Občané České republiky budou již za několik měsíců stát před volbou, koho si zvolit za hlavu státu. Ačkoliv je kandidátů několik, dá se rozdělení sil počítat na pouhé dvě strany. Prozemanovská a protizemanovská. Michal Horáček sice odmítá, že by chtěl být pouhou nádobou, která je naplněna odporem ke stávajícímu prezidentovi a nechce tak být voliči vnímán, ale to se těžko podaří. V současné situaci je totiž situace jasně daná a každý kandidát, mimo Zemana, stojí na straně jakéhosi vzdoru.

[ctete]83880[/ctete]

Alespoň tak to vnímají voliči. Pro značnou část z nich totiž opravdu není řada možných voleb, ale pouze černá a bílá. Buď Zemana, nebo kohokoliv jiného. V tom ale kupodivu spočívá síla obou nejsilnějších oponentů současného hradního pána.

Pokud se totiž podaří přesvědčit dostatečný počet lidí, aby se k volbám dostavili, může se ve druhém kole Miloš Zeman hodně divit. Nepomůže mu ani „nekampaň“ placená z peněz daňových poplatníků, ani pravidelný televizní pořad. Své nezmůže ani podpora médií, vlastněných Andrejem Babišem, které vždy přispěchají, když je třeba někoho podpořit, či dehonestovat.

[ctete]107430[/ctete]

Největším protivníkem totiž může Zemanovi být sám Zeman. Jeho bezprecedentní chování, podobné onomu známému řeznickému psovi, začíná vadit čím dál více lidem. Negativní kampaň navíc dělá i Jiří Ovčáček, jehož prsty na klávesnici jsou někdy rychlejší než myšlenky. Když se k tomu připočtou všechny vulgarismy a lži, kterými prezident neustále zásobuje národ, možná pověstný kalich trpělivosti pozvolna konečně přetéká.

[ctete]99374[/ctete]

Toho právě mohou využít oba vzdělaní a slušně vystupující pánové. Když se k tomu připočte, že si navzájem slíbili podporu ve druhém kole prezidentských voleb, dá se předpokládat, že se stejně zachovají i jejich voliči. Zdá se, že si Zeman ukrojil moc velký krajíc, který nakonec nedokáže sám sníst.