Petr Kellner FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Příprava úpisu akcií společnosti Home Credit na hongkongské burze vyvolala novou vlnu zájmu čínských médií o českou společnost, která má na čínském trhu silné postavení. Expertní server o Číně, Sinopsis, připravil shrnutí článků čínských investigativních novinářů, které byly publikované v průběhu několika posledních měsíců.
V souvislosti s připravovanou globální veřejnou nabídkou akcií Home Creditu na hongkongské burze se v srpnu a září v čínských médiích objevily články věnované jak této firmě, tak celé finanční skupině PPF i samotnému Petru Kellnerovi.
Home Credit je registrovaný podobně jako jeho mateřská společnost PPF v Holandsku, v Číně vystupuje pod názvem „Český kredit“ a je vesměs považován za českou firmu.
Články z čínských médií se obsahově částečně překrývají. Všechny podávají souhrnné informace o podnikání Home Creditu (HC) v Číně a zároveň upozorňují na některé jeho kontroverzní stránky.
Autoři využili dokumenty, které sama firma předložila k registraci na hongkongské burze, starší zprávy z čínských médií, rozhovory s bývalými i současnými zaměstnanci Home Creditu a jeho zákazníky i nedávná rozhodnutí soudů ve sporech mezi HC a jeho zákazníky.
Home Credit jde na burzu
Dne 16. srpna server Sin-lang Cchaj-ťing uveřejnil článek pod názvem „Home Credit míří na HK burzu: opakovaně čelil podezření z „lichvy“. Podle čínské internetové encyklopedie Baidu je citovaný server Sin-lang Cchaj-ťing „nejrozšířenějším zdrojem seriózního finančního zpravodajství pro Číňany na celém světě“.
Text se zaměřil na stížnosti klientů Home Creditu na neúměrně vysoký úrok a nevybíravé metody vymáhání dluhu. Hned na začátku cituje zákazníka, pana Čanga, z provincie Šan-tung:
„Běžné úroky Home Creditu nepřesahují 24 %, avšak další poplatky jsou velmi vysoké. V mém případě dosáhly 45 % a za půjčku 30 tisíc jüanů rozdělenou do 54 splátek mám zaplatit celkem 60 tisíc. Pokud to Home Credit nedokáže rozumně vysvětlit, půjdu do Pekingu a podám žalobu.“
Podle článku vysokou cenu půjček navyšují různé poplatky a penále. Zákazníci si také stěžují na svévolné úpravy smluv, navyšování půjček proti vůli dlužníka, obtěžování telefonními hovory a nevybíravé způsoby vymáhání dluhu, včetně osobních návštěv v místě bydliště.
Takové zacházení se zákazníky není podle autorů článku výlučnou záležitostí Home Creditu, firma je však dlouhodobě v první desítce firem, na které zákazníci ve velkém podávají kolektivní stížnosti.
Autor článku popisuje konkrétně, jak firma prostřednictvím poskytování úvěrů přímo v místech prodeje (tzv. POS) začala půjčovat na nákup telefonů ve spolupráci s prodejci zboží po celé Číně.
Data získaná od klientů pak Home Credit využívá k asertivní kampani, v níž po telefonu nabízí další, hotovostní půjčky, tentokrát již nevázané na nákup konkrétního zboží.
Nezkušený zákazník je prý v telefonním hovoru informován nepřehledným způsobem, úrok a další poplatky jsou mu rozpočítány do měsíčních splátek, aniž se jednoznačně dozví, jak vysoké budou splátky ročně. Teprve dodatečně mu dojde, že za půjčku zaplatí mnohem víc, než si původně myslel. To byl i případ již citovaného pana Čanga, který také podlehl nabídkám po telefonu:
„Když jsem si před časem kupoval telefon na splátky, poskytl jsem svoje osobní údaje. Potom mi zatelefonovali a nabídli další půjčku. Neřekli mi pořádně, kolik musím vrátit, uvedli jen, kolik budu platit každý měsíc, odsouhlasil jsem to a okamžitě mi pomocí své aplikace převedli částku na účet. Teprve potom jsem si uvědomil, jak strašně vysoké jsou ty úroky.“
Na to, že Home Credit při poskytování půjček mate zákazníky, kterým se pak půjčka neúměrně prodraží, upozornila již v roce 2013 čínská celostátní televize v pořadu Půlhodinka s ekonomikou. Zaznamenala zde případ dvou studentů z Čchung-čchingu, kteří si chtěli na splátky koupit chytrý telefon. Z informací o výši splátek rozpočítaných na měsíce si pořádně nespočítali, že se zavazují vrátit víc než o 50 % vyšší částku, než jakou si půjčili.
