, upustili od nařízeného omezování porodnosti. Zvrhlo se v genderovou genocidu – Číňanky si po otěhotnění nechaly udělat testy pohlaví dítěte, a když to byla holčička, šly na potrat. Syn tam je ceněnější než dcera. Takže nařízení „jedno dítě na rodinu“ vyplodilo armádu mladých mužů, kterým chybí ženy, a Strana od nařízené reprodukce v tichosti upustila.
Úživnost od slova uživit
Australská akademie věd publikovala metaanalýzu výzkumů na téma: Kolik lidí naše planeta vlastně uživí. Uvádí počet studií / úživnost planety (v miliardách jedinců): 6 / 2 – 7 / 4 – 20 / 8 – 14 / 16 – 6 / 32 – 7 / 64 – 2 / 128 – 1 / 256 – 1 / 512 – 1 / 1 024. Ty nejvěrohodnější a nejčetnější analýzy se tedy shodují na úživnosti osmi miliard lidí. Tedy počtu, ke kterému se rychlostí čtvrt milionu lidí za den blížíme. Odhad kapacity zeměkoule 1024 miliard pak počítá s tím, že lidi by byli vegani a žili by v koncentračních věžácích.
A nyní pár čísel: Planetární populace dnes (6. července 2021) činí 7 877 498 307 lidí. V důsledku hladu dnes zemřelo 22 448 lidí. Počet podvyživených letos činí 853 077 944 lidí. Ztráta půdy v důsledku eroze letos činí 3 580 894 hektarů. Rozšíření pouští letos činí 6 137 545 hektarů.
Veškeré zásadní kroky, které Českou republiku – byť velmi vzdálenou od Indie a Číny – v několika příštích letech čekají, tedy především realizace nějaké energetické koncepce, je nutné podnikat při plném vědomí těchto čísel, a skutečnosti, že těch osm set padesát milionů podvyživených by se potřebovalo najíst. A ony přibližně čtyři miliardy lidí, kteří žijí z evropského hlediska hodně bídně, už bídně žít nechtějí. Takže při plánování naší energetické budoucnosti prostě NESMÍME vycházet z předpokladu, že v budoucnosti bude potřeba méně energie. Je to jen zbožné přání, líbivá lež. K „dobrovolné skromnosti“ lze přesvědčit několik procent intelektuálních elit v nejrozvinutějších zemích, v Nigérii to nemá smysl vůbec zkoušet. Stejně tak, tedy nesmírně šetrně, musíme zacházet s půdou, NESMÍME nadále zastavovat pole velkosklady. NESMÍME nadále pěstovat biomasu na polích, kde je možné pěstovat pšenici a brambory, protože globálně ubývá zemědělské půdy raketovým tempem. NESMÍME trpět velkolány, obří monokultury. I dnešní (již zavedená) omezení rozlohy monokulturního lánu vytvářejí příliš velké bloky zelené monokulturní pouště. Monokultura totiž ničí půdu pomaleji, ale skoro stejně účinně jako výstavba překladišť, která ve středních Čechách nahradila pole a louky, kam oko dohlédne. A rozhodně NESMÍME zavrhovat jadernou energii, protože je to nejen jediná téměř bezodpadová a bezemisní metoda výroby energie ve velkém množství, kterou známe, ale zároveň je to i jediná technologie výroby energie, kterou dnes lidstvo ovládá a může vyrobit tolik energie, kterou bude výhledově potřebovat. Jádro je také pravděpodobně vůbec jediná technologie přeměny energie, kterou známe, co může alespoň teoreticky uspokojit budoucí poptávku po elektřině ze zemí třetího světa, a zároveň udržet její ceny tak nízké, aby byly dostupné i jiným než nejbohatším státům.
My ty miliardy Sushilů, Čongů či Nguyenů nevidíme – ale oni tu jsou, chtějí žít jako my, a my jim nemůžeme říct: „Dobře už bylo, my se masa za posledních dvě stě let najedli a teď už víme, že musíme šetřit, ale vy máte prostě smolíka a budete šetřit rovnou. Takže vy – na rozdíl od nás – se masa dosyta nenajíte nikdy.“ Energetická koncepce ČR bude v nejbližších letech – čím blíže ke konci životnosti stávajících zdrojů elektřiny, tím naléhavěji – klíčovým tématem. Nesmíme se nechat ukolébat iluzemi, že se lidstvo racionálně uskrovní. Pár procent Evropanů a Američanů snad ano – zbytek planety ne. Veškeré úvahy o energetické budoucnosti ČR, včetně rezignace na energetickou soběstačnost, se musí odehrávat s vědomím jistoty, že hlad po elektřině globálně a velmi rychle poroste. Pokud to neuděláme, skončíme u elektřiny drahé a pro chudý svět zcela nedostupné.