Vztah demokratické scény k oligarchovi a premiérovi Andreji Babišovi se dělí na dva diametrálně odlišné přístupy. Oslavy výročí Listopadu nám umožňují si ukázat, jak na sebe naráží postoj nulové tolerance vůči překračování pravidel s postojem částečného smíření a „seriozního vyvažování“ či oceňování „toho dobrého“.
Zatímco sobotní demonstrace na Letné se nesla v duchu principiálního odmítnutí Babišova konfliktu zájmů, tak hned v neděli do sebe oficiální koncepce oslav státního svátku premiéra Babiše i jeho moloch absorbovala. Třebaže se lidé na ulicích vyjadřovali svobodně a ostře kriticky vůči vládě, oficiálně tyto oslavy akcentovaly jednotu a – v duchu Sametové revoluce – zejména Lásku. Ta má ale v jistých případech značný problém s Pravdou.
Andrej Babiš přednesl v chráněném prostředí Národního muzea, kde k němu jeho kritici nemohli, oficiální projev plný díků všem, kdo bojovali za svobodu a skláněl se před Václavem Havlem. Jeho mediální i politické impérium se navíc také oslav svobody intenzivně účastnilo. Mluvčí Festivalu svobody si tak mohl pochvalovat, že partnerem této ohromné akce je i ta nejsilnější komerční rozhlasová stanice, rádio Impuls. Tedy Babišovo rádio. A také právě Babišovo rádio hrálo v 17. 11. „Modlitbu pro Martu“.
Populární komentátor Jindřich Šídlo odpoledne na svůj Twitter pověsil příspěvek s vyznáním, že se mu líbil Babišův projev: „Asi nejlepší projev, který jsem od @AndrejBabis slyšel. Dalo by se to rozebírat dokola, řešit, jak moc tomu sám věří, ale na 17/11 to bylo důstojný a víc nechci a ani nečekám.“ V následující debatě sice Šídlo záhy podotkl, že jistě už druhý den nebude Babišovi věřit, co řekl. V daný den má ale smířlivou náladu a projev premiéra mu přišel důstojný.
To má hned dvě roviny. Babišův projev byl ve skutečnosti naprosto strašný zejména svým pokrytectvím a pak absurdními propagačními bláboly o vzkvétající zemi. Podstatnější je ale ta taktika, kdy člověk, který těžce poškozuje demokratický systém a důvěru občanů v rovnost před zákonem, vysekne okázalou oslavu statečných činů Václava Havla. Jak je vidět, na někoho to funguje.
Je to přitom naprosto absurdní.
Tak především, Václav Havel se už nemůže bránit, a tak se můžeme jenom dohadovat, jak by mu bylo příjemné se nechat oslavovat od agenta Státní bezpečnosti. Ale hlavně: Babišova taktika je pořád stejná. Od počátku se snaží zmást veřejnost a na jistý typ, můžeme ho nazvat „hodní lidé“, taková taktika skvěle funguje. Když jmenoval svoji oceňovanou novinářku Sabinu Slonkovou šéfredaktorkou MF DNES, tak tím zcela zmátl širokou skupinu seriozních novinářů a oni mu jako děti uvěřili, že nebude zasahovat do svých novin. Ani Syndikát novinářů nám po roce nevěřil, když jsme ve Svobodném fóru přinesli první důkazy, jak jsou noviny zmanipulované ve prospěch Babišovy politické a mocenské ambice. Výsledek je dnes takový, že média Andreje Babiše představují obrovsky silný nástroj vládní propagandy a očerňování jeho oponentů. To jim ovšem nijak nebrání se účastnit Festivalu svobody. Právě naopak. To se jim přesně hodí do krámu, aby mátli lidi. A nebo se možná radují ze své svobody manipulovat veřejností ve prospěch oligarchy.
Jsou tu tedy dva přístupy. „Hodní lidé“ se radují, když se Babiš hlásí k Havlovi či k Evropě. Je to přece mnohem lepší, než kdyby se hlásil k Putinovi a Rusku. Nevidí, že zavádění metod ruského stylu řízení společnosti u nás spočívá právě na lži. Copak se Babiš neobklopuje lidmi ze struktur diktatury? Jeho blízcí spolupracovníci a agenti Státní bezpečnosti by mohli pořádat průvody k hrobu Václava Havla a klidně by to dělali, kdyby tím urvali více moci nad Českou republikou.
Pak je tu přístup, který má zcela neoprávněně nálepku negativismu či fanatismu a Babiš přívržence tohoto přístupu geniálně nazval „antibabiš“. Hodní lidé mu pomohli tuto nálepku rozšířit, protože i oni mají spolu s Babišem pocit, že je tu někdo na Babiše až moc zlý. Jenže proti koncepci smířlivosti tu nestojí koncepce zlého negativismu, ale prostě věrnosti základním principům demokracie. A jedině na tomto základu, který není negativní a osobní vůči jednomu oligarchovi, nýbrž pozitivní vůči naší demokratické budoucnosti a také vůči našemu svědomí.
Slyšeli jsme, jak se včera tolik lidí dušovalo, že musíme bránit svobodu. Tak zde je příležitost. Nenechme si vzít svobodu právě tím, že budeme s autoritáři pořádat festivaly svobody, což jenom zakrývá podstatu jejich útoku na naše klíčové hodnoty.
A nakonec k tomu, jak byl ten Babišův projev skvělý. Zde je přehled hlavních sdělení Andreje Babiše k 17. listopadu:
Nebyl jsem tak statečný jako Václav Havel. Jeho odvaha za komunismu byla obdivuhodná, i když názory na něj se různí.
Navíc jsem nebyl v listopadu 1989 v Československu.
Byl jsem členem KSČ, a nejsem na to pyšný.
Děkuji všem, kteří bojovali za svobodu.
Chci pracovat pro všechny.
To hlavní je, že jsme všichni Češi.
Naše země má úžasné a kreativní lidi.
Naši lidé jsou vynalézaví, zruční a nejlepší na světě.
Máme skvělé ekonomické výsledky.
Předháníme v HDP spoustu zemí, předběhli jsme Španělsko, šlapeme na paty Itálii.
Brzy doženeme Izrael a Nový Zéland.
Díky všem, kteří tu pracovali a vychovávali děti.
Jsme sedmou nejbezpečnější zemí Evropy.
Jsme dvacátou nejšťastnější zemí na světě.
Česká republika je nejkrásnější zemí na světě.
Spoustu věcí jsme od Listopadu nezvládli, ale pracujeme na zlepšení.
Měli bychom spolupracovat bez agrese a nenávisti.
Jsem vlastenec.
Co k tomu projevu dodat? Jestli někomu tento marketingový koktejl chutnal, tak má vskutku zvláštní apetit. I kdyby měl ale někdo pocit, že to řekl moc hezky, tak to přece nic nemění na tom, co reálně dělá a jaká spoušť tu za ním zůstává. Mnoho „hodných lidí“ mu v tom při různých příležitostech už hodně pomohlo.