Autor článku také stručně zmiňuje historii Home Creditu v Číně (označuje ho za „zahraniční firmu, která nejvíce vydělává v Číně“). Její zisky podle něj začaly klesat poté, co stát roku 2017 přísněji zreguloval podnikání v oblasti nebankovních půjček. Zmiňuje i rozhodnutí některých soudů z poslední doby, která zamítají oprávněnost vymáhat dlužné částky nad rámec státem určeného limitu.
Stížnosti na nekorektní jednání a vysoký úrok, respektive poplatky, podle autora článku teoreticky mohou ohrozit plánovaný vstup Home Creditu na hongkongskou burzu. K tomu se vyjádřil známý ekonomický komentátor Šun Jü:
„Příslušné orgány v Hongkongu budou prověřovat, zda úrok, na který firma půjčuje, (přinejmenším formálně) nepřesahuje regulačním orgánem stanovený limit. PPF se na burzu dostane bez problémů, pokud hongkongská burza nebude stížnostem zákazníků přičítat váhu.“
Kellner, čínský král hotovostních půjček
Dne 5. září se Home Creditu věnoval investigativní článek ve víkendové příloze renomovaného kantonského deníku Nan-fang ž´-pao. Text následně převzalo několik internetových serverů.
Nan-fang ž´-pao a jeho víkendová příloha dlouhodobě patří k nejrespektovanějším čínským novinám a pracují v něm novináři známí odvahou psát o kontroverzních tématech.
Reportéři podrobně zmapovali historii působení Home Creditu v Číně, popsali jeho velmi úspěšný nový model podnikání na „panensky nedotčeném trhu“, ale také znovu upozornili na problematické obchodní praktiky, na něž si stěžují zákazníci.
Novináři navíc mluvili s dalšími nespokojenými klienty i s bývalými zaměstnanci Home Creditu, od nichž získali podrobné informace, které jiné čínské zdroje neuvádějí.
Počátky podnikání Home Creditu v Číně pro Nan-fang ž´-pao popsal Filip Kratochvíl, který měl kdysi na starosti strategii rozvoje firmy. Kratochvíl mluvil o tom, že v době příchodu PPF do Číny tam nebyla žádná zkušenost se spotřebitelskými půjčkami.
„Trh s kreditními kartami ještě nebyl rozvinutý, téměř neexistovala regulace nebankovních půjček, trh byl zaplaven stínovými bankovními subjekty jako například firmami poskytujícími mikropůjčky a ručitelskými společnostmi, téměř neexistovaly úvěrové registry občanů.“
Podle Kratochvíla po čtyřech letech od příchodu do Číny Home Credit oficiálně otevřel v Šen-čenu první pobočku. O několik měsíců později začaly fungovat pobočky i na dalších místech v jižní Číně a v S´-čchuanu.
Kratochvíl vzpomínal, jak byl po příchodu do Číny překvapen, že Číňané nebyli zvyklí půjčovat si peníze na domácí spotřebiče nebo dovolené. Situaci změnilo až masové rozšíření chytrých telefonů. Reportér shrnul základ úspěchu Home Creditu takto:
„Rozhodující bitvy vede Home Credit na trhu s mobilními telefony ve středních a menších čínských městech, která fungují jako spojnice mezi městy a venkovem. Jejich cílovou skupinou jsou lidé pohybující se mimo bankovní systém, tj. mimo bankovní přezkum schopnosti splácet půjčky, tzv. ,modré límečky‘, dělníci a mladí lidé z menších měst.“
Podle Filipa Kratochvíla má Home Credit zvláštní význam pro podnikání v oblasti spotřebitelských úvěrů v Číně, protože byl první firmou tohoto druhu, která vstoupila na čínský trh.
Čínský bankovní regulátor (China Banking Regulatory Commission) navázal s Home Creditem „unikátní vztah“, dokonce vytvořil první sadu regulačních předpisů pro spotřebitelské financování právě podle byznys modelu Home Creditu, protože stát měl zájem na stimulování domácí spotřeby prostřednictvím úvěrového financování.
Dobrým vztahům se státním regulátorem odpovídá i skutečnost, že Home Credit patří do první čtveřice firem, které roku 2010 dostaly omezenou lokální licenci pro poskytování spotřebitelských půjček (konkrétně pro město Tiencin). Dnes je podobných firem již 27, ale Home Credit zůstává jedinou společností plně ve vlastnictví zahraničního majitele.
