Sedminásobný mistr republiky a světový šampion v otevírání ústřic, šéfkuchař Václav Frič dal před lety sbohem hotelové gastronomii a otevřel si hospodu na vsi. Ač je ve vlastním, situaci kolem pandemie koronaviru vnímá jako těžkou ránu. Vládní nařízení coby obranu před šířením choroby na jednu stranu chápe, kvůli masivnímu střetu zájmů Andreje Babiše a jeho známému agresivnímu stylu podnikání na ně ale zároveň pohlíží se značnou nedůvěrou.

Jak nesete současnou situaci?

Vláda nechává hospody zavřené. Mluví o 11. dubnu, ale slyšel jsem, že to chtějí prodloužit, a já nevím, co tím sledují, jestli nás chtějí položit.

Položit? Proč myslíte?

Se soudruhem Babišem se vracíme do časů socialismu. Hranice už jsou zavřené, takže už jen čekám, až přijde pan Babiš a řekne: „Pane Frič, váš podnik byl znárodněn.“

Jak to myslíte?

Spěje to jen k tomu, že nás položí, a nám nezbude nic jiného, než že k nám přijde a vyplatí nás z toho, co budeme dlužit, a už jen řekne „Chlapci, tohle je moje, to bude Agrojednota“. On na to prachy má a mít bude, a tím nás potopí – z podnikatelů se stanou zas jen zaměstnanci. Každý mi na to říká, že nic takového se přece nemůže stát. Já jim ale odpovídám, že v téhle republice se může stát úplně všechno.

Na druhou stranu hospoda je jedním z míst, kde se setkávají lidé a mohou si předat virus…

Většina českých obětí byli lidé nad 70 let a měli zároveň jiné závažné zdravotní problémy. Za takových okolností si vybírá oběti i chřipka.

Jenže tahle „chřipka“ zabíjí 700 a více Italů denně.

I tam je naprostá převaha obětí vyššího věku a se zdravotními problémy. Vysoký počet obětí je v Itálii daný tím, že tam – na rozdíl od Česka – pracují desítky tisíc Číňanů.

Jak teď fungujete, udržujete alespoň částečný provoz?

Dělám jídlo do krabiček, abych zaplatil alespoň zálohy na energie a další provozní náklady. Elektřina ani plyn se neptají, jak šly obchody. Pokud odložím platbu záloh na vodu a energie, na konci roku to bude dělat půl milionu. Podobně mohu odložit i hypotéku, ale i ta se nasčítá. Také musím zaplatit zaměstnance. Ty jsem poslal domů, ale platím je dál, protože stát se o ně nepostará. Slíbil jsem jim, že se na ně nevykašlu.

Bez komplikací to ale není. Už na mě několikrát volali policajty, že se mi tu srocují lidi. Vysvětluji jim, že se nesrocují, jen čekají na jídlo.

To od sousedů jistě nebyl zlý úmysl, mají strach.

Dobře, já jim ale připomínám, že zatímco oni i v době krize dostávají sto procent platu, my si na sebe musíme vydělat. Kdyby se radši ptali úřadů, co dělaly, že tu po měsíci nebylo otestováno ani 50 000 lidí, udělali by lépe. Já totiž nechápu, co ten stát celou dobu dělal a kam tekly peníze. Co s námi chtějí dělat? Ať tedy vezmou flintu, patrona stojí pár korun, postřílejí nás a mají klid. To je levnější než cokoliv jiného!

Ulehčí vám alespoň avizovaná pomoc státu?

Měli jsme dostávat 15 000 na měsíc, a nakonec je z toho jednorázových 25 000, protože vědí, že to bude trvat déle než dva měsíce. Z toho jsem na omdlení. Když stát svým zaměstnancům – ty z vysokých postů nevyjímaje – dá 100 procent a u soukromníků přemítá nad tím, jestli jim dá 15 000 měsíčně, nebo 25 000 jednorázově třeba i na půl roku, tak to je k breku.

Pro jiný typ příspěvku bychom zas museli mít po celou dobu úplně zavřeno, tedy žádný prodej „z okénka“.

Stejně tak peníze z programu původně bezúročných půjček už nově úplně bezúročné nejsou, a když jsme se přihlásili o nějaké peníze, byly vyčerpané dřív, než jsme se k nim dostali. Od pondělka o tom vláda mluví a já se ptám, kde to je.

Lidi k vám neváhají jezdit i ze vzdálenějších míst, ale na turistech závislí nejste, takže po otevření hospody na vás zavřené hranice nebudou mít vliv… Počítáte, že budou nějaké změny?

U mě změny? Ne, mně stačí jen to, abych otevřel, a budu se snažit zase sám. Pracoval jsem 25 let v Praze na to, abych mohl mít v Čakovičkách hospodu. Povedlo se mi to, vedu ji už devět let a běží to skvěle, vím, co lidem mám dát. Doplatím tu svou hypotéku a budu žít dál a budu dělat lidi šťastnými tím, že jim dám najíst, napít a budou ke mně chodit rádi. O nic víc mi nejde, já nepotřebuji být miliardář, na co také, já chci jen normálně žít v téhle zemi.

Pozn. autora: Václav Frič svůj skeptický pohled na vládní opatření proti šíření nákazy zakládá na možnosti zneužití jejich dopadů na podniky a na opodstatněné nedůvěře k AB. Poukazem na tento aspekt však nepřinesl argument, jímž by zpochybnil význam diskutovaných opatření v boji proti nákaze. Omezení sociálních kontaktů snižuje riziko dalších úmrtí.