KOMENTÁŘ / Hodnocení fimových kvalit či nekvalit raději ponechávám povolanějším. Že film Hranice Agniezsky Hollandové zaujme, přinutí vás bát se o osudy jednotlivých postav a že vám z něj bude těžko, to je dojem, který si z jeho premiéry odnáším já. Poláci (jak je u nich obvyklé) nesou těžko, když někdo poukazuje na jejich špatné činy. A že se jim na snímek nedívalo lehce, to je jasné. Nutno ale říct, že v tomhle filmu nejde zdaleka jen o Poláky.
V České republice jsme během hysterie vyvolané uprchlickou krizí, která se naší země ještě navíc vůbec netýkala, zažívali něco otřesného. Zdálo se, že si část společnosti myslí, že existují lidé první a druhé kategorie. A že ti z druhé kategorie se mohou utopit, můžeme je nechat zemřít hladem, mohou mezi nimi být děti – ale protože mají jinou barvu pleti, zase tolik to nevadí.
Ještě horší bylo, že tato část společnosti, která bohužel ještě navíc měla své zástupce v politické reprezentaci včetně pomstychtivého, cynického a nenávist vyvolávajícího prezidenta republiky, zjistila, že je možné podobné věci říkat nahlas. Že je možné dokonce vyzývat i ke střílení lidí, protože jsme si někde na internetu přečetli, že muslimové jsou přece od přírody zlí. A zlý byl přitom někdo úplně jiný.
Hollandová ve filmu zachytila situace, kdy někdo o jiných lidských bytostech začne uvažovat hůře než o zvířatech. Asi každý z nás někdy přemýšlel o tom, jak je to možné, že v historii proběhly tak strašlivé věci jako války nebo holocaust. Každá událost má samozřejmě celou škálu důvodů, ovšem mnohdy se právě tohle opakuje – někdo je jiný, je zranitelný, je… prostě nějaký. A někdo jiný na to umně poukáže, vyvolá strach a nenávist a katastrofa je na světě. Ne vždycky jsou její rozměry obrovské. A ne vždycky je dobře viditelná. A právě sem patří ty strašné osudy lidí, kteří jako Lukašenkovi rukojmí odmítaní polskou vládou umírali na bělorusko-polské hranici.
Polská režisérka sklidila od svých krajanů spoustu nenávisti. Dokonce se do ní opřel i prezident Andrzej Duda a některá polská kina před snímkem pouštějí spot o pohraničnících. Nutno říct, že když člověk film dokouká, těžko si představit spot, který by jasný názor na pohraničníky změnil. Ale zpět k nenávisti. Proč je jí tolik?
Poláci jsou na svoji minulost (a v tomto případě i přítomnost) sice velmi hákliví, nejsou ale ani zdaleka jediní, kdo špatně snáší kritiku. Film Agniezsky Hollandové odsoudil třeba i Václav Klaus. A víte, co lidé jako Klaus nemají rádi? Připomínání temných stránek naší minulosti. Zkuste před ním a jeho následovníky říct, že odsun sudetských Němců byl zločin, uvidíte, co se dozvíte.
Hollandová svým filmem opět potvrdila jednoduchou pravdu. Každá nenávist plodí zlo. A neexistují žádní více či méně hodnotní lidé. Každý člověk si zaslouží pomoc. A nikdo by neměl umírat někde jen proto, že státy mají hranice. Protože čára na mapě by o životech rozhodovat neměla.