O zvláštním postavení Home Creditu ke státnímu regulátorovi mluví také bývalý zaměstnanec Home Creditu Li Jü-chua:
„Home Credit je největší českou firmou, je často vnímán jako vyslanec česko-čínského přátelství. Každý rok Home Credit věnuje nemalé množství lidských zdrojů na organizaci Česko-čínského investičního fóra, jehož se účastní zástupci nejvyšších řídících orgánů obou zemí. I toto patří mezi unikátní komunikační kanály Home Creditu.“
Stačí průkaz a platební karta
Home Credit uvedl na čínský trh model spotřebitelských úvěrů poskytovaných přímo v místě prodeje (tzv. POS úvěry). Zaměstnanec Home Creditu v červeném tričku stojí přímo v obchodě s mobilními telefony. Jakmile se objeví potenciální zákazník, aktivně mu nabídne prodej na splátky.
K žádosti o půjčku stačí osobní průkaz a platební karta a celý proces schválení půjčky je rychlý. Zaměstnanec Home Creditu nakonec pomocí elektronického POS terminálu převede peníze na účet obchodu. Tím je zajištěno, že se půjčka použije k nákupu zboží. Důkladné prověřování klienta neprobíhá.
Podle deníku Nan-fang ž´-pao na konci roku 2009, tj. krátce před získáním licence v Tiencinu, měl Home Credit přes 850 maloobchodních partnerů po celé Číně, z toho 250 přímo v průmyslovém a obchodním centru Šen-čenu. V síti jeho distribučních míst hraje neméně důležitou roli pokrytí v malých městech, která zprostředkují kontakt s venkovem.
Zde je nejvíc málo solventních zákazníků, kteří nemají šanci získat půjčku od regulérní banky. Naprostá většina distribučních míst nabízí prodej mobilních telefonů na splátky, mnohdy v těsné spolupráci s prodejci, kteří s tím rádi souhlasí, neboť půjčky stimulují odbyt.
Propojení prodeje a poskytování úvěru je dobře organizované a nic není ponecháno náhodě. Jeden z reportérů Nan-fang ž´-pao v obchodě firmy D.Phone dokonce zahlédl vývěsku s nápisem: „Pokud vám prodavač nenabídl nákup na splátky, zavolejte, prosím, na naši horkou linku a získáte odměnu 500 RMB.“ Od zaměstnance v tomto obchodě se dozvěděl, že pokud by někdo z nich byl nahlášen, bude mu uložena pokuta.
Home Credit měl na čínském trhu dlouho výlučné postavení. Teprve rok 2014 otřásl trhem se spotřebitelskými půjčkami a Home Credit se setkal se skutečnou konkurencí.
Úspěšný byznys model Home Creditu začaly ve velkém napodobovat čínské firmy spotřebitelského financování, a tak se stalo, že v jednom obchodě s mobilními telefony v Šen-čenu se zákazníci mohli setkat často s více než třemi společnostmi nabízejícími spotřebitelské půjčky. Home Creditu však stále zůstává bezkonkurenční síť mimo velká města.
Podle Filipa Kratochvíla s tím, jak čínské firmy začaly přebírat model spotřebitelských půjček od Home Creditu, se zaměstnanci PPF stali velmi žádanými manažery čínských firem. Například firma Mashang Jinrong, která získala licenci k poskytování úvěrů v roce 2014, najala bývalého manažera Home Creditu Tomáše Skoumala na pozici CEO.
Když si Filip Kratochvíl v roce 2016 zakládal vlastní firmu Neo Credit, akcionáři požadovali, aby „založil stejnou firmu, jako je Home Credit“.
Půjčky „oklikou“
Ve státem regulovaném finančním sektoru Home Credit zpočátku nemohl půjčovat peníze přímo. Předtím, než v roce 2010 dostal licenci, působil jako tzv. ručitelská firma a poskytoval státním firmám záruky na úvěry drobným spotřebitelům.
Pro každý úvěr zajistil marketing, prověření žádostí i vymáhání peněz. Jinými slovy vhodná partnerská (samozřejmě státní) banka poskytla půjčku a Home Credit jako ručitel hrál roli zprostředkovatele služeb. Nan-fang ž´-pao uvádí jako významné partnery na počátku působení firmy v Číně FOTIC (China Foreign Economy and Trust), China Minsheng Bank a další státní subjekty.
Tento způsob podnikání silně ovlivnil celé odvětví spotřebitelského financování v Číně a vedl ke vzniku nového byznys modelu – tzv. asistovaných úvěrů. V roce 2013 se objevilo velké množství internetových úvěrových platforem, které napodobovaly Home Credit a zprostředkovávaly bankám outsourcing služeb.
V roce 2014 čínský bankovní regulátor zrušil územní omezení působnosti licence. Teprve tehdy získal Home Credit oprávnění sám přímo poskytovat půjčky po celé Číně.
Jména postav v původních čínských článcích byla na jejich žádost změněna.
Text byl publikován na serveru HlídacíPes.org
