Populární režisér Jan Hřebejk se nebojí říct, co si myslí. To však irituje jeho úhlavní odpůrce v čele s prezidentem, jeho mluvčím a hradním serverem zvaným Parlamentní listy. Právě ty nyní rozjely hon na nepohodlného kritika, který si se Zemanem a Babišem skutečně nebere servítky.
Na vyjádřeních tvůrce populárních Pelíšků se čím dál častěji ukazuje, že už mu se současnou situací v naší politice došla trpělivost a jasně vidí viníky této krize. Jakkoliv se Hřebejkovi dá vyčítat expresivita některých pojmů, které ve svém rozhořčení používá, podstata toho, co říká, je přesným vyjádřením postupné změny režimu u nás.
Pokud se jednomu z nejúspěšnějších českých režisérů vyčítá, že pohrdá voliči současné hlavy státu a o Babišovi hovoří také velmi ostře, není proč se mu divit. Je to totiž daleko úderější než v tichosti někde v koutě vyprávět o tom, že bývalý estébák by neměl řídit naši zemi, ale přitom neudělat nic pro změnu.
O ni se chce Jan Hřebejk pokusit tím, že kandiduje v letošních komunálních volbách. Rozmýšlel to dlouho, rozhodně se nejednalo o unáhlené rozhodnutí, které si režisér vymyslel jen tak z plezíru. Stejně pečlivě jako na svých filmech totiž pracuje i na dalších věcech, kterým se věnuje. Včetně politiky, jejiž součástí se velmi brzy může stát.
Problémem ovšem je, že Hřebejk nevolí slova tak, aby se nikoho náhodou nedotkl, ale nazývá věci pravými jmény. Když označil Zemana na souseda, kterého byste v domě mít nechtěli, a přidal k tomu ještě dovětek o močení na schodech, důkladně popsal to, jak si jde naši hlavu státu vyobrazit.
Miloš Zeman se neumí chovat, používá vulgarismy, uráží a nadává. Hřebejk pouze zvolil k souboji stejné zbraně. Nikterak elegantní, ale v souboji s protivníkem typu mocipána z Hradu zcela legitimní.
Jak totiž dopadají všichni, kdo se snaží bojovat slušností a snahou najít porozumění k tomu, jak se Zeman chová? Bývají zadupáni do země. Buď přímo prezidentem, nebo jeho smečkou, čítající Jiřího Ovčáčka, komunisty nebo naprosto servilního konferenciéra TV Barrandov Jaromíra Soukupa.
Těmhle všem se ovšem zatím dokáže Jan Hřebejk postavit napřímo. Bez mediálního zázemí a hromady podporovatelů. Některým však vadí, že si režisér „dovolil“ použít výrazy, které se podle mnohých nehodí do politického boje.
Zeman a jeho parta má obrovskou nevýhodu. Nemohou totiž kydat špínu na Hřebejkovu práci. Na to mají právě Parlamentní listy, které už si cestu najdou. Ať už to mohou být výčitky, že Pelíšky relativizují negativní stránky komunistického režimu, nebo třeba to, že se režisérovy filmy často objevují v programu veřejnoprávní televize. Jestli náhodou nejde o propojení té zlé České televize, jejíž peníze Hřebejk zneužívá ke svým filmařským rejdům.
Tři Čeští lvi a jedna nominace na Oscara by ovšem tyto nesmyslné útoky měli odrazit. Beztak zbude hodně těch, pro něž bude Jan Hřebejk vulgární a sprostý nýmand a pan prezident symbolem ctnosti a chrabrosti. Takové občany však není možné přesvědčit o ničem, co si sami naivně nevydedukovali za pomoci hradní propagandy.
Hon na Hřebejka je na počátku a minimálně ještě týden bude pokračovat. Režisér ho ovšem ustojí. Možná si z něj vezme pár postřehů pro své další filmy. Takové, na něž se budou radostí dívat i ti, kteří by ho dnes nejraději viděli na hranici.
