Ačkoliv se veškerá pozornost české veřejnosti v posledních týdnech soustředí na nadcházející parlamentní volby a jejich zdánlivě jediné téma – Andreje Babiše, neměli bychom zapomínat, že nás za čtyři měsíce čekají také volby prezidentské.

Těch se Babiš díkybohu neúčastní, dá se tady proto o trochu lépe dýchat. S Milošem Zemanem si spolu sice v disciplíně arogance nezadají, ať už nás stávající prezident obšťastňuje týden co týden čímkoliv, aspoň na nás u toho neřve jako na malé fracky. Jak se tedy dýchá během kampaně s ostatními kandidáty? Konkrétně s Michalem Horáčkem, který se v průzkumech o místo Zemanova vyzyvatele zatím přetahuje s Jiřím Drahošem?

Horáček je zatím věrný své image osvíceného mecenáše, renesančního člověka, kterému na co sáhne, vlastně jde. Od podnikání v sázkařství přes textování šansonů po kandidování na prezidenta. Jde to všechno ale dohromady? Je uvěřitelný a důvěryhodný?

Součástí Horáčkovy kampaně je kromě besedování v krajích také série debat pro pražské publikum. Ve čtvrtek večer se v karlínském kině Atlas konalo již čtvrté setkání. Po zahraniční politice, ekonomii a právu a právním státu přišlo na řadu vzdělávání. O problémech českého vzdělávacího systému tady hodinu a půl hovořili dva zakladatelé soukromých škol – Ondřej Šteffl a Ondřej Kania a odborník na veřejnou politiku Arnošt Veselý.

Horáček se věren své roli osvíceného mediátora držel po celou dobu v pozadí. Nakonec si ale vzal slovo a celou událost se krátkým proslovem pokusil využít pro ilustrování své kompetence stát se českým prezidentem.

Na základní škole prý kdysi často dostával poznámku „Drze odmlouvá“. Na univerzitě ve Spojených státech mu bylo naopak spíláno za to, že profesorovi neoponuje dostatečně. Jako prezident by podle svých slov chtěl nadále odmlouvat světu a podpořil by v tom i celou společnost.

K tématu vzdělávání kandidát na prezidenta připomenul, jak moc si Češi teoreticky váží učitelů. Na bankovky jsme umístili dokonce tři – Komenského, Palackého a Masaryka. Reálně však učitelská profese mezi nejprestižnější nepatří, což se odráží i na jejím platovém ohodnocení.

To všechno je vlastně hrozně hezké sdělení. Navíc nikoho neurazil a nepokusil se o bonmot (což je už tedy víc, než bychom si v současné chvíli mohli od prezidenta přát). Zároveň ale během svého proslovu nervózně pochodoval po pódiu a nebyl schopný navázat s publikem elementární kontakt.

Celé by to tak působilo velmi elegantně jako fejeton k nedělní kávě. Pokud chce ale pan Horáček oslovovat davy, a nejen hrstku intelektuálů, kteří mu nevyváženou a místy podivnou formu pro obsah odpustí, měl by na živém projevu zapracovat.